V Sokolské ulici v Oseku v parku u objektu bývalé Jepy stojí korintský sloup, který pochází patrně z počátku 18. století a je zapsaný na seznamu památek. Vzhledem ke ztrátě sochy Panny Marie je v současnosti sloup pouze smutným torzem. Pro rekonstrukci barokní památky je nezbytné pro vést kopii plastiky podle dochované dobové fotografie.
Obracíme se proto s prosbou o pomoc nejen na sběratele starých fotografií Oseka, ale i na ostatní občany, zda nemají dobové fotografie sloupu, které by nám mohly pomoci při jeho restaurování.
* 1962
Provozovatel a autor portálu o ohrožených či zničených kapličkách a kostelích.
Též autor knihy: Ohrožené památky : kostely, kaple a kapličky v České republice
http://www.kostely.tnet.cz
Michal Valenčík
Běhounkova 45,
Praha 13, 158 00.
e-mail: mivalencik@seznam.cz
Rozhovor I.
Ve svém volném čase mapuje zchátralé kaple a kostely. Viděl jich už tisíce. Geograf Michal Valenčík sestavil seznam 75 kostelů a velkých kaplí, které jsou nejzdevastovanější v České republice. Jsou doslova před spadnutím. Ve světě by přitom mnohé tyto objekty byly dávno kulturními památkami.
Rudník, okres Trutnov, evangelický kostel z roku 1785 foto: Michal Valenčík / www.kostely.tnet.cz
galerie
Štve mě, že se nestaráme o krásné stavby
Za posledních deset let viděl zhruba 15 tisíc kostelů a kaplí. Na jeho stránkách www.kostely.tnet.cz lze najít téměř všechny zchátralé církevní objekty v Česku. Předloni o nich vydal encyklopedii "Ohrožené památky: Kostely, kaple a kapličky v České republice."
Vystudovaný geograf Michal Valenčík ale není ani profesionální památkář, ani věřící. Jen mu vadí, že historicky hodnotné objekty jsou ještě 20 let po pádu komunismu často v ubohém stavu. "Zchátralé hrady, zámky, kláštery či rozhledny byly zmapované, ale kostely a kaplemi se nikdo nezabýval. Tak jsem začal," vysvětluje muž, který v občanském povolání pracuje jako ředitel odboru České spořitelny.
Jak kaple a kostely hledáte?
Sehnal jsem si staré vojenské mapy z první republiky a podle nich jsem je pak dohledával. Leckdy tomu bylo tak, že objekt byl jen v mapě a v reálu už ne.Zjistil jsem, že během let 1948 - 1989 se v Česku zbořilo 211 kostelů a přes 2 500 kaplí. A dalších asi 1500 sakrálních objektů zůstává dodnes silně poškozeno, z toho u zhruba 480 je přímo ohrožena jejich další existence. Zajímavé přitom je, že z těchto 480 objektů v katastrofálním stavu je "jen" 75 kostelů a velkých kaplí. Zbytek tvoří malé kaple a kapličky, jejichž oprava je v silách obcí, na jejichž území se nacházejí. Je to jen o vůli tamních zastupitelstev.
Kde je nejvíce zničených sakrálních objektů?
Dá se říci, že 95 procent poničených kostelů a kaplí se nachází v pohraničí, kde se po válce vyměnilo obyvatelstvo. Ale i zde jsou rozdíly. Z těch zmíněných 75 nejohroženějších velkých sakrálních staveb je více než třetina, t.j. 27 objektů, v Ústeckém kraji, docela dost jich je také v Plzeňském a Karlovarském kraji. V ostatních krajích je to lepší.
Proč zrovna tyto tři kraje? Je to tím, že jimi vedla železná opona a řada vesnic zanikla?
Ne tak docela. Je fakt, že kolem hranic byly vesnice zcela zbořeny i se svými památkami. Ale železná opona vedla i kolem jižních Čech a jižní Moravy, a tam je přitom situace o dost lepší. Příčinu bych viděl spíše v tom, že velká část těchto krajů byla po válce dosídlena a leckde si tamní obyvatelé hledají vztah ke svému domovu ještě dnes.
Ničili komunisté kostely plánovaně?
Určitě ano, sakrální stavby pro ně představovaly symbol "náboženského tmářství", jež se rozhodli vykořenit. Hledaly se jen záminky - nejprve se lidem bránilo v opravách a když se stavby dostaly do havarijního stavu, tak se zbořily s odvoláním na bezpečnost obyvatel.A pak probíhaly různé akce. V letech 1952 - 1953 se likvidovaly všechny stavby v hraničním pásmu. Mezi lety 1956 až 1960 zase probíhal tzv. úklid pohraničí, kdy armáda bourala desetitisíce neobydlených domů a spolu s nimi i zámky, kostely či kaple. Plánované likvidace památek proběhly také ve vojenských prostorech. Třeba jen ve městě Doupov se zničily tři mimořádně cenné kostely.
Povedlo se vám nějaký objekt zachránit?
Vždycky se snažím zkontaktovat majitele, tedy buď církev, obec, kraj nebo soukromníka. Pošlu jim fotky zchátralých staveb a radu, odkud je možné na jejich opravy čerpat dotace. Někteří hledají výmluvy nebo nereagují vůbec, jiní ale kapli či kostel opraví. V případě církve, jež vlastní většinu objektů, je problém, že peněz má málo a pokud je má, dává je do "živých" kostelů, které stále slouží náboženským účelům.
Setkal jste se i s agresivní reakcí?
Hodně líto je mi například raně barokní kaple, kterou postavil Wolfgang Dientzenhofer v obci Jílové u Hodkovic nad Mohelkou. Je ale součástí soukromého areálu a majitel s ní odmítá cokoli dělat. Když jsem tam přišel, byl jsem rád, že na mě nepustil psa.
Co se změnilo po roce 1989?
Za posledních 20 let se daly do pořádku tisíce sakrálních staveb. Ale pořád to nestačí, ty škody byly obrovské. Nejvíce přitom záleží na přístupu lidí v jednotlivých obcích. Je zvláštní, že někomu stále nedochází, že v členské zemi EU není normální mít v 21.století na návsi či za humny ruinu kostela nebo kaple.
***
Rozhovor II.
Patříte mezi spolutvůrce výstavy "Necháme to tak?". Proč výstava vůbec vznikla a co je jejím cílem?
Cílem výstavy je upozornit veřejnost, že je v České republice stále značné množství zchátralých a rozpadajících se sakrálních památek. A že jsme během 40 let komunistického režimu přišli o tak velkou část kulturního dědictví, že už si nemůžeme dovolit další ztráty.
Jak byste ohodnotil vztah lidí u nás k sakrálním stavbám v posledních 20-ti letech? Co se změnilo?
S listopadem 1989 padla hrozba, že záchrana sakrálních památek bude člověku přičtena k tíži jako podpora "náboženského tmářství". Opravy sakrálních památek začaly hned po revoluci, nejprve byli jejich hlavním motorem památkáři, místní samosprávy a v pohraničních oblastech i vysídlení němečtí rodáci, stále více se však do tohoto procesu zapojuje nejširší veřejnost prostřednictvím různých občanských sdružení. Tento trend zesílil zejména v posledních deseti letech. Zajímavé také je, že motivací těchto sdružení většinou nebývá pouze náboženský význam sakrálních staveb, ale hlavně jejich funkce krajinotvorná a kulturně-historická. Lidé cítí, že jde o část našeho společného kulturního dědictví, které bychom měli předat příštím generacím.
V čem vidíte hlavní problémy při obnovách památek?
Hlavním problémem je lhostejnost a nezájem. Většinou je na začátku potřeba jednotlivec nebo malá skupina, kteří zájem širší veřejnosti rozhýbou. A jakmile si lidé uvědomí, že není normální mít na návsi či za obcí polorozpadlý kostel či kapličku, začnou se starat o jejich záchranu. Získání peněz pak už tak obtížné není - když je snaha, sehnat se dají. Bohužel se zatím ne ve všech oblastech objevili oni prvotní "buditelé".
Vytvořil jste unikátní seznam zchátralých a zaniklých sakrálních objektů České republiky, a to od roku 1945 až dodnes. Jaké byly pohnutky, jež Vás k tomu vedly?
Zpočátku jsem si chtěl zmapovat, které památky komunistický režim vlastně přežily, protože na mapy se hlavně v 90. letech moc spolehnout nedalo - často tam byly (a někdy dodnes jsou) zakresleny i objekty, které byly zničeny již před desetiletími. Poté jsem se rozhodl databázi zveřejnit, aby si lidé uvědomili, v jak zoufalém stavu stále některé památky jsou a že je třeba něco pro jejich záchranu udělat. Ale také proto, že kostelů a velkých kaplí v silně havarijním stavu je v celé České republice jen kolem 70. Zato polorozpadlých kapliček a malých kaplí je kolem 400 - a přitom právě oprava těchto staveb je nejjednodušší a nejlevnější - je to jen o vůli.
Jak dlouho a jakým způsobem seznam ohrožených kostelů, kaplí a božích muk vznikal? V čem vidíte jeho přínos?
Seznam jsem začal dávat dohromady asi v roce 1996 a vyvíjí se vlastně stále. Prvních pár let jsem systematicky objížděl jednotlivé obce v bývalých Sudetech (kde ničení památek dosáhlo zdaleka nejvyššího stupně) a hledal podle starých map sakrální památky. A ty, jež byly ve špatném stavu nebo byly zcela zničené, jsem zanesl do databáze. Postupně tam přibývaly i poničené stavby z českého "vnitrozemí", ale těch je mnohem méně, ničení zde nikdy nebylo tak intenzivní. Časem jsem na stránky přidal i sekci o opravených památkách, kam jsem přeřazoval nově opravené stavby, jež jsem do té doby vedl mezi poškozenými, a v některých případech i zničené stavby, jež byly podle starých fotografií obnoveny v původní kráse. Chci takto ocenit úsilí těch, kteří se o záchranu našeho kulturního dědictví zasloužili. A zároveň na konkrétních případech ukázat, že i z úplných ruin se mohou zase vyloupnout stavby, jež se stanou ozdobou svého okolí. A přínos? Snažím se veřejnost upozornit, že se v jejich okolí nacházejí zajímavé stavby, které bez pomoci dlouho nepřežijí. Chci ukázat lidem, že je zachránit jde. A také chci ocenit ty, kteří se do záchrany pustili.
Co byste vzkázal těm, kteří mají v okolí nějakou chátrající památku?
Že by se měli pokusit o její záchranu. Nechat ji zcela rozpadnout je určitě pohodlnější, obnova vždy vyžaduje větší či menší úsilí. Ale díky tomuto úsilí zůstane v krajině zachován kus naší historie a to podle mého názoru za vynaložené úsilí stojí.
Zdroje :
http://www.zaopavu.cz
http://cestovani.idnes.cz
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět