Historie Litvínovska

K rázovitým osobnostem starého Duchcova patřil i Václav Krampera, který byl i významnou (za minulého režimu však neuznávanou) osobností dělnického hnutí na severu Čech. Narodil se dne 17. 6. 1878 v Kladně jako druhorozený syn Klementa Krampery, ocelářského dělníka a průkopníka socialismu na Kladensku. Již jako chlapec byl poslíčkem tajné organizace, scházející se v okolních lesích. Rodina byla vystavena perzekuci ze strany rakouských úřadů. První dva synové v 90. letech 19. století přimkli k anarchistickému hnutí.

Nejstarší Karel (1874-1948) byl již ve svých jednadvaceti letech odsouzen ve velkém procesu s tzv. Vosími hnízdy (VOSA znamenalo Volnost, Svoboda, Anarchie). Usadil se v Mostě a počátkem 20. let 20. století spolupracoval s S. K. Neumannem na vzniku Svazu komunistických skupin. Prostřední syn Alois vyjádřil své přesvědčení odmítnutím nástupu vojenské služby a útěkem do Ameriky.

Václav Krampera přišel na sever v 16 letech a brzy se stal horlivým a vnímavým členem Omladiny. Po hornické stávce 1900 se dostal na černou listinu a nemohl najít práci; řešil to odchodem do Vestfálska, které bylo cílem mnoha hornických exulantů. Také odtud byl jako nebezpečný živel po roce vypovězen. Když zjistil, že na severu stále nemá šanci, odešel do Vídně, kde se živil jako kočí. V roce 1904 dostal zajímavou příležitost - stal se členem vydavatelstva časopisu Nový kult, který do hlavního města přenesl básník S. K. Neumann. Součástí plánů byla i anarchistická kolonie Solidarita, která měla vzniknout na některém z okolních statků; utopický plán však pochopitelně nevyšel. Také Nový kult brzy zanikl, ale Václav Krampera ve Vídni vydával ještě v roce 1907vlastní „všeodborový časopis dělnický" Dělnické plameny.

Po zániku tohoto listu byl vyzván k návratu do Čech. Zapojil se do činnosti České federace všech odborů, s Rudolfem Mášou a Tomešem Kašem spolupracoval na vydávání Hornických listů. Na ustavujícím sjezdu Hornické federace v Duchcově byl dne 3. 11. 1907 zvolen jejím jednatelem a zároveň redaktorem Hornických listů, které patřily k dělnickým časopisům na vysoké úrovni. Práce redaktora byla spojena s činností agitátora a tady bylo snadné dostat se do opakovaných konfliktů s vládní mocí I Hornické listy byly často konfiskovány a Václav Krampera za jejich redigování dvakrát okusil pohostinství rakouského kriminálu. Poprvé v květnu 1908 po deset dní, k nimž přibylo v červenci dalších pět dní. Na sklonku roku vzbudil Václav Krampera další nelibost aktivní účastí v bojích za českou školu jako člen Ústředního školského komitétu v duchcovském Českém domě.

V lednu 1909 opustil Hornické listy a vydal se opět do světa. V Curychu zametal ulice a scházel se s ruskými revolucionáři, objevil se i v Paříži. Po návratu se pohyboval ve společnosti levicových literátů jako byla Marie Majerová (po léta jeho tajná láska), Jaroslav Hašek, František Gellner a samozřejmě i Franta Sauer, s kterým pašoval cukerin. V roce 1913 vydal v Duchcově spis „Nová kniha, jednající o soudobé a nové kultuře lidstva", v dubnu 1914 se pokusil o nový časopis Český kraj. Všechny plány však zhatila 1. světová válka, během níž byl Krampera spolu s dalšími „státu nepohodlnými osobami" (MUDr. Bohuslav Vrbenský, Theodor Bartošek, Michael Kácha, ale i Václav Klofáč, ) internován v dolnorakouském Göllersdorfu. Tam se stal příslušníkem F. J. Havelkou proslavené (v knize Zápisky z vyhnanství) „komunistické stanice Čubárov", jak zněl Göllersdorf v osobitém překladu ing. Vlastimila Borka. Z internace je vysvobodila až amnestie v roce 1918, ale hned se zapojili do dalšího odboje.

Václav Krampera založil v Duchcově České pokrokové sdružení (označované jako Kramperova strana), s kterým šel již do voleb v roce 1919. Pak se jeho tribunou stal obnovený Odborný hornický spolek v Duchcově, jehož činnost byla rozšířena na celé Čechy. Hodlal sjednotit roztříštěné odborové hnutí horníků, což bylo ovšem čím dál, tím více nereálné. V lednu 1922 vydal v Duchcově první číslo časopisu Havíř, který vycházel v Kramperově redakci až do července 1926. V posledním desetiletí svého života byl Václav Krampera odborářským tajemníkem národně socialistické České obce dělnické. Zákeřné chorobě podlehl v Praze před sedmdesáti lety, dne 28. října 1936, ale přesto se ještě po dvou a půl letech objevil na seznamech gestapa, které jej jako „osobu nebezpečnou" přišlo zatknout hned 16. 3. l939... 

1

/gallerous/get_image/Krampera.jpg/normal