Historie Litvínovska

Otevřením ukázkové štoly se neskytá návštěvníkům unikátní zážitek, který již za nedlouho nebudou nikde jinde možné okusit, protože v Čechách končí hlubinné dobývání uhlí. „Cílem pracovníků Podkrušnohorského muzea bylo vybudovat téměř autentickou štolu, kde se návštěvníci ponoří do zážitků horníků," řekl ředitel muzea Zbyněk Jakš. Ukázku toho, jak se dosud těží uhlí na několika málo místech v republice, návštěvníci okusí jakmile se za nimi zavřou dveře štoly. Jakoby se přesunou o několik stovek metrů pod zem. Návštěvník se dostanete do úzkých prostor, ve kterých se spustí neskutečný ruch pásů, začnou pracovat dobývací stroje.

Ty sice nerubou uhlí, ale jsou plně funkční a hlavně lidé si je mohou vyzkoušet řídit. Některé ze strojů a používaných přístrojů jsou naprosté unikáty, např. dvoukubíkový hunt, vozík na vytěžené uhlí, který je jediný na světě. V expozici bánského záchranářství si lidé můžou vyzkoušet dýchací přístroj, který si prošel mnohými záchrannými akcemi.
Kromě prožitků z hlubinné šachty se návštěvníci dozvědí mnoho zajímavých informací o hornictví, ale i chemického průmyslu. Fascinující je model celého areálu České rafinérské.

Samotný areál muzea návštěvníkům představí naprosto reálné prostředí bývalého uhelného dolu Julius III, kde se těžilo zhruba 120 let až do jeho vyuhlení v polovině devadesátých let minulého století. V areálu je několik budov, které byly vyhlášeny za technickou památku. Mezi nejvýznamnější patří budova strojovny s unikátním parním strojem a takzvanými Thomasovými výtahy, které dopravovali horníky pod zem a nahoru zase vytěžené uhlí. Památkou je třeba torzo komína, budova s těžní věží původní kotelna a dva přízemní obytné domky dělnické kolonie. „Část dolu Julius III, která byla prohlášena za kulturní památku, tvoří ucelený, velmi významný soubor industriální architektury a technického zařízení, dokládající vyspělou úroveň dolování hnědého uhlí v 80. letech 19. století v severočeském regionu," dodal Jakš.