Historie Litvínovska

Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou, tentokrát s pedagogem a recitátorem (2006). Režie Z. Tyc

Čtyřicet let života s poezií. Čtyřicet let na jevišti, a mezitím s vynucenými pauzami rozhlas, divadlo, přednášky, a opět recitace. Objevil pro českou poezii Václava Hrabětě a to tak uhrančivě, že kdo zažil, nikdy nezapomene. Byl z prvních, kdo u nás recitoval Kerouaca a Ginsberga a také jemu patří dík za to, že američtí beatníci jsou u nás možná větším pojmem než v samotné Americe.

Litvínov, kde se původně octl jako mladý kantor na umístěnku, se mu stal jeho Železniční zemí. Tam založil Docela malé divadlo Litvínov, na které se jezdilo z Prahy a vůbec odevšad. Jeho Zelené peří, líheň mladých básnických a literárních talentů, se stalo vstupenkou do světa umění pro mnohé dnes slavné.
Jak to pozná - kdo je básník a kdo jen tak píše? Jak to, že si dodnes rozumí s mladými lidmi - on, který prožil druhou světovou válku, vystudoval v 50. letech, naplno se nadechl v letech 60., nenechal se udusit normalizací a dnes má stále nakažlivou energii na rozdávání? Mimo jiné své aktivity zase kantoří - na Literární akademii Josefa Škvoreckého. A za pedagoga se také považuje. Pedagog poezie?
O tom, kde bere energii, o mladých lidech, láskách i zoufalství v nelehkých dobách, o tom bude rozhovor Terezy Brdečkové s Miroslavem Kováříkem, který tady je opravdu, jak se patří.