Směrem západním, od hradu Osek, můžete narazit na toto torzo pomníčku. Víte o něm? Tušíte komu byl věnován? Pokud ano, dejte sím vědět zde: foto: P.Aulický (2009).
Raný středověk (600-1200 n. I.) podpořil síť zemědělských sídlišť venkovského obyvatelstva vázaného na zemědělství. Umístění vesnické komunity určovalo několik podmínek. Vyžadovalo plochu vhodnou ke stavbě zemědělsky využitelnými plochami a snadno přístupný vodní zdroj. Zároveň se formovaly tržní osady jako základ pozdějšího městského sídlení.
Před počátky přemyslovské Bíliny, která tvořila správní centrum ve zdejším regionu od 2. poloviny 10. století do 30 let 13.století,přesto existovala poměrně volní síť ,široce rozprostřená v ploché krajině mezi Českým středohořím a patou Krušných hor, vstupující i do Středohoří. Během života bílinského hradského centra se zahušťoval sídelní obraz. Na prahu 13. století známe poměrně hustou mozaiku, tvořenou sídelními jednotkami archaického typu.
Území kolem Mostu, kam se od 30. let 13. století přesunul zájem přemyslovských panovníků, náleží do krajiny s delší raně středověkou sídelní tradicí soustředěnou do Podkrušnohorské pánve a Českého středohoří. Postupně se zde formovaly výraznější lokality jimiž byly Most,Kopisty,Ervěnice,Dolní Jiřetín.
Přítomnost Komořanského jezera podnítila ustálení osadních lokalit s výsadou práva rybolovu. Postupně se z nich vyvinuly vesnice, jejichž obyvatelstvo se živilo převážně lovem ryb a v jejichž názvech se projevil vztah k vodě.
Na počátku vrcholného středověku se prosazuje model proměn jednotlivých vesnic. Tímto obdobím se uzavírá starší sídelní obraz a vytváří se sídelní struktura nová, opřená o dodnes existující vesnická jádra.
Těsná blízkost hraničního území a četné dálkové komunikace, vedoucí zejména průsmyky krušnohorských lesů, podnítily rozvoj kontaktů mezi sousedícími státy. Rozsáhlý sídelní postup saských panovníků, směrovaný od západu ke krušnohorskému pomezí ve 2. polovině 12. století, otevřel přístup do tehdejších rozsáhlých lesů saského Krušnohoří. V přímém kontaktu se setkaly regiony s podstatně odlišnými ekonomickými předpoklady.
Do živé obchodní výměny rychle vstoupilo úrodné Mostecko, které prostřednictvím dálkových komunikací nabízelo přebytky obilí v dobách vzestupu těžby stříbra v okolí saského Freibergu. Ekonomické vazby byly tím důležitým momentem, kterým vysvětlujeme dynamický vzestup Mostu, jenž se během 13. století vyvinul z druhořadé trhové osady v největší královské město severozápadních Čech.
Úzké pásmo při patě Krušných hor a vlastní hory tvoří část regionu, kam osídlení začalo soustavně vstupovat až v závěru raného středověku. V širším okolí Mostu známe prvé lokality v podhorském lemu už v 1. polovině 13. století, které byly vesměs v držení významného českého šlechtického rodu Hrabišiců.
Vznikaly zde vesnice nového charakteru, které byly již mimo obvod úrodné krajiny Mostecka. Odlišnost spočívala v půdorysném uspořádání vsí a jejich zemědělského zázemí. Určující znak představuje rozdělení pozemků do dlouhých pásů, bezprostředně připojených k usedlostem. Jádro většiny těchto vsí tvoří dvě řady usedlostí táhnoucích se podél komunikace kopírující vodní tok. Ve své délce přetínají celý katastr.
Krušné hory tak tvoří rozlehlou oblast lesních lánových vsí, nápadnou i v evropském měřítku. První doklady o jejich existenci v saském Krušnohoří sahají už do 2. poloviny 12. století. Váží se k osídlovacímu procesu v okolí Freibergu.
Vznik vsí s tzv. záhumenicovou plužinou, seskupených při úpatí Krušných hor, spadal do širšího časového intervalu, protože některé z nich přibližují písemné prameny až ve 13. a 14. století. Vázaly se na méně přitažlivou zemědělskou zónu, která byla vyhrazena vrcholně středověkému sídelnímu postupu.
V souladu s populačním nárůstem byla rozšiřována zemědělská půda na úkor podhorských lesů. Proces probíhal tzv. vnitřní a vnější zemědělskou kolonizací, jejímiž nositeli byli za podpory panovníků příslušníci šlechtických rodů a církevních řádů. Na Mostecku tímto způsobem zakládali nové vesnice Hrabišicové, jejichž sídelním hradem byl Rýzmburk u Oseka, a cisterciáci z kláštera v Oseku.
Souběžně se zemědělskou kolonizací probíhaly na české straně první pokusy o hornickou kolonizaci. Od úpatí Krušných hor pronikali prospektoři proti potokům do vyšší nadmořské výšky a postupovali až za zemskou hranici, která dělila horské území na české a saské Krušnohoří. Zájem na odhalování rudních ložisek a zakládání báňských sídlišť měli rovněž Hrabišicové v součinnosti s cisterciáky. Podařilo se jim rozšířit majetek za vrchol hor až na saské území.
Od 2. poloviny 15. století a zejména v průběhu 1. poloviny 16. století dochází k rozšíření osídlení na hřebenu Krušných hor. Druhá vlna rozvoje těžby polymetalických rud podnítila tzv. urbanizační proces. V délce celého hřebenu Krušnohoří byla založena řada báňských měst a městeček, kam se soustředilo množství těžařů, horníků,řemeslníků a obchodníků. Na Mostecku se výrazným báňským střediskem stala Hora Svaté Kateřiny, která dostala statut báňského města roku 1528. V jejím okolí vznikla řada dalších vsí, jejichž obyvatelé byli nepřímo vázáni na rudné dolování. Zejména zajišťovali dostatečné množství dřeva pro rudné doly a hutě. Doplňkově se živili horským zemědělstvím, zejména chovem dobytka. Dosídlením vrcholových částí Krušnohoří se uzavřela síť sídelních lokalit na Mostecku, která se uchovala do nového věku.
V rozmezí 15. až 17. století došlo k úbytku vsí pouze ojediněle, což zásadně nenarušilo sídelní síť utvořenou historickým vývojem. Na Mostecku tak vymizely např. Nesvětice, Elkersdorf, Adamsdorf, Hartzdorf. Prokázání existence některých z nich je opět zájmem archeologů.
Mostecko- Regionální vlastivěda
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět