Vkulturních kalendářích Mostecka, z kterých čerpám i já pro své stránky,jsem často nacházel skvělé články o historii našeho regionu z pera Jana Foitschka.
Zkusil jsem oslovit dobrou duši Mosteckého muzea paní Alenu Kvapilovou, zda o tomto historikovi a psavci něco neví.Věděla, a byla ochotna se rozpomínat.
Vzpomínání
Pana Foitschka jsem osobně znala a velice si ho vážila.Naposledy jsem jej viděla před 23 lety,když u něj doma byla spolu s vedoucím našeho přírodovědného pracoviště s panem Z.Bártou krátce před jeho smrtí.
Slíbil, že předá našemu muzeu svou knihovnu, ale již to nestihl, takže jsme po jeho smrti obdrželi pouze složku kopií jeho článků a nějakou korespondenci, vše je uloženo částečně u mne v knihovně a zbytek v našem muzejním archivu .
Narodil se 12.9. 1893 a zemřel 23.2.1987. Pracoval jako archivář v Městském archivu v Litvínově před jeho sloučením s Okresním archivem v Mostě. Byl to Němec, ale uměl perfektně česky a publikoval své články v obou jazycích. Byl dopisovatelem do novin i v bývalém NDR.
Byl opravdu erudovaným člověkem, veškeré informace čerpal z pramenů, takže se lze na jeho články spolehnout. Byl to i výborný, hodný a veselý člověk s výchovou ze „staré školy", byl nesmírně galantní muž. Miloval turistiku a měl spolu se svou ženou prochozený snad každý kout Krušných hor. Proto později těžce nesl, když mu již pokročilý věk tuto činnost neumožnil.
Neměl děti a snad ani žádné příbuzné. Údajně za války vychovávali s manželkou nějakého chlapce, snad sirotka, který za nimi občas i krátce po válce jezdíval. Dokonce byl někým mylně nařčen, že se jednalo o lidické dítě, ale bylo to vyvráceno jako mylné tvrzení. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století docházel pravidelně každou středu ke mně do knihovny v zámku. Již velice špatně viděl a knihy četl s lupou v ruce.
Přijížděla jsem tam vždy jednou za týden. I zde čerpal z naší literatury informace pro své články. Samozřejmě, že měl spoustu svých materiálů. Kam vše to přišlo,, včetně jeho knihovny, nevím. Pozůstalost , vzhledem k tomu, že neměli příbuzné, musela připadnout státu. Po jeho smrti sice ještě jeho manželka nějakou dobu žila, ale byla již dlouho před tím upoutána na vozík a po jeho skonu ji převezli do domova důchodců.
Jinak o jeho životě věděl více právě pan Zdeněk Bárta (již také zesnulý). Pan Jan Foitschek by si opravdu zasloužil uznání v Litvínově i na celém Mostecku. Já osobně jsem si ho velice vážila za objektivní přístup při zpracovávání svých historických článků, což u mnohých německých autorů není až tak vždy obvyklé a zároveň za opravdovou lásku k Litvínovsku. Mám jej zařazeného do kartotéky osobností Mostecka a na své malé výstavě v litvínovském zámku v roce 1988 nazvané:"Seznámení s knihovnou Okresního muzea v Mostě " jsem mu věnovala jednu z vitrín.
Z dobového tisku poválečného
Dodatečně, během tisku, se podařilo objeviti další dítě z Lidic. Jest jím, Zdeněk Petřík, nar. r. 1941, kterého převzal z německého dětského tábora Němec Jan Foitschek z Hamru č. 124, pošta Janov u Mostu. Děcko dostalo jméno Walter Lager. Foitschek se po revoluci pokusil o sebevraždu, byl však zachráněn a doznal, jak vlastně k dítěti přišel.
To bylo pak oznámeno dcerou místního řídícího učitele Jaroslava Štulíka dále a tak se malý Zdeněk opět dostal ke své matce, která nyní žije u svých rodičů v Otvovicích u Kralup n. Vltavou.
Pan Foitschek někdy v sedmdesátých letech mostecké historičce paní Dr. Zdeněk Fröhlichové na dotaz, zda se jednalo o lidické dítě odpověděl, že o českého chlapce ano, ale ne z Lidic.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět