Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Obránců míru čp. 32
U tůně Rusalek
Poslední komplex staveb, z rozrůstajícího se systému podnikání oseckého kláštera v textilním oboru, započal v roce 1719 budovat opat Benedikt Littwerig (1691-1726). Objekty, kterými byly dříve postavené pletárny a později i valchovny a další specializované dílny, sloužily potřebám rozrůstající se cajkářské manufakturní výroby.
Zatímco klášterní punčochářská manufaktura spolu s manufakturou na výrobu kastorových punčoch a mezulánu nepřežily polovinu 18. století, klášterní cajkářská manufaktura působila v Oseku po více jak dvě sté let. Potřebám manufakturního provozu sloužila výše umístěná vodní nádrž zvaná Tůň rusalek.
Jediná manufaktura v Oseku, která je neobývána .Majitel je MuDr.Miroslav Beneš z Teplic a podle mých informací,se město snaží objekt od něj odkoupit zpět.
***
Dolnonádražní čp. 63
U Mlýnského rybníka
Nejstarší dochována manufaktura v Čechách !
Významným zárodkem nastupující průmyslové výroby byly mimo jiné také první textilní manufaktury. Jedna z nejstarších textilních manufaktur v českých zemích byla založena v Oseku roku 1697 opatem Benediktem Littwerigem. Jejím vedením byl pověřen punčochář Johan Paul Róthig, povolaný oseckým opatem ze Saska.
V budově manufaktury pracovali na 15 punčochářských stavech nejprve tovaryši ze zahraničí, kteří následně zaučovali místní pracovníky. Do tří let tak bylo na oseckém panství již padesát vyučených punčochářů. Pozdější odliv této kvalifikované pracovní síly měl za následek mimo jiné i rostoucí konkurenci v regionu.
Na mistry a tovaryše osecké manufaktury se později nevztahovala cechovní ustanovení, což jim mělo zabránit v odchodu. Chybějící pracovníci byli proto často nahrazováni poddanými kláštera.
V roce 1701 přišli do Oseká barvíř Leopold Fischer z Chebu a soukeník Christian Ullrich z Krupky a pro manufakturu zahájili výrobu sukna. Prudký rozvoj výroby nastal od roku 1708, po příchodu saského soukeníka Gottfrieda Schrůckerra. Výroba se rozšiřovala, přibývalo pracovních sil, stavěly se nové budovy.
Mezi lety 1722 až 1732 vzrostl počet zaměstnanců ze 300 na 450 lidí.Na počátku 18. století byly v Oseku dvě manufaktury. V soukenářské manufaktuře se vyráběla především tmavá sukna pro potřeby církve, ale i barevná sukna určená k prodeji. Znovu pracovala i punčochárna. Punčochářství se ale šířilo dál v podobě vesnické domácí výroby, kdy zprvu dělníci pracovali pro manufakturu, postupně se však osamostatnili, manufaktura se přestala vyplácet a v roce 1752 byla výroba zastavena.
Osecká manufaktura se proslavila především pozdější výrobou jemných vlněných látek, tzv. cajků. V Praze zřídil klášter vlastní sklad pro krytí objednávek ze vzdálenějších míst. Osecká manufaktura získala totiž privilegium od císaře Karla IV., podle kterého obdržela právo prodávat své výrobky ve všech městech, zvláště pak o výročních trzích. Ke konci tzv. manufakturního období bylo v Oseku zaměstnáno celkem 760 lidí.
Objekt manufaktury se jeví v dost špatném stavu.
***
Po kdyňské (1696) druhou nejstarší textilní manufakturu v Čechách založil v roce 1697 cisterciácký opat Benedikt Simon Littwerlg (klášter vedl v letech 1691-1726) a ze Saska pozval specialisty, kteří zde zaučovali místní tkalce ve výrobě punčoch. V roce 1701 se zde díky chebskému barvíři Leopoldu Fischerovi a soukeníku Christianu Ullrichovi z Krupky začalo také tkát sukno, především tmavé pro církevní potřeby. Rostoucí konkurence v Litvínově a dalších místech v regionu však roku 1752 zapříčinila konec manufaktury. Zchátralá, památkově chráněná budova dnes částečně slouží k bydlení.
S rostoucí poptávkou po látkách různých druhů byla na počátku 18. století založena v Oseku druhá manufaktura, čp. 73 , specializující se především na zpracování kastoru, mezulánu, plátna a koňských houní. Výroba zde skončila již kolem roku 1730, z původních třech budov se zachovaly dvě, které jsou využívány k bydlení a skladování. V roce 1719 opat Littwerig nechal postavit ještě jednu manufakturu, čp. 32 .Ve zdejší pletárně a valchovně se vyráběly čajky přes dvě stě let - nejspíš i proto je tato budova nejvíce zachovaná a takřka v původním stavu. Ve všech oseckých manufakturách a přidružených domácích výrobách na přelomu dvacátých a třicátých let 18. století pracovalo přes 760 lidí.
Tovární čp. 73 a 190
U Továrního rybníka
Punčochárna
Budova manufaktury, stojící nad rybníkem, byla postavena počátkem 18. století jako druhá z budov prosperujícího podnikání v textilní výrobě. Klášterní manufakturní provoz, nejprve vedený a později pronajatý kastorem Leopoldem Fischerem, vyráběl různorodý sortiment. K výrobkům patřily vlněně látky, mezulán, plátno a koňské houně, ale především letní a kastorové punčochy. Pod sílící konkurencí přeneseně „domácí výroby" však byla výroba zrušena již kolem roku 1730.
Z náspu hráze se stezka napojuje na Dolnonádražní ulici a směrem dolů pokračuje k budovám školy a hospitálu.
Maufaktura se původně sestávala ze tří objektů,do dnešních dnů zůstali zachovány pouze dva.Budova vpravo(čp.190),ta menší je obývaná majiteli Skořepovými.Větší budova, při pohledu čelní (čp.73) pak slouží jako sklad.
Díky vlídnosti majitele manufaktury, bylo možno provést podrobnější fotodokumentaci.
Vodní systém města
Vodní systém
V 17. století byl v Oseku vybudován převážně pro potřeby tří manufaktur Oseckého kláštera rozsáhlý vodní systém, který měl zabezpečit jejich chod. Prvním z vybudovaných rybníků je Osecký rybník, zásobovaný zejména vodou z Oseckého potoka.
Z výpustného zařízení Oseckého rybníka je voda odváděna do přívodního kanálu, z kterého je následně zásobována celá kaskáda ve městě tj.Velký tovární rybník a následně Malý tovární rybník, dále vodní systém v Klášterních zahradách a Mlýnský náhon .
Poslední komentáře
1 rok 49 týdnů zpět
5 let 14 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 28 týdnů zpět