Historie Litvínovska

Sokol rudohorský

Na samém počátku významné historie je nutno připomenout, že první sokolská jednota v Podkrušnohoří byla založena pod názvem SOKOL RUDOHORSKÝ dne 24. června 1883 v Duchcově. O tři roky později ji následoval SOKOL RÝZMBURSKÝ v Oseku a po dalších třech letech SOKOL KRUŠNOHORSKÝ v Nových Verneřicích. Čtvrtý byl roku 1891 SOKOL ČÍŽEK Podmokly, pátý Sokol v Záluží a šestý Sokol v Mostě v lednu 1892. V roce 1893 byl založen SOKOL FÜGNER v Souši u Mostu a roku 1894 hned šest jednot - v Lomu, Ledvicích, Krásném Březně, Teplicích a Ústí nad Labem. V této chvíli je nutno připomenout, že SOKOLSKÁ ŽUPA PODŘIPSKÁ, založená v lednu 1887, téměř od první chvíle udržovala velmi úzké kontakty se sokolskými jednotami v podkrušnohorských menšinách. Velmi výrazně se to ostatně projevilo už téhož roku, kdy byl dne 15. května 1887 slavnostně odhalován vzácný duchcovský prapor. Roudničtí v čele s významným vlastencem Ervínem Špindlerem se slavnosti zúčastnili a Špindler dokonce napsal báseň nazvanou "Odloučeným bratřím!" Postupem času se však vyskytly problémy v samotné Roudnici a župa v určitém období stagnovala. Uvažovalo se o přenesení jejího sídla do Kralup nad Vltavou, což Severočeši sledovali s obavami, že tak vzdálené sídlo nebude rozvoji sokolského života na severu Čech vůbec prospívat.

Proto se už na počátku roku 1894 sešla první porada v Nových Verneřicích, které tehdy byly naší nejsilnější jednotou, aby jednala o myšlence založit novou župu. Na schůzi konané v Háji dne 4. 3. 1894 dospěli činovníci našich jednot k definitivnímu rozhodnutí oddělit se od župy Podřipské. Byl ustaven přípravný výbor, v jehož čele stáli bratři Josef Rydl, Karel Štorkán a František Procházka, kteří byli zároveň pověřeni vypracováním nových stanov. Již 9. 9. 1894 se konala ustavující valná hromada Sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy v Nových Verneřicích, ale c. k. rakouské úřady ji neuznaly. Následujícího dne totiž vrátily zpět neschválené stanovy, což učinily celkem čtyřikrát, než vydaly úřední potvrzení a župa mohla být - na druhý pokus - konečně ustavena.
Stalo se dne 24. února 1895 v sále hostince U Menclů na Osecké ulici v Duchcově, dnes označeném pamětní deskou. Ustavující valné hromady se zúčastnilo 27 zástupců jednot v Duchcově, Oseku, Nových Verneřicích, Záluží, Teplicích, Ledvicích, Ústí n. L. a Lomu. Sídlem župy se stal Duchcov, jejím starostou byl zvolen hostinský František Holeček, jednatelem horník František Procházka a náčelníkem Karel Štorkán. Již na této schůzi se usnesli uspořádat ještě téhož roku první župní slet v Duchcově, který se konal dne 16. června 1895 v zahradě přilehlé k tomuto hostinci. Zúčastnilo se ho 102 cvičenců, ale sletový průvod městem byl úředně zakázán. Ještě před sletem byla založena nová jednota v Hostomicích.

Počátky

O tom, jak byla naše župa iniciativní a schopná už v prvním pololetí své existence, svědčí fakt, že dne 29. 6. 1895 vypravila zvláštní vlak na III. Všesokolský slet v Praze, kam odjelo celkem 563 osob, z toho 116 v krojích. Téhož roku sec ještě konalo veřejné cvičení se župními závody v Nových Verneřicích dne 1. září 1895 a 29. září velká slavnost odhalení praporu oseckého Sokola v lesíku u dolního nádraží v Oseku. Jako patnáctá jednota byl dne 13. 10. 1895 založen Sokol v Bílině a ještě téhož roku se konal v Duchcově první cvičitelský kurz.
A hned 26. ledna 1896 byly v rámci župy zřízeny tři okrsky - duchcovský, teplický a mostecký. V Teplicích se měl téhož roku konat druhý župní slet, který byl zprvu povolen, ale pak dvakrát opakovaně zakázán. Téhož roku byly založeny sokolské jednoty v Košťanech a Horním Litvínově. Dne 11. 10. 1896 poprvé přednášel Václav Kukaň v Duchcově a o měsíc později v Kopistech - tím také začal jeho zájem o sokolské jednoty v severočeských menšinách, kterým pak pomáhal ze všech sil. Ani v roce 1896 to neměl Sokol jednoduché, neboť i navrhovaný župní výlet do Ústí n. L. a na hrad Střekov byl rakouskými úřady zakázán. V příštím roce byly založeny nové jednoty v Břežánkách a Želénkách, v roce 1898 v Louce, Trnovanech, Ervěnicích, Třebušicích a Dolním Litvínově. Župním starostou byl horník František Procházka a 29. května 1898 byl v Duchcově uspořádán druhý župní slet za účasti 186 mužů a 128 dorostenců. Koncem tohoto roku měla župa už 25 jednot a hned v lednu 1899 vznikla další - v Nové Vsi - Hrdlovce.

V roce 1899 se konal třetí župní slet v Mostě a cvičilo na něm 135 mužů a 70 žáků, v roce 1900 čtvrtý župní slet v Lomu a v roce 1901 pátý župní slet opět v Duchcově. Tehdy přijela na sever také řada cvičenců z Prahy a 28. června 1901 se zase na 600 Severočechů vypravilo zvláštním vlakem na IV. Všesokolský slet do Prahy - 297 jich už mělo vlastní sokolské kroje. Téhož roku vznikla nová jednota v Libkovicích. Šestý župní slet se v následujícícm roce konal v Nových Verneřicích a cvičilo na něm 296 mužů a 158 dorostenců. Tehdy poprvé nastalo otevřené napadání Němci, kteří v Mostě přepadli Sokoly ze Souše. Přibyla jednota v Chabařovicích.
Také sedmý župní slet roku 1902 se konal v Nových Verneřicích a osmý v Duchcově, kde tím zároveň oslavili již dvacetileté výročí založení první jednoty. Nmečtí nacionalisté dělali co mohli, aby jej překazili a tak také došlo opět k otevřeným provokacím, na nichž se podílela i duchcovská městská policie. Tehdy byl šavlí rozsekán spolkový prapor sokolské jednoty v Nových Verneřicích, který byl pak dlouho ukazován jako symbol národnostního útlaku na severu Čech.

Sokol v Chomutově

V roce 1903 byl také založen Sokol v Chomutově. Devátý župní slet se měl konat v Lomu, ale byl opět úředně zakázán, a tak se konal až v následujícím roce opět v Duchcově. Desátý slet se konal roku 1906 v Kopistech. Počty cvičenců máme k dispozici až u jedenáctého župního sletu, konaného roku 1907 opět v Duchcově - a tady můžeme jen tiše závidět: v kroji se dostavilo 306 Sokolů a cvičilo 224 mužů a 94 žen. Toho roku byl opět vypraven zvláštní vlak do Prahy na V. Všesokolský slet. Dvanáctý a třináctý župní slet pořádaly opět Nové Verneřice, čtrnáctý v roce 1910 se včetně krojovaného průvodu poprvé konal v Libkovicích zásluhou řídícího učitele Václava Freimana. Toho roku se stal starostou župy JUDr. Václav Bendl z Mostu, kam se přen¨sunulo také sídlo župy. Už po roce však Bendla vystřídal Josef Staněk a po něm Karel Fotr. Patnáctý župní slet se konal opět v Nových Verneřicích a šestnáctý v Libkovicích. Poslední slet před 1. světovou válkou se konal v Souši u Mostu.
První světová válka znamenala ochromení činnosti Sokola a brzy se poprvé dospělo k jeho zákazu.

Sokolovny byly většinou zabrány pro potřeby vojska nebo uprchlíků z Haliče, mnozí Sokolové narukovali a pokud měli příležitost, časem přeběhli k československým legiím. Řada mužů padla. Mnozí Sokolové se ovšem zúčastnili i domácího protirakouského odboje a ve dnech pádu Rakouska a vzniku Československé republiky byli dobře připraveni. Na severu se Sokolové vynikajícím způsobem zasloužili o upevnění pozic nového státu a odražení snah o prosazení tzv. Provincie Deutschböhmen. Hned v prvních dnech po převratu se bílinští Sokolové zmocnili chudeřických kasáren. Ze sokolských dobrovolníků byly ustavovány oddíly Národní obrany, z nichž některé - jako Kopistská legie, Libkovická a lomská Freimanova armáda nebo Obranný výbor v Košťanech, se zasloužily velmi výrazně a pomáhaly přebírat severočeská města do českých rukou. Pořádek zajišťovaly až do příchodu jednotek řádné Československé armády. V roce 1919 se konaly župní odvody na pomoc Slovensku proti invazi vojsk Maďarské republiky rad - celkem se jen v našem kraji přihlásilo 1810 zbraněschopných dobrovolníků. V čele upevnění pozic ČSR na severu Čech byl Ústřední národní výbor menšinový pro severní Čechy se sídlem v duchcovském Českém domě, kde Sokol zastupoval JUDr. Václav Bendl ve funkci starosty župy, učitel Václav Janda jako její jednatel a náčelnice Eleonora Cibulková. Župní náčelník, učitel František Veselý byl jednatelem revolučního Národního výboru a poté i prvním českým starostou v Lomu.

První republika

První republika zaznamenala nejvýraznější rozvoj Sokola. Řada jednot stavěla vlastní sokolovny, pořizovaly se krásné vyšívané prapory a také se navazovalo na tradice župních sletů, které se konaly opět každoročně, počínaje mohutným krajským sletem v Mostě 1919 a následně v Teplicích, Ústí n. L., v Oseku, Lomu atd. Také v té době vznikaly nové jednoty v Bohosudově, ve Světci, Jenišově Újezdě, Proboštově, Neštěmicích a jinde. Dne 1. 3. 1925 přednášel v novostavbě duchcovské Sokolovny ministr zahraničí Dr. Edvard Beneš, ale nebyly jen samé radostné a slavné okamžiky. Dne 15. 7. 1925 zemřel bratr Václav Kukaň a na jeho počest byl hned na příští valné hromadě dne 20. 3. 1926 doplněn název župy na KRUŠNOHORSKOU - KUKAŇOVU. Dne 26. 3. 1927 zemřel i JUDr. Václav Bendl a také jeho jméno bylo navždy zvěčněno v názvu BENDLOVY SOKOLSKÉ CHATA na Novém Městě v Krušných horách, která byla zakoupena v roce 1929. Starostou župy byl Josef Suk i Karel Fotr.

K stému výročí narození Dr. Miroslava Tyrše se konaly roku 1932 velké oslavy v jeho rodném Děčíně. O dva roky později - v roce 1934 - se konal nejmohutnější ze všech župních sletů, krajský slet v Ústí nad Labem, který zároveň poprvé v historii dokumentoval pevné odhodlání Sokolstva bránit se proti nebezpečí fašismu, šířícímu se ze sousedního Nemecka. Na jaře 1935 se zásluhou Jana Zelenky-Hajského vrátilo sídlo župy opět do Duchcova. Téhož roku byla odhalena busta Václava Kukaně v duchcovské, tehdy už rovněž Kukaňově sokolovně. Roku 1936 se konal župní slet v Chomutově a zúčastnilo se jej již 58 jednot a jejich poboček. Poslední předválečný župní slet se konal 6. června 1938 opět v Duchcově, ale sokolský průvod městem byl vzhledem k henleinovským provokacím a napjaté politické situaci zakázán. Zato na X. Všesokolském sletu v Praze vstoupili Severočeši trvale do historie díky své mlčenlivé demonstraci před vládní tribunou, vedené župním náčelníkem Václavem Novákem z Podmokel i župním starostou Janem Zelenkou.

Sudety

Obsazení severočeského pohraničí se nedalo zabránit, ale župní kancelář ještě krátce působila v Tyršově domě v Praze, kde se Zelenka i župní jednatel Bedřich Kubice snažili poskytnout pomoc našim uprchlíkům. První obětí z řad Sokolstva byl dělník Václav Sedláček, pocházející z Předlic, který byl 28. 10. 1939 zastřelen při demonstraci spolu se studentem Janem Opletalem. V té době už mnozí aktivně pracovali v protifašistickém odboji, ať už jako českoslovenští zpravodajci (Ota Král z Ústí nad Labem, Bohumil Bachura z Bohosudova), příslušníci odbojové skupiny Obrana národa, nebo rodícího se sokolského odboje ve skupině JINDRA. Její činnost dosáhla vrcholu v letech 1941 až 1942, kdy Jan Zelenka - Hajský zapojil většinu čelných činovníků Sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy při přípravách a realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mnozí z nich i se svými rodinami zaplatili životy a neměli by být nikdy zapomenuti, ať už se jedná o odinu Zelenkovu, Kubicovu, Novákovu, Moravcovu či Marečkovu. Řada dalších byla popravena za jinou odbojovou činnost, zemřela v koncentračních táborech či padla na barikádách během Pražského povstání. Jen na župním památníku v Duchcově je uvedeno 106 jmen a obáváme se, že nejsou zdaleka všechna. A jako po pádu Rakouska, také po pádu nacistického systému, zakládali zbylí Sokolové revoluční Národní výbory v řadě severočeských obcí - mnozí z nich byli však brzy vytlačeni nastupujícími kariéristy s legitimací KSČ.

Osvobozeni, jen krátce...

Dne 3. 3. 1946 se stal starostou župy JUDr. Alois Paleček, ředitel statků Dr. Maxe Lobkowicze z Bíliny. Obnovené jednoty rychle oživly a sokolský život pronikl i do oblastí, kde před válkou převládal pouze německý živel. Sokolská župa Krušnohorská-Kukaňova měla už přes 100 jednot a poboček v sedmi okrscích a tak došlo v roce 1947 k prvnímu dělení - oddělením vznikla ŽUPA KARLOVARSKÁ. Do příprav na XI. Všesokolský slet v Praze vstoupil únorový komunistický puč v roce 1948, po němž nastala první vlna perzekuce Sokolstva. Přes svévoli akčních výborů a zatýkání nepohodlných osob se Sokolstvo snažilo udržet. V červnu se konal župní slet v Duchcově a v červenci Všesokolský slet v Praze. Zapsal se do historie manifestačními projevy neposlušnosti a výrazem věrnosti Sokola prezidentu Dr. Edvardu Benešovi; stal se však labutí písní sokolského hnutí. Stovky členů byly ze Sokola vyloučeny a Krajský výbor Sokola, v jehož čele až do úplné likvidace stál komunistický poslanec Vilém Hasík, už neměl se Sokolem nic společného.

Mezi prvními byl vězněn i JUDr. Alois Paleček, kterého donutili vzdát se čelné funkce ve vedení župy. Bohužel však dodnes neznáme jeho další osudy - údajně byl s podlomeným zdravím propuštěn a zakrátko zemřel - údajně v září 1950. A opět podobnost čistě náhodná - právě tak jako za německé okupace, položil život nejen župní starosta, ale i župní náčelník, učitel Jaroslav Pešata, zatčeným v roce 1953 a doslova utýraný ve vězení. Dnes už známe zásluhou úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu i příčiny jeho smrti dne 6. 3. 1954 ve vězeňské nemocnici na Pankráci: do věznice přišel jako sportovec a zdravý mladý muž - při pitvě byly zjištěny čtyři akutní příčiny smrti, způsobené tehdejšími vyšetřovateli Státní bezpečnosti. Jaroslav Pešata ovšem nebyl sám, kdo se stal obětí nezákonností. Mnozí další Sokolové si seděli v žaláři desetileté i delší tresty a na žádného z nich nesmíme zapomenout.
Jiskra naděje zasvitla až v roce 1968, a i když se jednalo jen o epizodu, tehdejší vzepětí demokratických sil je velmi významné pro udržení kontinuity. Sokolská župa Krušnohorská-Kukaňova byla zásluhou starosty duchcovského Sokola Josefa Navrátila a jeho spolupracovníků obnovena 5. června 1968, ale již 17. září 1969 opět ukončila činnost. Malé jiskřičky naděje se však dále držely při životě v rámci odboru Základní a rekreační tělesné výchovy.

K skutečné obnově Sokola došlo až po pádu komunistického systému po listopadu 1989. Po obnovení našich sokolských jednot se konala 23. února 1991 v Ústí nad Labem obnovující valná hromada Sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy se sídlem v Duchcově. Jejím prvním starostou se stal JUDr. Václav Klier. Župní kancelář se usídlila tentokrát v Děčíně-Pomoklech a v Děčíně se také konalo první výrazné vystoupení severočeského Sokolstva - Sokolská pouť, konaná při příležitosti Tyršových výročí dne 12. září 1992. Nicméně opět se prokazovalo, že vzájemné kontakty nejsou při značných vzdálenostech ideální, a tak bylo z iniciativy děčínských na valné hromadě, konané 14. 11. 1992 v Hostomicích, rozhodnuto o dalším rozdělení župy. Od 1. ledna 1993 začala samostatně působit Sokolská župa Severočeská-Novákova se sídlem v Děčíně-Podmoklech. Sekretariát Sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy se vrátil do Duchcova a župním starostou se stal politický vězeň Josef Kučera, kterého po letech vystřídal František Kopta z Hrobu - Nových Verneřic, zastávající funkci župního starosty až do roku 2004. 

1

/gallerous/get_image/Sokolská župa krušnohorská.jpg/normal