Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
* 13. ledna 1899 ,+ 19. září 1989
Jaromír Fučík, romanista a překladatel z francouzštiny a italštiny, se narodil 13. ledna 1899 v Černochově u Loun. S rodným krajem souvisí i slavná učitelská tradice jeho rodu. Po maturitě v roce 1919 vstoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval obor čeština-francouzština. Načas studium přerušil, protože byl povolán do 1. světové války, ale v roce 1921 ho dokončil a stal se učitelem na duchcovském gymnáziu, kde působil až do roku 1938. Krušné hory dosud neznal a setkání s nimi pro něj znamenalo velký objev. Jelikož v Duchcově nesehnal byt, ubytoval se v Oseku, kde se mu neobyčejně zalíbilo. Denně pak chodil do školy kolem klášterního potoka spolu se studenty z Oseka i z Lomu, kteří s ním po cestě diskutovali na všelijaká témata. Z okouzlení krušnohorskou krajinou rozvíjel další velkou lásku – turistiku. Rychle našel cestu k inspirativní osobnosti řídícího učitele Karla Líma, po jehož boku byl několik období předsedou místního odboru Klubu československých turistů v Duchcově. Podílel se samozřejmě i na nadšeném budování chaty na Bouřňáku. Řadu let spolupracoval redakčně i autorsky na vydávání Turistického obzoru, vycházejícího v Lounech jako věstník krušnohorské a dolnolabské župy KČST. V roce 1935 vydal prvního podrobného průvodce „Krušné hory" a podílel se i na Lázňovského průvodci po západních a jihozápadních Čechách.
S praxí na duchcovském gymnáziu souviselo prosazování francouzštiny, kterou zde zavedl první ředitel Julius Bartošek. V hornickém městě byla čilá odbočka Alliance Francaise, v jejímž předsednictví se vystřídal i Jaromír Fučík. Studoval i italštinu , ale fašistický režim v této zemi bránil, aby se jí zabýval do hloubky. Úplně náhodou se však dostal k překladatelské práci, když pro svého spolužáka, nakladatele Alberta, přeložil povídku André Mauroise Jen člověk ( 1938 ). Další titul Doktor Grady mluví vyšel až po válce, kdy postupně vyšla řada překladů z italštiny od Moraviovy Maškarády až po Nobileho Červený stan.
Na podzim 1938 odešel prof. Jaromír Fučík do Prahy, kde působil nejprve na ruském reálném gymnáziu. Později pracoval na ministerstvu školství a lidové osvěty a nakonec na ministerstvu kultury, kde uplatňoval své zkušenosti na odboru pro kulturní styk se zahraničím. V rámci ministerstva zahraničí nakonec působil jako velvyslanecký rada na čs. zastupitelství v Římě, kde se úspěšně zasloužil o propagaci české kultury v Itálii.
Prof. Jaromír Fučík zemřel v Praze dne 19. září 1989 ve věku devadesáti let
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět