Výbuch na Dole Pluto 13. 11. 1900
Znovu se živel ozval 13. listopadu 1900. Za oběť padlo 18 lidských životů. Někteří zahynuli na místě, jiní zemřeli cestou do nemocnice. Vedle toho bylo zraněno 32 horníků. Katastrofu na Dole Pluto komentoval časopis „Severočeský dělník" tehdy takto: „To, co se dnes v severočeských baních děje, jest přímo vraždění chudého lidu, hanebným zločinem proti lidskosti. Ze všech konců přispěchavší chasa kapitalistických dravců se vrhla jako stádo hyen na rozkošné lány polí a zahrad, pod nimiž vyčenichali černý démant a po několik desetiletí provozováno jest přímo loupežnické drancování podzemního bohatství. Víme dobře, na koho svalena vina neštěstí. Budou to mrtví horníci. Nikdo to nevidí, že pro krejcar úspor na ochranná zařízení dávají v šanc jisté smrti celé řady otců rodin."
Prvotní příčinou havárie bylo opět samovznícení uhlí. Dne 2. listopadu 1900 vznikl důlní požár mezi komorami č. 453 a č. 447 v jižním revíru IV b, zhruba 1.300 metrů vzdušné vzdálenosti od těžní jámy. Delší dobu byl neúspěšně zmáhán obvyklými prostředky, tj. zkrápěním vodou, odstraněním zapařeného uhlí a opětovným zazděním nebezpečného místa.
Dne 13. listopadu 1900 bylo rozhodnuto komoru č. 453 uzavřít. Neexistence „přípravky" (zeď s vynechaným otvorem pro těžbu a větrání, která může být v případě potřeby rychle uzavřena), nedbalý přísun materiálu a patrně nedostatečná razance v řízení havarijní akce ze strany vedení dolu zpomalovalo a prodlužovalo postup prací při stavbě uzavíracích zdí natolik, že oxid uhelnatý vzniklý při požáru a methan vyskytující se v dole dosáhly výbušné koncentrace. Ve dvě hodiny odpoledne následovala exploze, která nově postavené zdi povalila, přičemž byli zraněni 2 muži těžce a 10 lehce. Následkem exploze byla narušena těsnosti uzávěr směrem ke stařinám, odkud byly nasávány výbušné plyny, které se vznítily ještě neuhašeným požárem.
Dvě hodiny po prvním výbuchu následoval druhý, nesrovnatelně silnější, právě když byla dokončována uzavírka širšího okolí požářiště pod osobním vedením závodního inženýra Reinholda Schöneho. Oficiální vyšetřovací spis uvádí, že sám podával zedníkům cihly a pobízel osazenstvo k co nejrychlejšímu postupu prací. Při druhé explozi zahynul jednak závodní inženýr Reinhold Schöne, dále pak provozní inženýři Franz Fellner a Johann Bieberle, směnmistr Ignaz Fischer a důlní Franz Federle. Těžce byl popálen Ing. Wimmer a dalších 12 mužů, 2 byli zraněni těžce a 5 lehce.
K vyšetření příčin neštěstí dorazili na důl zástupci Lomského těžařstva spolu s přizvanými báňskými znalci. Bylo rozhodnuto důlní pole dotčené výbuchem uzavřít, což se podařilo 14. listopadu o půlnoci. Poté bylo odvoláno osazenstvo dolu až na nejnutnější obsluhu. Normální provoz dolu byl obnoven 22. listopadu.
Žádné zásadní pochybení v řízení dolu ze strany Lomského těžařstva se nezjistilo a trestní řízení bylo zastaveno ve stadiu předběžného šetření. Navíc vlastně nebylo koho trestat - osud si vybral krutou daň sám.
Společný pohřeb obětí se konal 15. listopadu 1900 za účasti zástupců majitelů dolu, úřadů a spolků na hřbitově v Horním Litvínově. Deník „Arbeiter Zeitung", který vycházel ve Vídni, uvádí až 25.000 lidí, kteří se shromáždili na nádvoří dolu a v jeho okolí. Na náklady těžařstva byly pro všechny zahynulé horníky pořízeny náhrobní desky dle přání pozůstalých. Zda nechalo vedení těžařstva postavit pomník, jehož návrhy se nacházejí mezi jinými dokumenty o havárii uloženými ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, se zatím zjistit nepodařilo.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět