Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
- Řekl bych, že to je
1 rok 38 týdnů zpět - Sprava
5 let 3 týdny zpět - Ještě postřech, který mi
5 let 16 týdnů zpět - O tomto, že ženy zastřelených
5 let 16 týdnů zpět - Kdo strilel
5 let 17 týdnů zpět
Obrovské nadšení srší z litvínovského kronikáře. I v osmašedesáti letech odchází Václav Novotný často z úřadu poslední. Je tolik příběhů, které by rád vyprávěl, že setkání s ním se vždy protáhne na několik hodin.
Kdo má čas poslouchat, zajde za tímto mužem rád. I kdyby si někdo myslel, že je Litvínov nejzapadlejší vesnicí bez jediné zajímavosti, Novotný by jej přesvědčil, že je tomu přesně naopak.
1. Pamětníci
Každý den mi tu umírají pamětníci, zvláště v těhle vedrech. Mají úžasné příběhy, jenže nikdo je nesbírá. Stačí za nimi zajít. Není ale dobré se dopředu ohlásit. Opozdíte se, a to jim může přitížit, proto je vždy přepadnu. Znám tři lidi, kteří mají o Litvínovsku opravdu co vyprávět. Jsou to hvězdy a vůbec si to neuvědomují.
S jedním z nich, Láďou Křičenským, jsem teď nedávno po Mostecku jezdil s Francouzem. Ten napsal na úřad, že v Záluží za války zemřel jeho prastrýc a on, že by se chtěl dopátrat něčeho bližšího. Láďa tam tehdy pracoval a s Francouzi se přátelil. Zavezli jsme cizince do bývalého krematoria v Mostě a na kypy. Docela jsme se zapotili, než jsme mu vysvětlili, že kypa je místo, kde je uměle navezená zemina z těžby uhlí. Pak jsme také vypátrali, že když se rušil hřbitov, vzali všechny ty urny a naházeli je do díry.
2. Běžky a volejbal
Běžky. To je moje. Kdyby zítra napadl sníh, vůbec bych se nezlobil. Rád jezdím kolem Flájí, nahoru do kopců vyjedu vláčkem moldaváčkem.
Taky jsem hrál volejbal. Tam se za míčem honí dvanáct lidí, zatímco při tenise jak blázni jen dva. Tenis hraje můj syn, a když jsem před ostatními hráči řekl tuhle větu, už mě tam nechtěli.
3. Vnoučata
Mám vnučku a vnuka. Je s nimi legrace, ale vůbec mě neposlouchají. Vždy se proti mně spiknou s manželkou, třeba když jedeme na běžkách. A dělají si ze mě švandu kvůli historii. Oni k ní nemají vztah, manželka je z Janova a moc o něm neví. Nebýt však jí, nemohl bych ty své aktivity dělat. Ona je zázemí celé rodiny!
4. Turistika
Mou další radostí je turistika. I když ta mě hrozně zaneprázdňuje. Píšeme s Karlem Punčochářem z Ústí nad Labem historii turistiky v Ústeckém kraji. Inspirovaly nás k tomu Vycházky a výlety Odboru Klubu čsl. turistů v Horním Litvínově. Ze začátku je pěkně psaný, pak už tam jsou ale jen fotky. Mám originál, který turisté psali od 6. srpna 1925 do roku 1930. Není to úžasné, že v pohraničí v té době vznikaly Kluby československých turistů? Když jsem měl malé děti, taky jsem vedl jeden oddíl. Dnes nevyprávějí, kde všude byli, ale jak bloudili s Novotným kdesi v Chomutově.
V roce 2004 jsem vedl osmý celostátní zimní sraz turistů Litvínov-Moldava s řadou obětavých pořadatelů z Mostecka. Přijelo kolem pěti set účastníků, také ze Slovenska a Německa. Byli překvapeni, že u nás neprší kyselina, nepadá popílek. A přes vánoční velikost krušnohorských stromů jsou nezapomenutelné výhledy na České středohoří. Pohledy, které obdivoval už Humboldt.
5. Staré fotky
To jsou poklady, hlavně když se mi podaří zjistit, kdo na nich je. Je to jako v detektivce. Někde seženu fotku, naskenuji ji, zvětším a pak s ní chodím po důchodcích a zjišťuji, jestli na ní někoho nepoznají.
Od Jiřinky Klimtové z Chomutova mám třeba fotku z roku 1936, na které jsou se svými žáky hned dva litvínovští kronikáři. Učili v jedné třídě měšťanky Láďu Křičenského a ještě prvního manžela feministky Olgy Sommerové.
6. Hokej
V Litvínově je hokej modlou. Také tam chodím. Hokej asi bude důvod, proč špatně slyším, to je řev z amplionů. Dcera mě objednala do Mostu na vyšetření. Usínal jsem při něm a sestra říkala, že neuslyším ženské a dětské hlasy. Od té doby říkám, že nemám ženské a děti poslouchat.
7. Historie Litvínova
Jako kronikář mám psát o současnosti. Jenže supluji i muzeum, které v Litvínově není. Nejhorší je, že to nikomu nevadí. Vždyť muzeum není jen budova. Je to hledání výpovědí, pamětníků, zajímavých věcí. Vím o několika nadšencích. Dělají weby, fotí, Josef Pošta v Chudeříně pořádá ve své hospůdce přednášky. A to je nejdůležitější. Ti by se do toho mohli pustit, ale potřebuji najít vůdčí osobu. Já už to dělat nemůžu. Chodí za mnou studenti, lidé, kteří píšou knihy. Učitelé chtějí přednášky pro žáky. Dětem nikdy neodmítnu. Je krásné, když vysvětluji, jak se tady těžilo a sedmiletý kluk se zcela vážně zeptá, kam se všechno uhlí vozilo.
Dobrý den.Koná se ještě
| [Dobrý den.Koná se ještě setkání Zálužáků.Jsem rodák,ale od r.1968 žiji na Domažlicku,díky.---Nový
Poslat nový komentář