V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
Čím víc se k němu blížíme, tím víc pozvolna zjišťujeme, že tu není vše zcela v pořádku. Přístupovou komunikaci lemují žluté kovové válce vrtů. Oprýskané fasády, vybitá okna a zhroucené hospodářské budovy vypovídají o dlouholetém cíleném zanedbání údržby.
Největší šok ale nastane při vstupu na vyhlídkovou terásku: místo do idylického podzámčí hledíme do nekonečné bezedné jámy hnědouhelného dolu.
Období gotické
Na místě dnešní unikatní barokní stavby zámku původně stával gotický strážní hrad. S jistotou nelze říci, kdy byl založen, neoficiálně se o něm hovoří již roku 1281 ve spojitosti s pány z Eisenbergu, tedy z Železné hory. První doložená zmínka je pak z let 1363-1365, kdy se jako o jeho zakladateli hovoří o Nevlasu ze Rvenic. Jelikož rod Rveniců měli i přídomky „de Zee" a „ de Ysemberg", je pravděpodobné, že hrad založili oni, neboť jméno Jezeří vychází z německého překladu „hrad vystupující z jezera". Původně se totiž tato oblast nacházela v blízkosti Komořanského jezera.
Faktem ovšem je, že hrad je znám jako Eisenberg, přesto, že železná ruda se zde začala těžit až na konci 15. století. Je ovšem možné, že zámek byl prostě pojmenován podle Železné hory, na které je postaven a Eisenberg je jen dalším přídomkem rodu pánů ze Rvenic, neboť ti jej vlastnili až do roku 1406, kdy jej Bušek ze Rvenic (v některých pramenech uváděný též z Eisenbergu) prodal Petru z Perče(1407-1410).
Dalším majitelem se stal Albrecht Starším z Kolowrat na Krašově a Libštejně-purkrabí loketský, který měl patronát nad farou v Albrechticích v letech 1410-1413. Jezeří následně přešlo na rytíře Jana Smolíka ze Slavic, zastánce katolicismu, který se zde udržel i přes husitské války. Po něm zdědil hrad jeho syn Zikmund, znám svým protisaským postojem.Též další majitel hradu, rytíř Kunc z Kaufunku(1450) obhajoval české zájmy na saskou půdu, přestože Kaufunkové byli rodem saským. Důvodem bylo nepřátelství mezi Kaufunky a Fridrichem Saským, saským kurfiřtem.
K vyhrocení došlo roku 1455, kdy se Kunc se svou družinou pokusil unést Fridrichovy syny, aby mohl požadovat zpět kurfiřtem zabrané pozemky. Vězením jim měl být právě hrad jezeří. Kunc byl ale na saské straně dopaden a na hradě Freibergu popraven. Z obavy o Kuncovy syny obsadil Jezeří Jiří z Poděbrad, správce zemský. Odtud pak vedl své úspěšné tažení na město Most. Roku 1459 se vrací rodina Smolíkova a poslední z nich, bezdětný Zikmund Smolík odkazuje hrad svému švagru, Mikuláši Hochhauserovi z Hochhauseru.
Období renesanční
Píše se rok 1513 a pro Jezeř nastávají nové časy. Mikuláš Hochhauser nechává přestavět hrad na renesanční zámek. Přestavba je dokončena roku 1549, což dokládá ozdobný kamenný klenák nad bránou, kde je vytesám Hochhauserský erb s letopočtem 1549 a s nápisem: „ Ó člověče pomni, kde je pán a jeho rod".
Období raně barokní - příchod Lobkoviců
Rod Hochhauserů se na zámku udržel až do roku 1621, kdy je Janu Mikuláši Hochhauserovi za účast na Stavovském povstání zkonfiskován majetek, neboť Hochhauserové byli protestanti. Císař Ferdinand II. Daroval zámek 15. března 1622 Karlovi knížeti z Lichtenštejna a ten jej o rok později roku 1623 prodal Vilému Mladšímu Popelu z Lobkovic.
Ten však zaplatil pouze 2/3 kupní ceny. 1/3 majetku stále patřila dědicům rodu Hochhauserů. Vilém Mladší Popel ale patrně zbytek kupní ceny nezaplatil a tak roku 1631 Jiří a Bernard Hochhauserové využili saského vpádu a Jezeří vyplenili.
K finančnímu vyrovnání došlo patrně až roku 1638, kdy byl zámek opět v obyvatelném stavu. 18. února 1646 zámek zachvátil ničivý požár. O rok později zemřel i Vilém Mladší a panství se ujímá jeho syn František Vilém, zakladatel Jezeřsko-Novosedlické větve rodu Lobkoviců. K rozsáhlým přestavbám zámku se ale uchýlil až jeho syn Ferdinand Vilém. Přestavby byly dokončeny roku 1696. V té době již Jezeří bylo reprezentativním a honosným sídlem. Ferdinand Vilém, jež neměl mužských potomků, přenechal panství svému bratru Oldřichu Felixi. Ten se svého dědictví ujímá roku 1708. 25. září 1713 ale zámek opět vyhořel.
Období vrcholně barokní
Opravy zámku byly z popudu Oldřicha Felixe započaty ještě téhož roku a dokončeny v roce 1722. V té době zámek získal svou vrcholně barokní podobu, jakou známe i my v dnešní době. Téhož roku ale umírá i Oldřich Felix. Zvláštností je, že zemřel při stavbě rodinné hrobky, kterou stavěl pro svého bratra, který na stejném místě nepřežil srážku s divokým kancem. Oldřicha Felixe na témže místě zabil strom. Ani hrobka nikdy nebyl dostavěna, neboť se nikdy nepodařilo dodělal klenbu. Snad to bylo vinou architektů, ale v okolí se vyprávělo, že se ďábel každou noc proměňoval v černého jelena a mohutným parožím klenbu shazoval a proto je to místo prokleté. Jelikož i on zemřel bez potomků, panství přechází na Bílinsko-Roudnickou větev rodu Lobkoviců, kteří zámek používalo jako reprezentativní letní sídlo a lovecký zámek.
Období největší slávy
Nejvýznamnější období a největší rozkvět zažil zámek za Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic, s jehož jménem je spojován bohatý umělecký život na zámku i intenzivní stavební činnost, jenž měla zámek přizpůsobit dobovým nárokům bohatého šlechtického života. K těm nejvýraznějším přestavbám bylo přikročeno roku 1802, kdy bylo jižní křídlo přestavěno na divadelní sál, vedoucí přes dvě patra a pod ním byla vybudována kaple Panny Marie Bolestné.
Za působení Františka Maxmiliána se Jezeří stalo jedním z nejvyhledávanějších kulturních hudebních středisek v Čechách. Sám Fratišek Maxmilián byl zdatný hudebník a zpěvák. Značně se zasloužil o zvelebování české hudební tradice. Založil Lobkovickou kapelu, která měla 22 členů, pod vedením skladatele a dirigenta A. Vranického a později A. Cartellieriho. Pro časté hudební produkce, ať už se jednalo o symfonie či celé opery, byli zváni umělci až z Vídně nebo Drážďan. Pod vedením A . Cartellierriho zde pravděpodobně zaznělo Haydnovo oratorium „ Stvoření světa" (1797). František Maxmilián byl též znám svým vřelým vztahem k dílu i osobě Ludwiga von Beethovena.
Oba hudebníci byli přátelé již za studií, František Maxmilián jej později umělecky i finančně podporoval. Sám Beethoven Františku Maxmiliánu věnoval několik svých děl, včetně svých nejslavnějších symfonií III. Eroicu, V. Osudovou a VI. Pastorální. Právě III. Eroica měla svou premiéru na zámku Jezeří. Pokračovatelem hudební tradice byl i Ferdinand Josef, který založil Lobkovickou hudební školu v Roudnici nad Labem. Závěr těchto tradic na Jezeří bylo působení Jezeřského pěveckého kvarteta(1846-1853). V 60. letech 19. století zanikla Lobkovická kapela a velká sbírka hudebních nástrojů mimořádné hodnoty byla převezena do Roudnice n.L. V roce 1920 byl zámek elektrifikován a byl zde zaveden telefon.
Druhá světová válka na Jezeří
Po Mnichovu 1938 byl zámek zabrán hned prvního dne války štábem SS Liebstandarte Adolf Hitler. Po jejich odchodu se ze zámku stal internační tábor. Hned prvního války se na zámku usídlil štáb SS Liebstandarte Adolf Hitler v čele s Obersturmbannführerem Septem Ditrichem, mužstvo bydlelo v soukromých bytech. SS jednotka Jezeří opustila 19. října téhož roku. Těžkosti války dolehly na místní obyvatele v roce 1941 po přepadení SSSR, kdy byli k vojenské službě povoláni i zdejší lesní dělníci. V roce 1943 zbylo ze 40 dřevorubců pouze 9 ve věku nad 50.let. Na místo ubývajících pracovních sil byli přiváženi váleční zajatci.
První z nich přijeli v roce 1940 do lesního závodu. Jednalo se o 50 Francouzů. Bydleli v Albrechticích. V roce 1943 byli postupně odvoláváni a vystřídali je maďarští a polští civilní dělníci a sovětští zajatci. Nacházel se zde i kárný tábor pro potrestané příslušníky německé armády, kterých bylo asi sto.
V březnu 1943 byl na zámku zřízen tábor pro vězeňské účely. Byl to zvláštní tábor pro prominentní osobnosti b(„Sonderlager für promünente Persönalichkleiten), převážně francouzského původu. Byl zde vězněn například Pierre de Taille, bratr budoucího francouzského prezidenta, Michael Clémanceau, dr. Menetrel,osobní lékař maršála Pétaina, princ Michael Montegnera aj.
Dále sem bylo přivezeno komando 96 mužů z koncentračního tábora Fossenbürg. Zámek byl v té době natřen zelenou krycí barvou, kolem něj byly vystavěny drátěné ploty nabité elektřinou, strážní budky a byli přivezeni hlídací psi.
Komunismus - nad Jezeřím se stahují mraky
Po válce se na zámek vrátili Lobkovicové, ale roku 1949 byl zámek zestátněn. Bez uvědomění Národní kulturní komice obsadila na začátku 50. let vojenská posádková správa Chomutov. Stočlenná posádka se zámku ujala po svém. Pozůstalý inventář naházeli do zámecké kaple a místnosti v zámku vybílili. V roce 1955 armáda zámek opustila. Nadále zůstal zámek nehlídaný a vydaný napospas drancování a rukám nejrůznějších nenechavců.
Co zůstalo odnesli, co neodnesli, zničili. Zámek začal pomalu chátrat. V 60. letech se ještě uvažovalo o využití zámku a jeho okolí pro rekreační účely společně s Dřínovkou nádrží. V 70. letech se ale opět změnili těžení limity a od tohoto plánu bylo upuštěno. Bylo rozhodnuto. Zámek i zámecký park byl odsouzen k likvidaci. Laické veřejnosti byla vysoká hodnota zámku záměrně zpochybňována a na několika mapách, vydaných v 70. letech, se již zámek Jezeří nenacházel. Účinek byl ale opačný.
Novodobá historie
Odborná a poté i široká veřejnost se za zámek postavila a rozhodla se o něj bojovat. V 80. letech byla založena Společnost za záchranu Jezeří, těžební limity byly změněny pod spodní okraj zámeckého parku, který získal zpět státu kulturní památky a byla mu přidělena památková ochrana. V roce 1984 začal p.arch. J. Císař zpracovávat rekonstrukční projekt.
Samotná rekonstrukce byla započata roku 1988. Do postupují rekonstrukce ale zasáhly změny politických poměrů v listopadu 1989. V roce 1991 totiž uplatnil své restituční nároky Martin Lobkovic a o rok později mu byl zámek vrácen. Opravy dotované ze stáních prostředku byly zastaveny.
Lobkovicové ale na rekonstrukci ani na údržbu neměli dostatek financí a tak zámek roku 1996 za symbolickou korunu prodali státu. Zámek, kterým se kdysi procházel Goethe, Beethoven, ale sotva před deseti lety také princ Charles, Václav Havel nebo nizozemská královna Beatrix dostal novou šanci.
Od roku 1996 spadá Jezeří pod Národní památkový ústav v Ústí nad Labem a je otevřen veřejnosti. Od tohoto roku se o jeho záchranu a zvelebování stará kastelánka Mgr. Hana Krejčová. Pomalu ale jistě se jí i správě zámku daří obnovovat jezeřskou kulturní tradici.
Text i fotografie z oficiálních stránek
www.zamek-jezeri.cz
Poslední komentáře
2 roky 33 týdny zpět
2 roky 47 týdnů zpět
2 roky 47 týdnů zpět
2 roky 47 týdnů zpět
3 roky 5 dnů zpět