Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Je jistě velmi málo známo, že s naším partnerským městem Olbernhau mělo být uskutečněno železniční spojení před první světovou válkou. Myšlenka projektu se objevila již v 80. letech minulého století a projednávala se nejdříve v malých kroužcích zájemců a později také veřejně. Neúnavnému a agilnímu horno-litvínovskému starostovi F. X. Klausnitzerovi se podařilo převést myšlenku v projekt. V r. 1911 předložil memorandum o nutnosti a užitečnosti železničního spojení Horního Litvínova se Saskem a doporučoval jeho zřízení. Nezájem státu o tento projekt ho však neodradil. Ve spolku s některými přáteli této myšlenky zkusil tento houževnatý muž prosadit projekt jinou cestou.
V r. 1908 mu byla udělena tehdejším ministerstvem železnic předkoncese k vybudování normálně rozchodné místní dráhy, která měla být vedena přes Šumnou, Křižatky, Novou Ves v Horách, Horu Svaté Kateřiny a Brandov k saské státní hranici a u Zeleného Dolu se napojit na dále vedoucí trať saské státní dráhy, směřující do údolí řeky Flohy a do dnešního krajského města Chemnitz ( Karl-Marx-Stadt). Tři roky později, 1. února 1911, byla v H. Litvínově provedena revize trasy předloženého projektu. Zástupci saské železniční správy bylo sděleno, že také Sasko plánuje vybudování železniční tratě, vycházející z Griintalu do Deutschneudorfu. Byly tedy předloženy dva návrhy. Došlo však k sjednoceni obou projektů. Rakousko mělo uskutečnit připojeni na saskou železniční síť ne u Zeleného Dolu, nýbrž u Deutschneudorfu, což také rakouské ministerstvo železnic schválilo. Před vypuknutím první světové války se dostala záležitost do takového stavu, že oboustranné ujmutí se společného projektu se zdálo být nyní pouze otázkou nejbližší doby.
Projektanti počítali k zřízení 19 km dlouhé tratě z Louky až k pohraničnímu nádraží, s nákladem 4 miliónů korun. Když měla být konečně řešena finanční otázka, vypukla světová válka a zvrtla všechny plány na uskutečnění této krušnohorské dráhy. Přesto však plán zcela neusnul. Poukazovalo se na využití 40 000 válečných zajatců, umístěných v táborech u Mostu. V r. 1916 se obrátil Klausnitzer, neochvějný obhájce tohoto projektu, s .podáním na ministerstvo železnic, v němž vyzvedl pokroky při stavbě této dráhy na saské straně, která byla právě v tomto roce zahájena (do provozu však byla uvedena až r. 1927). Po ještě jednom zdůvodnění hospodářskému významu celého projektu, prosil o vystavení tratě jako přípojky rakouské státní dráhy na náklady státu. Žádost nebyla vyřízena a v r. 1918 přešel i s ostatním dědictvím projekt dráhy Horní Litvínov — Deutschneudorf na Československo.
26. ledna 1928 se sešli římskoněmečtí a českoslovenští zájemci, aby se znovu vyslovili o projektu, starého tehdy již přes 40 let, který se nedostal dál než k teoretickým výkladům na naší straně. Zástupci ČSD se vyjádřili, že k tomu nemohou zaujmout žádné stanovisko, poněvadž jim není projekt známí. Pro jiné tehdy důležitější stavby železničních úseků by nebyla stejně se uskutečnila stavba této požadované tratě. Jednání probíhalo v dnešním SZK Benar v Litvínově. Jídelní lístek podávaného oběda ukazoval vyobrazení obce Šumné s budoucím vysokým železničním mostem, vedoucím přes údolí.
Houževnatý advokát tohoto projektu F. X. Klausnitzetr zemřel 16. června 1929 ve věku 82 let a projekt také nebyl uskutečněn. Spisy o něm, jichž je celý balík, se nacházejí nyní v okresním archívu v Mostě.
Zpravodaj MNV 1973/11
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět