Po porážce českého krále Přemysla Otakara II. roku 1278, byly Čechy ničeny vojsky německého císaře Rudolfa Habsburského. Klášter Osek byl vyloupen a zapálen. Papež Mikuláš IV. udělil roku 1289 čtyřicetidenní odpustky všem, kteří v určených dnech přijmou v kostele svátost smíření a oltářní a zdůvodnil to tím, že si přeje, aby kostel byl navštíven a uctíván s patřičnou zbožností. Poutě vyjadřovaly velkou úctu k zázračné Matce Boží a byly doprovázeny řadou zázraků a vyslyšení poutníků. Celé následující dějiny kostela, farnosti i obce Mariánské Radčice jsou spojeny s poutním místem a mariánským kultem. Kostel přetrval v 15. století i husitské bouře, které krajinu zcela zpustošily a udržel se i v době, kdy v 16. století zaplavil protestantismus české království.
Mariánské RadčiceV 17. století, poté co se poměry trochu uspořádaly, věnoval osecký klášter opět svou pozornost poutnímu místu. Roku 1697 bylo založeno za opata Benedikta Littwericha na popud faráře F. Mibese Bratrstvo Bolestné Matky Boží. Obnovila se také činnost již dříve založeného růžencového bratrstva, které pak mezi farníky působilo až do našeho století. Hlavní rozkvět a vrcholné údobí poutního místa nastaly v 18. století. Opat Benedikt Littwerich dal postavit v barokním slohu nový kostel, který nahradil starší menší kostel a faru, která byla dostavěna za jeho nástupce Jeronýma Beskneckera.
Základní kámen k novému kostelu byl položen již roku 1698 a stavba včetně ambitů byla dokončena roku 1718. Později opatřil farář P. Augustin Sartorius z došlých darů kostel novou kazatelnou a oltářem sv. Jana Nepomuckého. Je například pozoruhodné zmínit se o tom, že ke stavbě ambitů odstoupil svůj dům, jenž stál v cestě, Karl Puttner z Mariánských Radčic, který zemřel roku 1721 a je pochován v ambitech v místě, kde stál stůl v jeho světnici. Dnes tam leží náhrobní kámen.
Mariánské RadčiceNávštěvnost poutního místa byla značná. Procesí přicházela z celých severozápadních Čech, ale také z okolí Plzně. V roce 1716 bylo například přes 50 000 přijímajících a bylo slouženo 2 156 mší svatých. Stále bylo přítomno čtyři až pět kněží a o hlavních poutích přicházeli další kněží z Oseka na zpovídání nebo měla procesí s sebou své duchovní.
Od konce 18. století do poloviny 19. století došlo k určitému poklesu návštěvnosti Mariánských Radčic - náboženský život byl tlumen politickou situací. Toto období končilo neklidnými léty kolem roku 1848. Po roce 1848 došlo opět k oživení náboženského života a dalšímu rozkvětu poutního místa.
V 80. letech 19. století probíhala oprava poutního kostela, za níž došlo ke změnám v jeho vybavení a výzdobě. Byly zde umístěny nové sochy a změnil se i vzhled oltářů. Hlavní oltář byl postaven roku 1910. Do II. světové války tradice poutí a jejich oblíbenost pokračovaly, po roce 1945 nastal velký zlom. S odsunem německého obyvatelstva a se zrušením kláštera v Oseku byla přetrhána historická pouta a poté za komunismu byly veškeré náboženské projevy tak omezeny, že se poutě v dřívější formě konat nemohly. Kostel zůstal farním a bohoslužby byly dále slouženy.
Naštěstí nepotkal Mariánské Radčice podobný osud jako sousední Libkovice, které musely ustoupit těžbě uhlí. Poutní kostel však chátral. Obrat k lepšímu přinesl až rok 1989. Po návratu cisterciáků do Oseka obnovil opat Bernhard Thebes tradicí poutí do Mariánských Radčic. Konají se od podzimu 1994 pravidelně každý 13. den v měsíci.
Poslední komentáře
1 rok 49 týdnů zpět
5 let 14 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 28 týdnů zpět