Historie Litvínovska

Litvínovský zámek je v místě bývalé tvrze. Před rokem 1727 na tomto místě stával panský dům, jehož stavitelem byl Giovanni Domenico Canevalle. Do podoby dnešního barokního zámku jej nechal v letech 1732 až 1743 přestavět František Josef Jiří Wallenstein. Charakteristický vzhled mu vtiskl architekt František Maxmilián Kaňka. V zadním průjezdu zámku jsou osazeny 4 náhrobní kameny pánů z Jahnu, které pocházejí z let 1542, 1558, 1566 a 1571. Reliéfní zobrazení postav je v renesančním slohu. Epitafy pánů z Jahnu patří mezi nejstarší movité památky dokladující existenci Litvínova. Po zrušení zámecké zahrady byl v roce 1878 založen zámecký park v anglickém stylu o rozloze osmi hektarů. Zámek je čtyřkřídlý s uzavřeným dvorem a dvěma protilehlými přístavky, jednopatrový se vsazeným pavilonem. Od 70. let 19. století byl objekt upravován a adaptován na byty a kanceláře a zámecké interiéry byly odstraněny či zanikly. Původní uspořádání místností bylo postupně znehodnocováno, sál v hlavním křídle byl porušen vloženým patrem.

Po první světové válce přešel zámek do vlastnictví státu a sídlila zde hospodářská správa velkostatku. Po roce 1948 byl objekt užíván Správou státních lesů v Litvínově. V roce 1960 nechal provést MěNV Litvínov částečnou adaptaci zámku a objekt byl převeden do správy Městského muzea a po integraci muzeí v roce 1964 do majetku Okresního muzea v Mostě. Město Litvínov požádalo Ústecký kraj o jeho bezúplatný převod do svého majetku a je jeho majitelem od 1. června 2006. Zámek je nyní v rekonstrukci. Již v roce 1987 probíhaly práce na předprojektové přípravě rekonstrukce. Projekt rekonstrukce objektu zámku zhodnotil výchozí stav na základě řady průzkumných prací a studií jako dobrý z hlediska stavebně technického stavu a jako špatný z hlediska technické vybavenosti. Bylo zjištěno silnější napadení krovů dřevokaznými škůdci, houbami i hmyzem a zavlhčení v celém rozsahu zdiva až 1,2 m nad úrovní terénu.

Doporučena byla úplná náhrada otopného systému, nová zdravotně technická instalace a požární vodovod s novou přípojkou kanalizační i vodovodní. Nevyhovující jsou i silnoproudé a světelné rozvody. V roce 2006 byla zahájena rekonstrukce střechy severovýchodního křídla za 1 157 043 Kč (dotace 500 000 Ministerstva kultury ČR, 657 043 vlastní podíl města). Rok poté došlo na jihovýchodní křídlo za 2 055 256 Kč (dotace 1 450 000 MK ČR, 605 256 vlastní podíl města), v dalším roce pak na severozápadní část křídla a západní část hospodářské přístavby za 2 902 505 Kč (dotace 2 130 000 MK ČR, 772 505 vlastní podíl města). V roce 2009 byla rekonstruována střecha jihozápadního křídla a východní část hospodářské přístavby (býv. Elixír) za 1 641 529 Kč (dotace 1 150 000 MK ČR, 491 529 vlastní podíl města). V roce 2010 byla dokončena rekonstrukce jihozápadního křídla, došlo k vybourání vloženého stropu hlavního sálu a obnově přilehlé technické místnosti za 1 279 152 Kč (dotace 750 000 MK ČR, 529 152 vlastní podíl města).

Loni byly sanovány místnosti západní hospodářské přístavby za 2 275 220 Kč (dotace 1 820 000 MK ČR, 455 220 vlastní podíl města). „Letos obdrželo město 600 tis. Kč z MK ČR na restaurování fresek hlavního sálu JZ křídla zámku. Z příspěvku je hrazen restaurátorský zásah na stropě a severní stěně (do dvora). Probíhá ve dvou fázích. První zahrnuje mechanické sejmutí novodobých vrstev (několikanásobné vrstvy dobových výmaleb, včetně neprodyšných olejových) až na nejstarší historické vrstvy, které se budou v zámku prezentovat. V přízemí a špaletách oken severní stěny jsou na původním omítkovém podkladu dochovány barokní dekorativní fresky navozující nástěnnou iluzivní členitost architektury. Malbu (barokní dekory tónované do zelenavých odstínů s okrovými plochami) lze dle průzkumu datovat do závěrečné etapy výstavby zámku, tedy okolo roku 1740. Patro stěny velmi utrpělo pozdějšími zásahy (prostory byly v poválečném období používány jako součásti tehdejších bytů), původní výmalba byla seškrabána a rozmyta, takže se dochovaly pouze torzální fragmenty.

Vodítkem pro další prezentaci patra stěny jsou zachované klasicistní výmalby, které byly zakryty vloženým stropem odstraněným v roce 2010. Průzkum stropu očekávanou původní fresku nepřinesl a jeho odhalená výzdoba spadá do 19. století (velkoplošné rámované kazety, zrcadla s romantickými motivy). Po odstranění novodobých vrstev bude následovat čištění odkrytých maleb. Druhá fáze obsahuje odstranění novodobých vysprávek a tmelů (především necitlivé zásahy po elektrikářích a topenářích), dále bude následovat konsolidace barevných vrstev, nové vytmelení vysprávek, retuše a barevné rekonstrukce a závěrečné výmalby okolních sjednocujících ploch. Restaurátorskými pracemi je pověřen akademický malíř Václav Holoubek. Podle jeho odhadu budou pokračovat do podzimních měsíců. Další etapa obdobného (dvoufázového) restaurátorského zásahu na zbylých třech stěnách sálu (jižní s okny a špaletami, východní a západní s vchody) bude následovat v příštím roce v rozsahu odpovídajícímu dotaci z MK ČR,“ říká k probíhajícím restaurátorským pracím Dan Píca z odboru regionálního rozvoje městského úřadu. „Do příštích let předpokládáme dotace Ministerstva kultury ve zhruba stejných finančních objemech jako letos. V současné době nejsou vypsány jiné dotační tituly na rekonstrukce tohoto charakteru, proto město hledá cesty, jak objekt zámku alespoň částečně zprovoznit, aby se znovu stal chloubou města a perlou náměstí. Jednou možností jsou například Norské fondy.

Pokud by město nebylo úspěšné, hodlá řešit nutné opravy jednotlivými postupnými kroky z vlastních investic,“ dodává k zámku vedoucí odboru investic městského úřadu Ing. Hana Nováková. Místostarosta města Ing. Linhart k tomu podotýká: „Budeme se snažit i s minimem prostředků, kterými v současné době disponujme, zámek alespoň částečně otevřít a uvést znovu do života. Tato památka, navíc umístěná přímo v centru města, už měla dost dlouho zabedněná vrata pro veřejnost. Jako první krok vidím například právě otevření průchodu do Zámeckého parku, pár laviček v nádvoří pro odpočinek občanů, informace o historii zámku a města, případně by zde mohlo být umístěno lapidárium uměleckých artefaktů z jiných částí města, kde jsou v současné době mimo pozornost veřejnosti,“ podotýká místostarosta Litvínova Ing. Karel Linhart. (red)