Osek byl jedním z míst, kde ještě dlouho po 28. říjnu 1918 byla čeština na úřadech věcí zbytečnou a kde Čech se dohovořil jen pomocí tlumočníka, kterého si musel přivésti sebou. Převrat pražský sice dosavadní pány Oseka poněkud vyděsil, ale nikoliv na tolik, aby se nehlásili pod vládu samozvaného hejtmana pro „Deutschbohmen". Obce, pošty, četnictvo v Oseku, vše bylo ve službách tohoto „útvaru, dokud jsme sami, čekajíce marně pomoci z Prahy, nezakročili..
Když dne 29. října přiletěla první zpráva z Prahy, že jsme svobodni, že Rakousko se rozpadlo, tu radost českého lidu v Oseku neznala mezí. Na okamžik bylo zapomenuto na nedostatek potravin a i lidé stižení toho času úpornou „španělskou chřipkou" opustili svá lůžka a řadili se do průvodu, který poprvé, jak pamětníci říkali, kráčel za zvuků hudby celým městem. Na českých domech vlály naše prapory a dítky i dospělí v průvodu mávali v bezmezné radosti praporečky ve slovanských barvách.
A již druhého dne nastala těžká a zodpovědná práce našemu Národnímu Výboru, která sotva kdy bude náležitě doceněna. Posilovala nás jedině jednotnost našeho českého lidu. Národní výbor, jehož jsem byl tajemníkem a Dr. František Pinkner předsedou, rozbil svůj stan ve spolkové místnosti „U Jíšů". Vypůjčili jsme si psací stroj a práce se hromadila tak, že ani v noci nebylo nutno starati se o potraviny pro vyhladovělé obyvatelstvo, a první vagony bramborů byly rozebrány v kvapu. Nečinilo se při jich přídělu žádného rozdílu mezi národnostmi.
Dobrovolci se hlásili do našich vojenských posádek, jednotlivci v celých frontách žádali průkazenky na dráhu pro potraviny. Členové výboru přísně dbali, aby těchto nebylo vystavováno lidem, kteří by jich využívali k nekalým obchodům. Denně konány schůze Národního výboru a jednáno bylo o všem, co mělo důležitý význam pro vymanění se našeho místa z „Deutschbohmen". Ale ani na Prahu náš Osek nezapomínal.
Na oseckém nádraží řadily se celé vlaky vagonů naložených uhlím ze zdejších dolů. Bratři zřízenci nás včas upozorňovali, že vlaky tyto mají býti dirigovány do „Deutschbohmen", ba i do Německa, a Národní výbor vysílal odvážné jednotlivce, kteří naskakovali k strojvůdcům na tendry a přinutili je, vlaky tyto dopraviti do stanic, které byly již ve službách čsl. republiky. Tak byly vlastně v Oseku úřady dva.
Jeden (obec, četnictvo pošta a dráhy který stál věrně pří Lodgmanovi a ehoDeutschbohmen a druhý Národní Výbor, který podporován odvahou jednotlivců k nejkrajnějšímu zápasu, pracoval ku konečnému osvobození místa našeho.Není zde místa, aby se mohlo sděliti, co všechno bylo podnikáno a k jakým často tragikomickým příhodám z této české odvahy přicházelo. Osek ležel takřka jako ostrov mezi místy obsazenými německými Volkswehry, ozbrojenými až po zuby. První signál k osvobození Oseka byl pád stanice Louky, tohoto důležitého železničního uzlu.
Jakmile se nám o tom donesla zpráva, vskočili jsme s br. P. a V. na tendr parostroje a žádali v Louce část posádky, s kterou bychom obsadili osecké úřady a hlavně klášter, odkud, jak se proslýchalo, v poslední době se vyvážejí do Saska umělecké poklady. Velitel posádky v Louce, tuším setník Barborka, vsak se zdráhal nám vyhověli, ježto neměl direktivy z Prahy. My však byli odhodláni již deie nečekali a prohlásili jsme. že druhého dne podnikneme obsazení těchto úřadů, byt' i bez pomoci vojenské. V noci však nám bylo sděleno vyslaným z Louky vojínemže ráno o 8. hodině nehlášeným vlakem přijede vojenská pomoc.
Pokud se dalo. vyrozuměli jsme ještě v noci Tělocvičnou jednotu Sokol, aby nám dala několik členů k dispozici, a ráno dne 5. prosince 1918 po příjezdu vlaku s vojíny, který, nebytí ostražitosti br. Vřtnera a Štiky, byl by se málem srazil na trati s vlakem druhým vyslaným proti, přikročilo se k obsazení pošty, odkud byly denně složené tam peníze zasílány do Liberce: Četnictva, které až na jediného, složilo přísahu na Deutschbchmen: obecního úřadu, kde současně sesazeny se zdi Karel,Zita a Hindenburg a dodatečné z purkmistrovskeho stolce dlouholetý pan purkmistr.
Někteří úřednici, kteří ještě předešlého dne drze na českých stranách žádali, aby mluvili německy, musili opustiti ihned kanceláře. Pak bylo přistoupeno k obsazení kláštera, kde tamní opat houževnaté odporoval, prohlásiv, že dokud nerozhodne mírová konference, on Československý stát uznávali nebude. (Dnes jest docela solidním demokratem, a našel v Praze u různých úřadů již své přítelíčky.) V obci vyvěšeny byty vyhlášky, aby každý ihned odevzdal zbraně v jeho domácnosti se nalézající u Národního výboru.
Lhůta stanovena do 5. hodiny večerní', ale ještě on. hodině v noci stály tronty. odevzdávající všechny druhy zbraní. Jeden německý občan přinesl dokonce i katovský meč sinací. Jak dobře bylo německé občanstvo v Oseku ozbrojeno, toho důkazem jest. Že za 12 hodin bylo odevzdáno přes 600 revolverů. 210 pušek, nehledě ani k sečným a bodným zbraním a spoustě boxerů. Dosavadní zastupitelstvo, které vládlo obci plných devět let. obdrželo přikaž, dostavit! se do jednoho do naši spolkové místnosti, kterou zemřelý již náš ta tík Jíša ozdobil slavnostně a zapnul nejsilnější Žárovku, abychom prý pánům viděli až do vnitřnosti.
Shromážděni bylo veřejně a české obyvatelstvo melo příležitost celému jednání Národního Výboru s dosavadními pány Oseka pnhližeti. Schůzi zahájil a řídil br. Pínkner dle programu námi předem pečlivé připraveného. Obecni zastupitelstvo bylo na místě sesazeno a z české strany jmenováno ihned šest Členů do Správní komise, která měla od nynějška až do voleb říditi správu města. Němci měli sobě jmenovali tolikéž Členů, nařízeno jim však bylo. že aspoň 3 z nich musí přináleželi stavu dělnému.
Nebyli na toto jmenováno připraveni a proto Žádali lhůtu ku jmenování do druhého večera, což se také stalo. Do schůze této byli také přivedeni obecní policajt Kriemer a dozorce z dolu Nelson Borde. kteří se nehezky vyslovili o vůdci našeho odboje, profesoru Masarykovi. Celí bledí a třesoucí se odprošovali na místě. Druhého dne byla konstituována Správní komise, za jejíž správu dostalo se Českému obyvatelstvu, zejména co školství a úřadování se týče. všeho toho. Čeho mu bylo po staletí odpíráno.
Ku konci ještě epizodu, jak v blízkých Hrobech jsme rozprášili na vždycky tamní .Volkswehr*. který Čítal asi 40 členů, vyjma tamních „šofisců". Téhož dne. kdy podniknuta byla tato akce v Oseku, dostavil se k Národnímu Výboru do Oseka -zelenogardák" Mák. nyní strážník v Oseku a žádal, abychom totéž, co v Oseku, učinili také v Hrobech. Do věcí samosprávných jsme se mísiti nechtěli, ježto toto bylo věcí občanů hrobských a proto jsme odmítli. Ale jednomu z nás napadlo, že přece by se něco dalo učiniti.
Neřekl však nikomu ničeho a večer, když kancelář u Jíšů uzavřel, odebral se do osady Hanu. kde bydlel a kde byla Část posádky (10 Členů) pod vedením poručíka Velebného. Tomuto stručné vyložil svůj návrh, na který odvážlivý poručík ihned přistoupil, a tak za noční mlhy vypravilo se Šest vojínů, "zelenogardak" Mák a pisatel těchto řádků do Hrobů. Rozestavěné straže Volhswehru ničeho nezpozorovaly, a tak se podařilo malé této výpravě dostati se až ku strážnici, kde shromáždění Volkswéráci docela nerušeně se bavili hrou v karty.
Plán náš již byl hotov a jeho provedení bylo dílem okamžiku. Na ránu slepým granátem vyraženy najednou dveře i okna. Nebylo třeba ani volati ruce vzhůru; tyto již tyčily se jako les jedlí. A tak slavný Volkswehr muž po muži se vztyčenýma rukama, v nichž tetelily se ještě karty, opouštěl strážnici, při čemž jim jeden ferina vojín zpíval: ,Všechny myši za sebou. Přiznali se,že už toho vojákování mají taky dost,ale že se styděli sami před občany hrobskými, zejména své národnosti, s vojnou pro Deutschbchmen' bacit. No. zachránili jsme jim reputaci a každý z nich šel pak ku své mamince spokojen, že to tak dopadlo.
Český sever. 28. 10.1922
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět