Historie Litvínovska

Dnes již jen historie uchovává svědectví o tom, jak výjimečnou osobností byl vrchní inženýr Jan Bydžovský. Obdivoval jej i Jan Neruda, a aby se nezapomnělo, zapsali jeho jméno zlatým písmem v kronice duchcovské české školy (uložena je v okresním archivu v Teplicích). Na průčelí duchcovského gymnázia (jehož budova je také památníkem mnohaletých bojů za českou školu) byla v roce 1970 odhalena busta ing. Jana Bydžovského od akad. sochaře Milana Lahody. Jan Bydžovský se narodil dne 16. ledna 1835 v chudé vesnické chatrči v Nevraticích na Jičínsku. Od kolébky jej čekal tvrdý život. Již základní školní docházka byla vykoupena tvrdou prací doma i na poli. Sotva postoupil z chomutické jednotřídky na hlavní školu do Jičína, zemřel mu otec a budoucnost nadaného chlapce se zdála ztracena. Jediný, kdo neztratil hlavu, byl chlapec, který nejenže obstál díky vynikajícímu prospěchu, ale před začátkem dalšího školního roku se nechal zapsat na „poreálku" v Novém Bydžově, ani by věděl, kde bude bydlet a z čeho bude žít. Za jídlo a nocleh jen tak na zemi se živil prací a drobnými posluhami, než se jej ujal prof. Odvárka. Od šestnácti let už sám dával kondice a po absolvování liberecké reálky (1857) se přihlásil na pražskou techniku, kde jej podporoval prof. Skuherský.

Po absolvování techniky přijal místo v technické kanceláři státní dráhy, ale jako začínající technik neměl žádné vyhlídky. Vyučil se tedy ještě zedníkem a skutečně, výuční list pražského zednického cechu tehdy platil více než diplom z vysoké školy. Nastoupil v technické kanceláři stavitele Šebka, který jej zaměstnal při stavbě kralupsko-turnovské dráhy. Po pruské válce byl mladý inženýr vyslán na stavbu trati z Teplic do Duchcova, poté vedl stavbu mostu přes Labe z Děčína do Podmokel. Za další viadukt z Nuslí na Smíchov byl jmenován odborným inženýrem a v této funkci odešel do Plas na stavbu dráhy Plzeňsko-Březenské. V roce 1873 přešel do služeb vrchní horní správy v Duchcově, kde se zanedlouho ubytoval natrvalo jako stavitel dolů Duchcovsko-podmokelské dráhy.

V „uzavřeném území" objevil tisíce českých dělníků, odsouzených k postupnému poněmčení . V roce 1881 byla jeho přičiněním založena Česká beseda, první český spolek v Duchcově, ve kterém získal spolupracovníky k uskutečnění svého záměru. Spolu s nimi inženýr Bydžovský podnikal prostřednictvím Ústřední matice školské kroky k založení prvních českých škol na severu Čech, které jediné mohly důsledně čelit poněmčovacímu tlaku. V září 1882 se především jeho zásluhou podařilo otevřít první českou matiční školu v Duchcově, která byla zároveň první českou školou v celých severozápadních Čechách. Nelze opomenout ani jeho zásluhy o založení českých škol v Mostě (1882), Oseku a Teplicích (1883). Jeho přičiněním byla založena také první česká tělocvičná jednota na severu Čech - Sokol Rudohorský v Duchcově, stejně jako Česká řemeslnická beseda (obě 1883). Před odchodem z Duchcova se podařilo opět jeho zásluhou otevřít v září 1885 ještě zdejší českou veřejnou školu, opět první v celém Podkrušnohoří. (Matiční škola byla školou soukromou, veřejnou školu musela financovat obec.) Jeho syn, později významný matematik, akademik Bohumil Bydžovský (* 14. 3. 1880 v Duchcově, + 5. 5. 1969 v Jindřichově Hradci), patřil k jejím prvním žákům.

Na jaře 1886 přesídlil inženýr Bydžovský do Košťan, odkud dojížděl do nedalekého Hrobu, kde stavěl železniční viadukty na trati Praha-Moldava. Železné konstrukce na štíhlých kamenných pilířích jsou dodnes funkční a celá trať je dnes významnou technickou památkou. Po dokončení trati se krátce vrátil do Prahy, ale již v roce 1889 se znovu vrátil na sever, když byl pověřen výstavbou tehdy nejmodernějšího a největšího dolu Jan v Lomu (pozdější Kohinoor I.). S krajem, který sehrál v jeho životě stěžejní roli, se rozloučil až v roce 1892. I v Praze se však aktivně zúčastňoval práce, která měla vztah k menšinám, zejména v Národní jednotě severočeské. Zemřel v Praze dne 5. ledna 1921. 

1

/gallerous/get_image/Bydžovský Jan.jpg/normal