Historie Litvínovska

V tomto roce uplyne 30 let od počátku likvidace obce Albrechtice. Pojďme se společně ohlédnout za její historií a zajímavostmi. Obec se rozkládala na úpatí Krušných hor ve vzdálenosti asi 9 kilometrů severozápadně od Mostu. Sousedila s osadou Jezeří a obcí Černice. Osídlení se v této oblasti traduje již od prehistorických dob, ale první písemnou zmínku o Albrechticích nacházíme až roku 1352 v latinském tvaru Alberti villa, tedy Albertova ves. Název byl odvozen patrně od zakladatele vsi Alberta ze Žeberka, jehož rod vlastnil zdejší krajinu a hrad Jezeří. Tehdy ležely Albrechtice na břehu Komořanského jezera a obyvatelé se zabývali hlavně zemědělstvím a rybolovem. Jak se měnili majitelé zámku, měnili se i majitelé vsi. Informace o životě v obci jsou jen kusé.

V polovině 17. století zde žilo 10 sedláků s rodinami, jeden z nich provozoval šenk, dále zde žilo 11 chalupníků a 2 bezzemci. Za zmínku stojí dvě morové rány, které postihly obec v 17. století. Obec se poté dále rozrůstá, takže o století později zde žije 29 hospodářů, 2 zedníci, tesař, švec, krejčí, mlynář a ovčák. Na sklonku 18. století stálo v Albrechticích 48 stavení, v polovině 19. století zde napočítáme již 65 domů, v nichž žilo přes 500 obyvatel. Roku 1804 byla v soukromém domě zřízena také škola. Sama školní budova byla postavena až roku 1842. Největší rozmach zažily Albrechtice v 19. století, tehdy se v okolí začalo těžit uhlí. S otevřením dolu Grohman v sousedním Dřínově měli obyvatelé lepší možnost obživy, a ves se tak rozrůstala velmi rychle, roku 1930 žilo v obci 873 osob ve 133 domech, což je nejvíce v historii obce. Po válce došlo k výraznému úbytku obyvatel, když z Albrechtic, Černic a Jezeří odešlo na 1500 osob. V následujících letech docházelo k úbytku orné půdy v důsledku rozšiřování těženého prostoru a ke zhoršování životního prostředí.

To, co přineslo obci rozkvět, jí přineslo také zánik. Postupem velkolomu Československé armády byly zasaženy mimo jiné i Albrechtice, a tak bylo roku 1978 přikročeno ke konkrétním přípravám na likvidaci obce, ta proběhla mezi lety 1981 až 1983. Obyvatelé odešli a zbyly jen vzpomínky, které se snažíme oživovat a ctít. Jedna ze vzpomínek by měla patřit i památnému dubu zimnímu, kterému se říkalo Albrechtický dědoušek. Po stovky let stával na kraji Albrechtic při vstupu do jezeřského arboreta, někteří odborníci odhadovali stáří dubu na tisíc let. Původní výška stromu činila 26 metrů a jeho obvod měřil téměř 10 metrů. Patřil mezi tzv. hraniční stromy, kterých v Čechách na konci 19. století zbylo pouze 5. Společně s Albrechticemi nezanikl, protože stál mimo okraj těžby, ale v srpnu 1993 dub opakovaně vyhořel, a byl tak definitivně zničen. V Albrechticích bychom nalezli také celou řadu významných památek. Patří k nim kostel Všech svatých, který byl jednoduchou jednolodní stavbou s hranolovou věží z konce 16. století, o dvě stě let později k němu byla přistavěna ještě západní předsíň. Roku 1845 prošel kostel rekonstrukcí. Zdobený byl kamennými figurálními náhrobníky ze 16. století a křtitelnicí ze 17. století, jež je dnes umístěna v atriu mosteckého magistrátu. V obci se dále nacházely dva smírčí kříže a Boží muka, vše dnes můžeme spatřit v Mariánských Radčicích