Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
- Řekl bych, že to je
1 rok 8 týdnů zpět - Sprava
4 roky 25 týdnů zpět - Ještě postřech, který mi
4 roky 38 týdnů zpět - O tomto, že ženy zastřelených
4 roky 38 týdnů zpět - Kdo strilel
4 roky 38 týdnů zpět
Litvínov - Kněz řádu Piaristů Mikuláš Adaukt Voigt je znám především jako zakladatel moderní numismatiky, kdy ve svém několikasvazkovém díle popsal do té doby všechny známé české mince v rámci jejich historického vývoje. Byl však také lingvistou, slavistou a literárním historikem. Je známo, že zdůrazňoval samostatnost české správy a za zemskou řeč považoval češtinu.
S Litvínovem je Voigt spjat především tím, že se zde v Horním Litvínově 14. května roku 1733 narodil a své dětství prožil v tehdy patrovém domku, dnes dům č.p. 30. Tento dům zakoupil jeho otec, který byl zaměstnaný v litvínovské manufaktuře na sukno.
V Litvínově získal Voigt své nejzákladnější vzdělání. Docházel zde do farní školy, jejíž budova stávala severně od kostela v místech tehdejší farské zahrady, dnešních Voigtových sadech.
Další studium Voigt absolvoval ve Slaném na piaristickém gymnáziu, kde se naučil česky. Následně studoval v Chomutově u jezuitů a poté v Litomyšli filozofii a teologii. Po vysvěcení na kněze vyučoval latinu na řádových ústavech v Čechách a na Moravě, jako kazatel působil i v německém Badenu. Po návratu do Prahy se na popud biskupa Emanuela Arnošta z Valdštejna ujímá katalogizace numismatických sbírek a vytváří jejich popis.
Řada jeho publikovaných prací se zabývá jazykovědnými otázkami, gramatikou, lexikologií. Významným způsobem přispěl také k šíření myšlenky slovanské vzájemnosti. Působil též na vídeňské univerzitě jako profesor dějepisu a dějin literatury. Ke sklonku života se po Josefínských reformách stáhl do ústraní, do jihomoravského Mikulova, kde pečoval o Ditrichštejnskou knihovnu. Zde také 18. října 1787 zemřel.
Původní Voigtův rodný dům v Široké ulici, dnes ulice 9. května, již neexistuje jelikož vyhořel roku 1914. Dlouho zde zůstávala proluka mezi domy, a to až roku 1929, kdy byl postaven dvoupatrový estetický objekt sloužící především k nákupním účelům.
Přesto, že je dům nyní v soukromých rukách, bylo by po dohodě s majitelem skvělým počinem, umístit na jeho fasádu informační desku s reliéfní plastikou tohoto všestranného muže.
Cukrárna
| [Ten obchod vpravo s vývěsním štítem M.WEHLE byl luxuxní cukrárnou. Ještě dnes cítím tu silnou a těžkou vůni, kterou jiný obchod nikdy neměl. Vzpomínám, že dortíky a zmrzlinu tam nevedli (na to jsme chodili na roh u kostela), jen cukroví, čokoládu, snad i kávu a nějaké koření jako je vanilka a pod. Proto asi ta těžká a silná vůně.
Boty zn. Humanic od Herr Adolfa Thuma už dávno nejsou levné :D. Za rohem za cukrárnou byl malý masný krámek a za ním obchod s rybami. Litvínov byl docela - i přes bídu po válce velmi dobře zásobený. Jó to byly časy! Například na fotce z Tržní ul. http://litvinov.sator.eu/gallerous/get_image/trzni.jpg/normal byl v domě s arkýřem a věžičkou vlevo velký obchod s širokým sortimentem od tabáku, kávy a čajů, přes maso-uzeniny, pečivo, mouku,sůl a cukr, nápoje až po živé ryby. Byl to takový "supermarket", ale s pultovým prodejem. Bylo zde mnoho oddělení s pultovou obsluhou a bylo to místo, kde se malý kluk mámě snadno ztratil. Pravděpodobně byl dům k tomu účelu už tehdy postaven. Nevím. To by mohl zjistit amt architekta města ;-) Nějaké krámky byly v ulici i vlevo níže, myslím, že tam byl i mandl. Později se z ní stala ukázkově cikánská ulice, kam se lidé báli nejen po setmění...
Poslat nový komentář