Úvaha o řeholních sestrách z oseckého kláštera.
Když procházíme oseckým hřbitovem, neujde nám množství hrobů se jmény řeholních sester, které po dlouhých 40 let totalitního režimu byly nuceny žít pod dozorem v internaci v budovách oseckého kláštera a zde také svůj život skončili.
Hroby leží při cestě po levé straně a za průchodem po pravé straně nové části hřbitova.
První sestry sem přišly 28. května 1953, poslední opustily klášter 4. listopadu 1993, tedy až 4 roky po převratu. Čekaly totiž na navrácení svých klášterních budov a tak jejich odchod probíhal postupně. Počet řádových sester rostl až do roku 1968, když přibývaly, těžké práce neschopné, starší sestry, do té doby zneužívané při výrobě u různých závodů a přišly do Oseka na „dožití". Bylo jich najednou až kolem 200. V dalších letech se stav zmenšoval postupným vymíráním. V posledních letech jich bylo kolem 100.
Celkově je možno uvést přítomnost řeholnic ze 4 řádů (alžbětinky, voršilky, dominikánky, klarisky) a ze 4 kongregací (školské sestry de Notre Dame, Milosrdné sestry Sv. Kříže, sestry Nejsvětějsí svátosti, šedé sestry III. řádu sv. Františka). Některé ze sester dosud žijí ve svých vrácených klášterech v Praze, Brně, Šternberku, Lomci u Vodňan, Znojmě, Kroměříži a na dalších místech.
O řeholních sestrách a jejich životě existuje řada pramenů a také je ještě řada pamětníků mezi obyvateli Oseká. Jsou to např. údaje z archivu Charity, Náboženské matice, Státní bezpečnosti a některé písemnosti, které zůstaly v klášteře v Oseku. O sestrách píše v roce 1996 v jubilejním sborníku „800 let kláštera Osek" i Dr. František Skřivánek, tehdejší ředitel Náboženské matice. Uvádí, jak se přejmenoval "centralizační klášter" na „charitní domov" pro řeholnice, přičemž ovšem režim se státním dozorem zůstal stejný. Hned po převratu se objevily také dva články v roce 1990 v časopise Revue Teplice . Autorky při návštěvě kláštera vyzpovídaly tehdejší správcovou kláštera, která líčila těžký život řeholnic, i matky představené čtyř, tehdy ještě v Oseku žijících, řádů. Ty vydaly svědectví o své víře, která jim umožnila vydržet dlouhá léta útisku a těšily se na návrat do svých mateřských klášterů.
Osecký hřbitov svědčí o těch sestrách, které zde skončily svůj život. Byly pohřbeny v hrobech podle příslušnosti k jednotlivým řádům a kongregacím. Celkem je na hřbitově pochováno 239 řeholnic. Nejvíc jich bylo z kongregace školských sester de Notre Dame a šedých sester III. řádu sv. Františka. První zemřela voršilka Bemadetta Kortánová 1. 10.1954, poslední Kasilda Hobzová 7.10.1993, necelý měsíc před odchodem posledních sester. Úmrtnost byla průměrně 6 sester ročně, zpočátku byla menší a postupně s přibývajícím věkem větší. Některé roky umíralo více sester, např. v roce 1974 bylo 17 úmrtí a v roce 1984 18 úmrtí, když zemřelo během pouhého prosince 7 sester. Zřejmě došlo k nějaké epidemii.
Hroby řeholnic jsou němým svědectvím smutné minulosti naší země a vyzývají nás k tomu, abychom nezapomněli na oběti, které přinášeli věřící lidé, kteří nepodléhali ateistické propagandě a zůstali věrní svému přesvědčení. Hroby jsou dosud v dobrém stavu. Z 239 pochovaných lze ještě nalézt 200 jmen, zbytek už byl odstraněn. Město Osek by o tyto hroby mělo pečovat samo, v případě, že by řády již nemohly za hroby platit a udržovat je.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět