Historie Litvínovska

Antropogenní geologické procesy jsou v příspěvku prezentovány na modelovém území severních Čech. Jedná se především o těžbu nerostných surovin, která má v Čechách tradici již od středověku. Dopady těžby na litosféru probíhají po staletí a vrcholí v 50 - 80 létech 20. století tzv. „ sibiřskou geologií", tedy rabováním ložisek nerostných surovin.
Po roce 1990, z důvodu hospodářských změn dochází k výraznému snížení těžby většiny druhů surovin v průměru o cca 40%, ale stopy po dřívější těžbě nebyly zahlazeny.
Úvod

Název " antropogenní geologické procesy", použil již v 19.stol. A. Pavlov, (In. Kettner 1948). Ty začínají ve čtvrtohorách (antropozoiku), kdy se jedinečný systém Země, tvořený litosférou a jejími vnějšími obaly, rozšířil o člověka. Člověk nezačal měnit jenom složení biocenóz, například lovem zvěře, ale uvádí do chodu i dlouhodobé
geologické děje.
Již v roce 1955 Prof. Radim Kettner upozorňuje na zásahy člověka do litosféry: "Každý velký zásah do ustálených přírodních poměrů může vyvolat podstatné změny v přírodě jinde, které mohou nakonec mít i katastrofální ráz".Člověk ovlivňuje i samotné geologické procesy, zejména působí, jako exogenní činitel. Jsou to například procesy zvětrávání a eroze, vzniku půd, svahové pohyby, ale i tektonické procesy, petrogeneze, vznik minerálů nebo sedimentace. Ta část litosféry, která je ovlivněna člověkem, tvoří specifický ekosystém a nazývá se "horninové prostředí".

Antropogenní geologické procesy se dramaticky mění v 19. století s rozvojem průmyslu a jejich negativní vliv prudce narůstá."Antropogenní geologické procesy" (antropogenní vlivy) , ovlivňující litosféru lépe její část ,do které zasahuje činnost člověka tzv." horninové prostředí" se zásadně liší od procesů přírodních. Jsou mnohem rychlejší a drastičtější!

Přehled nejčastějších antropogenních geologických procesů

Procesy fyzikálně mechanického charakteru

a) Narušování mechanické stability horninového prostředí (zakládání staveb, sesuvná území)
b) Eroze zemědělských půd.
c) Stará důlní díla, opuštěné těžebny
d) Antropogenní sedimenty (odvaly , skládky, násypy apod.)
e) Negativní důsledky soustředěné průmyslové činnosti
f) Záměrné úpravy reliéfu a jejich následky

Procesy chemického charakteru

a) Havarijní stavy horninového prostředí v důsledku významných úniků škodlivin
b) Velkoplošné znečištění horninového prostředí způsobené zemědělstvím

Antropogenní svahové pohyby mohou být způsobeny např. změnou sklonu svahu nebo jeho výšky (zemní práce),zatížením svahu násypy, haldami, skládkami, změnou režimu spodní i povrchové vody, odlehčením paty svahu při zemních pracích .
Erozi urychlujeme vykácením lesů, špatným obhospodařováním polí, která jsou na svahu.Časté jsou pohyby způsobené poddolováním. Pozemky a objekty na povrchu jsou ohroženy při sedání nadložních
zemin, po vydobytí suroviny. Poruchy se projevují v rozsahu zálomového úhlu, který je cca 20° od svislice.Na povrchových dolech jsou časté havárie lomových svahů. Odlehčení paty Krušných hor na lomu Československá armáda, které bylo plánováno při postupu těžby uhlí pod horami v 90 létech, vyvolávalo obavu z obřích sesuvů na úbočí Krušných hor v okolí zámku Jezeří. Postup těžby předpokládal likvidaci zámku.

Další tektonické změny a vrásové deformace vznikají v oblastech poddolovaných. Při gravitačních pohybech jílovitých hornin, dochází k plastickému shrnování a k deformacím v jílech, vypálených zemními požáry.Jiným jevem je sedimentace a usazování na patě svahu většinou v příkopu , která vzniká při splachování ornice z polí.Změny koryt řek, potoků a celé hydrologické sítě byly realizovány v Severočeské hnědouhelné pánvi při povrchové těžbě uhlí. Přerušené vodoteče z Krušných hor byly svedeny do umělých kanálů a potrubí. Místo původních vodních nádrží, např. Dřínovské, byly vybudovány nové, na místě mimo dobývací prostory. Obrovský je i zásah do režimu podzemních vod, který je udržován v chodu sítí čerpacích stanic.

V současné době nejzávažnější antropogenní procesy ovlivňující litosféru, jsou "těžba nerostných surovin a zemědělské obdělávání".V případě těžby se jedná zejména o nadměrné čerpání a nevhodné využívání neobnovitelných přírodních zdrojů. Např.exploatace hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi v severních Čechách, v nedávné minulosti.Vliv kontaminace cizorodými látkami ve velkých městských aglomeracích a průmyslových zónách. Například přirozené pozadí složení půd v průmyslových zónách v Ústí nad Labem prakticky neexistuje. Podobná situace je ve vojenských prostorech, ne jenom po"sovětské armádě".

Zemědělské obdělávání a jeho dopady na půdu, jako nejsvrchnější část horninového prostředí, včetně vlivu na povrchové a podzemní vody, jsou všeobecně známé a prezentované.Významný vliv na horninové prostředí má i antropogenní činnost související se stavbami a to jak plošnými, tak liniovými.Kromě mechanického narušení litosféry připadá v úvahu i chemická interakce při případných havariích. Litosféra je i místem ukládání odpadů a to odpadů všeho druhu.

Nejvýznamnějším antropogenním vlivem do horninového prostředí v severních Čechách je povrchová těžba hnědého uhlí.

Nejstarší záznam je registrován v duchcovské městské knize. Podle zápisu koupili 16.března 1403 čtyři občané z Míšně (pravděpodobně horníci) od duchcovského občana Stisly jeho podíl na uhelné šachtě, která se nacházela v "hraničním lese" (Grenzwald). I městský znak, který byl propůjčen městu Duchcovu králem Jiřím z Poděbrad roku 1459, vykazuje dva černé pruhy na znamení, že již tehdy bylo provozováno dobývání uhlí.

V nejstarší horní knize z Hrobu je záznam z roku 1566 o existenci dobývky a vitriolovny, patřící oseckému klášteru,pronajaté dne 23. srpna 1566 opatem Balthasarem několika chomutovským občanům .
Skutečně bylo dobýváno uhlí v 16. století i v chomutovsko - kadaňské části pánve u Pětipsů a u Libědic a dále na Mostecku a u Koporeče.

V obou podkrušnohorských hnědouhelných revírech se těží uhelná substance průmyslovým způsobem více než 150 let a jen v období od roku 1945 do roku 1998 byly vytěženy již téměř 3,4 miliardy tun hnědého uhlí. až do konce 2.světové války však dosahovala těžba hnědého uhlí v této oblasti jen výjimečně úroveň vyšší než 20 mil. tun za rok. V roce 1945 vytěžily oba severočeské revíry (SHR a SR) v souhrnu 14,4 mil tun. V poválečném období se však začala těžba hnědého uhlí prudce zvyšovat. Rostla v podstatě za každé pětileté plánovací období o více než 10 mil. tun a v polovině 80. let dosáhl sokolovský revír (SR) maximální hrubé těžby ve výši 22,6 mil. tun a severočeský hnědouhelný revír (SHR) 74,6 mil tun za rok.

Podle útlumové varianty těžeb, vycházející z vládních usnesení z roku 1991 k územně ekologickým limitům velkolomové těžby zůstane v Podkrušnohoří po roce 2000 dlouhodobě v provozu pouze šest lomů o následující životnosti:

• Mostecká uhelná společnost a.s

• Čs. armáda ( cca 2020),

• Hrabák (cca 2045)

• Severočeské doly a.s. - Bílina (cca 2030),

• Libouš (cca 2031)

• Sokolovská uhelná a.s. - Jiří (cca 2026),

• Družba (cca 2036)

Útlumová varianta vývoje těžeb znamená definitivní a nenávratné ukončení těžby hnědého uhlí v severozápadních Čechách na začátku 30. let 21 století.Ekologické aspekty antropogenních geologických procesů při těžbě uhlí v severních Čechách.

Změny regionální, resp.lokální a vlivy na ostatní složky ŽP

• Celé území je postiženo změnami georeliéfu. Byly vytvořeny rozsáhlé deprese po vytěžených zeminách a ty budou většinou zaplaveny. Například hydrická rekultivace lomů Most, v budoucnu Bílina, Československá armáda apod. Nové elevace tvoří vnější výsypky, jako je například Radovesická .

• Postup povrchových lomů si vyžádal likvidaci sídelních struktur a technické infrastruktury. Bylo zbouráno více než 80 obcí a město Most. Byla zrušena významná část silnice č. 13 a některé části železničních tratí.

• Rozsáhlé změn prodělala hydrografická síť a hydrogeologický režim podzemních vod. Povrchové toky z Krušných hor byly přerušeny lomy na upatí. Byly svedeny do umělých kanálů a potrubí (např. řeka Bílina).Původní vodní nádrže v dobývacích prostorech zmizely a byly nahrazeny novými na místech mimo těžená území.

• Regulace hladiny podzemní vody v území důlní činnosti, je prováděna trvale, pomocí sítě čerpacích stanic.

• Hlučnost technologických těžebních mechanismů , prašnost v období sucha , emise z hořících slojí, i když silně sníženy, jsou v rozporu s hygienickými předpisy. Nezvratné změny způsobené těžbou v minulosti

• Změny tvaru povrchu, jako jsou poklesové kotliny a propadliny, změny reliéfu, vyvolávají a urychlují erozi.

• Trvalé změny funkcí krajiny o rozsahu záboru 260 km2.

• Narušení až likvidace obcí i města Mostu, silnic, produktovodů,

• Likvidace a ohrožení historických památek - královské město Most, zámek a arboretum Jezeří.

• Narušení původních biocenter a biokoridorů např. Radovesice , nebo změny v přírodních poměrech např.destrukce lesních porostů, antropogenní novotvary - haldy.

• Změny hydrografické sítě, jako zatopení terénu, mokré varianty, umělá vodní síť, severní Čechy řeka Bílina,umělé odvedení potoků z Krušných hor.

• Změny hydrologického režimu podzemních vod - vliv těžby na lázeňské prameny Teplice.

• Změna chemizmu důlní vody.

• Dlouhodobé zábory pozemků a degradace půd SHP.

Závěr

Severní Čechy a hlavně antropogenní geologické procesy v této oblasti, již tradičně vyznívají velmi pesimisticky.V závěru je proto správné připomenout i antropogenní činnost, jevy positivní.
Více než 50 let trvající rekultivace přinášejí významné výsledky. V článku jsou sice uvedeny nezvratné změny způsobené v minulosti těžbou, ale plánovaná a částečně již realizovaná hydrická rekultivace přinese nové, lépe staronové prvky do krajiny. Právě z historických map je patrný rozsah Komořanského jezera, které se rozprostíralo pod Krušnými horami.

Město Most začíná mít svoji, i když zatím krátkou historii i specifickou atmosféru. Jirkovský koridor a další komunikace, nahrazují ty původní. Umělé kanály a nové retenční nádrže nahrazují původní hydrologickou síť. Radovesické údolí je zavezeno, ale na Radovesické výsypce se vytváří nová biocentra. Většinu zalesněných výsypek v okolí Mostu již málokdo odliší od původního terénu.Další vývoj, tedy nezávisí na schopnostech a zájmu obyvatel regionu, ale na politické a tím i ekonomické situaci státu.