V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
Obec Moldava se nachází na staré solné stezce z Hrobu na Frauenstein v Sasku. Vývoj Moldavu rozdělil na horní a dolní. Horní Moldava se rozkládá u hraničního přechodu a železničního nádraží, dolní Moldava je okolo bývalých dolů a kostela.
Stáří osídlení v okolí Moldavy dokládají nálezy z mladší doby kamenné. Krušnohorský pomezní hvozd lákal svým přírodním bohatstvím již odedávna skláře. Ke sklářskému podnikání je zapotřebí spousta dřeva První doklady o sklářství na Moldavě na území rýzmburského panství pocházejí z roku 1392. Jedná se o účty na dřevo uložené ve státním archívu v Drážďanech. Existenci hutě pak dokládá spis ze 4. 2. 1398, kde Boreš z Rýzmburka prodal lesní huť Vilému z Míšně. V roce 1346 se objevuje v církevních účtech míšeňské kapituly jméno Mulda. Tento rok dokládá stavbu pravděpodobně dřevěného kostelíka.
Při odborných průzkumech bylo nalezeno v okolí Moldavy pět sklářských hutí, které tvoří dnes součást naučné stezky" Po stopách sklářství na Moldavě". V letech 1537 – 47 stanovil král Ferdinad I. pevné zemské hranice, Moldava připadla české straně. V roce 1560 se na Moldavě těžilo stříbro, těžba však netrvala dlouho.
Vzhledem k blízkosti hranic zde byly problémy s protestanty a katolíky. Při násilném pokatoličtění chodili Moldavští na bohoslužby do sousedního Hermsdorfu a katolický kostel zel prázdnotou. Násilí se neobešlo bez útěků za hranice. Od roku 1687 je veden katolický farář při moldavském kostele Navštívení Panny Marie. Během třicetileté války zde prošla saská, švédská i císařská vojska, prchal tudy Valdštejn po porážce u Lützenu. Tereziánský katastr uvádí 37 hospodářů, 4 mlynáře, ševce, krejčího, tesaře a šenkýře. Lidé chovali dobytek a pracovali v lese. Moldavské dřevo bylo exportováno do Saska, především do freiberských dolů. Mezi Moldavou, Oldříšem a Novým Městem jsou dodnes rozsáhlá rašeliniště. Rašelina se těžila a dovážela z hor do lázní v Teplicích, nebo za hranice. Rok 1787 uvádí 81 domů a 4 domy z osady Vápenice. Na počátku 19. století byla na cestě Mikulov – Freiberg zřízena rakouská celnice.
701 obyvatel a 105 domů bylo na Moldavě v roce 1833, za deset let 741 obyvatel ve 112 domech. V roce 1850 se k Moldavě přičlenily obce Pastviny a Oldříš, později se však opět osamostatnily.
Moldavská škola byla založena v roce 1792, jako jednotřídka fungovala pouze v zimě, dvoutřídní škola se otevřela v nové budově roku 1870. Do školy na Moldavě chodily, až do roku 1867, i děti z Pastvin.
V roce 1880 je uváděno 723 obyvatel, roku 1885 125 domů a 732 obyvatel, roku 1890 136 domů a 864 obyvatel, z nichž 23 bylo české národnosti, roku 1921 114 domů a 930 obyvatel, (43 Čechů) a roku 1930 875 obyvatel.
V letech 1871 – 1884 byla vybudována železniční trať Most – Dubí – Moldava. Trať z Moldavy pokračovala dále do Saského Holzhau, Freibergu a Saské Kamenice. Dopravovalo se po ní uhlí, vytěžená ruda, dřevo z Krušných hor a samozřejmě turisté. V roce 1997 byla většina české části trati prohlášena za kulturní památku. Jedná se také o znovuobnovení jízd do Saska, koleje byly totiž po válce vytrhány a minulý režim je nedovolil opět položit. Na Dolní Moldavě byla v roce 1960 nalezena žíla fluoritbarytu, nejvýznačnější v celých Čechách.
V 60-tých letech došlo ke sloučení Moldavy a Nového Města.
Nové Město (Neustadt)
Nové Město se rozkládá na cestě z Mikulova na Moldavu, domy jsou rozprostřené podél silnice. Na Novém Městě je také železniční stanice dráhy Most – Moldava.
První zmínka o Novém Městě je z 25. 8. 1341, kdy povolil Jan Lucemburský Boršovi z Rýzmburka zřídit novou cestu přes hrad Rýzmburk na Dlouhou Louku a dále směrem na Nové Město a Pastviny a saský Rechenberg a Frauenstein. Cesta byla oblíbená a městečko mělo velké výnosy ze cla. Během husitského hnutí však zájem o přechod poklesl. V 15. století se do Čech dostal pěší 1 haléř, jezdec za 2 haléře a povoz za 4 haléře. 26. 7. 1438 vydal Friedrich Míšeňský privilegium, kterým se určovalo clo na celnici Nového Města. Cesta pozbývá významu za Ladislava Jagellonského.
Původně se vsi říkalo Strassburg, až později se objevuje název Nové Město. Na konci 18. století je zde podle Tereziánského katastru 33 domů, tavírna, mlýn a knížecí myslivna. Ves spadala do panství knížete Ferdinanda Lobkovice. V letech 1793 – 1805 zde byla manufaktura na spřádání bavlny Josefa Eustachia Horanda. V době rozmachu manufaktury bylo zaměstnáno až 90 dělníků, hotová příze se vozila k dalšímu zpracování do Verneřic. V 1. polovině 19. století je vedeno 201 obyvatel a 33 domů, pila, hostinec, mlýn a obydlí lesního, všichni lidé byli německé národnosti.
Na Novém Městě byla zřízena expozitura školy v Mikulově, jednotřídka o 23 žácích. V roce 1885 jich bylo již 47. Na počátku 20. století však byla škola zrušena a děti docházely do Mikulova. Nové Město nemělo a dodnes nemá svou poštu, faru a kostel. V roce 1885 se uvádí 37 domů a 187 obyvatel, katolických Němců.
Lidé se živili prací v lese, polním hospodářstvím, bylo tu několik řemeslníků pro potřebu obce a finanční stanice. V roce 1886 patřila k Novému Městu i samota Willersdorf –Vilejšov a 24 domů na oldříšsko-grünwaldských ladech. Po roce 1922 se obce opět osamostatnily. Obyvatelstvo bylo německé národnosti a po vysídlení zůstala obec prázdná. Dnes je z Nového Města rekreační oblast, osada obce Moldava. Z původních domů se zachovalo asi osm budov. Je tu několik horských hotýlků, Nové Město v létě žije rekreanty, cyklisty a turisty, v zimě zase běžkaři.
Oldříš (Ullersdorf)
Ullersdorf, česky Oldříš byla typická horská obec s domy rozesetými na údolní planině při cestě z Nového Města na Pastviny, Mackov, Vilejšov a Fláje. Oldříš se nalézala nad vsí Moldavou, se kterou byla společně s Pastvinami v roce 1850 sloučena.
Ve starých průvodcích je obec charakterizována jako počátek horské procházky z nádraží na Moldavě s čerstvým horským vzduchem, dobrou vodou a nádherným výhledem do pohraničního kraje. V roce 1885 je v Oldříši 76 domů a 386 německých obyvatel. V zimě to býval ráj lyžařů, především běžkařů. Po spojení Moldavy, Pastvin a Oldříše bylo v obcích v roce 1850 celkem 1751 obyvatel v 71 domech, o sto let později to bylo 1865 obyvatel v 274 domech, ovšem o dvacet let dále je patrný rozdíl 970 obyvatel v 140 domech, počty stále klesaly.
Oldříš dnes již neexistuje, v místě bývalé obce jsou pastviny pro skot a ovce z moldavského statku.
Pastviny (Grünwald)
Pastviny se nacházely nedaleko Moldavy na odbočce cesty z Oldříše na Vilejšov. S Moldavou byly také spojené stezkou k celnici na hranici se saským Holzhau. První zmínka o vsi je z roku 1408 v duchcovské městské knize, tehdy patřila pod panství pánů z Rýzmburka, od roku 1654 podle berní ruly zase pod panství Libčeveské, uvádí se 20 usedlých sedláků a 4 chalupníci. Tereziánský katastr říká, že majitelem vsi byl Ferdinand z Lobkovic a bylo zde 18 hospodářů, řezník, švec, kovář a obyvatelstvo německé národnosti. V roce 1869 bylo v Pastvinách 401 obyvatel v 78 domech, roku 1885 392 obyvatel v 70 domech, roku 1928 320 obyvatel na 58 domů a v roce 1948 je uváděno 17 obyvatel na 64 domů.
Pastviny byly do roku 1873 spojené s Moldavou, pak se osamostatnily. Farnost byla stále na Moldavě a pošta v 6 km vzdáleném Mikulově. Školu měly původně jednotřídní, kam chodilo v průměru 70 žáků, před 1 světovou válkou byla rozšířena na třídy dvě s celkovým počtem 75 žáků.
Lidé se zabývali zemědělstvím, polním hospodářstvím, domácí výrobou výrobků ze slámy, byla tu pila, dva mlýny, celní a finanční stanice. V okolí Pastvin jsou rozsáhlá rašeliniště se zvláštní flórou, v minulém století se rašelina těžila a využívala se jako topivo, stelivo, balil se do ní porcelán nebo sklo, apod. Obyvatelé Pastvin pracovali na těžbě rašeliny , která se zpracovávala v lobkovické továrně u Nového Města a pak je zaměstnávala práce v lese, dřevo se vyváželo do Saska. Lidé se hlásili k německé národnosti, v roce 1947 je uváděn pouze jeden Čech na 73 Němců. Na počátku 20. století zde byly dva spolky – Landwirtschaftliche Verein a Ortsgruppe des Bundes der Deutschen in Böhmen.
V Pastvinách se také narodil 18. 5. 1744 Josef Beer, první sólový hráč na klarinet v Evropě, byl koncertním mistrem dvorní opery v Berlíně, kde také zemřel v roce 1811.
Pastviny jsou dnes pouze rozsáhlá louka s nádherným rybníkem u hranice se Saskem.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět