Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Profesor August Sedláček Historik a středoškolský profesor August Sedláček má většinou ještě další přívlastky, označující jeho specializace, kterými jsou nyní nazývány pomocné vědy historické. Bývá označován jako zakladatel české kastelologie, což znamená věda o středověkých opevněných sídlech; genealog, to jest znalec rodokmenů; heraldik, to jest znalec nauky o erbech, a sfragistik, to jest znalec nauky o pečetích.
Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici jako jeden ze čtyř bratří. Jeho otec František Sedláček tam byl justiciárem panství, což byl titul vrchnostenského úředníka se soudní mocí.
Dětství prožil August Sedláček v Mladé Vožici, kde začal i chodit do školy v r. 1848, pak byl jeho otec přeložen do Počátek, kde ve školní docházce August pokračoval, ale třetí třídu školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Pak začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil do Písku, kde r. 1863 maturoval.
Již v dětství projevil zájem o historii, zřejmě jej ovlivnila blízkost hradu Šelmberka v blízkém okolí jeho rodiště. Už za gymnaziálních studií se zabýval tehdy možná jedinými současnými prameny o české topografii (místopisu). Bylo to šestnáctisvazkové dílo „Topografie des Königreich Böhmen" (Místopis Království českého) od Jaroslava Schallera (1738 - 1809). Druhým pramenem bylo rovněž vícesvazkové dílo od Josefa Gottfrieda Sommera, vlastním jménem Volteho (1783 - 1848) „Königreich Böhmen, statistisch - topografisch dargestellt" (Království České, znázorněné statisticky a místopisně). Byly to tehdy snad jediné prameny o českém místopisu, ovšem oba autoři se podle tvrzení vědeckých autorit z konce 19. století, dopustili množství nepřesností.
Už v době gymnaziálních studií anonymně publikoval v píseckém listu „Otavan", např. „Topografická zmínka o několika tvrzích v jižních Čechách. Božejovice. Malovice. Poděhusy".
V letech 1863 až 1867 studoval historii na filozofické fakultě tehdejší Univerzity Karlo - Ferdinandovy, tehdy ještě nerozdělené na českou a německou část. Jeho učiteli historie byli Václav Vladivoj Tomek (1818-1905), Antonín Gindely (1829-1905), Konstantin Höfler (1811-1892), dále první mimořádný profesor archeologie Jan Erazim Vocel (1803-1871). Filologii tehdy učil profesor Jan Kvíčala (1834-1913).
Nejvíce jej však ovlivnil archivář hlavního města Prahy, Josef Emler (1836 - 1898), který vedle historie přednášel na univerzitě také archivnictví. - Na popud profesora Gindelyho bádal Sedláček v archivech Desek zemských a odtud vychází jeho celoživotní bádání v mnohých dalších archívech.
Během vysokoškolských studií publikoval Sedláček statě především v „Otavanu", ale i v „Lumíru", do „Památek archeologických" a také německy v časopisu „Politik".
Závěrečnými zkouškami na univerzitě získal aprobaci ze všeobecných a rakouských dějin, latiny, řečtiny, češtiny a němčiny, čímž se stal způsobilým vyučovat tyto předměty na středních školách.
Po absolutoriu univerzity působil August Sedláček od 1. října 1867 jako středoškolský profesor dějepisu, latiny, češtiny a němčiny na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, kde setrval do r. 1869. V dalším svém působišti - na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou - se stal definitivním profesorem. Při působení v Rychnově se v r. 1871 oženil s Ernestinou Hlavatou v kostele Ličně u Rychnova nad Kněžnou. Měl velmi dobré rodinné zázemí pro svou badatelskou práci, avšak nevyhovovalo mu nesnadné spojení s archívy, které právě pro své bádání potřeboval.
Erb pánů ze ŠelmberkaNastoupil tedy 1. října 1875 jako profesor na táborském gymnáziu, které mělo v té době velmi dobrou pověst. Zde se Sedláček sblížil s význačným heraldikem a genealogem Martinem Kolářem (1836 - 1898), s nímž velmi úzce spolupracoval až do jeho smrti a po jeho smrti vydal jeho heraldické dílo.
Na táborském gymnáziu byl jeho žákem např. budoucí význačný český sociolog Emanuel Chalupný (1879-1958). V době nástupu na táborské gymnázium měl Sedláček již zcela hotové dílo o hradech a zámcích, které začal připravovat už na univerzitě. Tehdy to byl pouze jeden díl. Jeho univerzitní profesor - Josef Emler ho velice podporoval a pro možnost vydání ho seznámil s nakladatelem Františkem Šimáčkem (1834-1885), který ale požadoval vyčerpávající dílo o hradech a zámcích celých Čech.
Inspirací pro vědecké pojednání o hradech byl Sedláčkovi František Alexandr Heber (1815-1849), který sám nedokončil své dílo České hrady, zámky a tvrze.
Sedláček tedy začal s mnohem větším záběrem studovat podklady pro tak obsáhlé dílo a v roce 1882 vyšel 1. díl jeho nejrozsáhlejšího díla „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Chrudimsko". Vycházel i ze svých poznatků z působení v Litomyšli. Dílo bylo doprovázeno ilustracemi malíře Karla Liebschera.
Období táborského působení je pro Sedláčka tím nejplodnějším. Od vydání prvního dílu „Hradů" vycházel téměř pravidelně každé dva roky další díl. František Šimáček zemřel při vydání dílu IV. a po něm ve vydávání pokračoval ve stejnojmenné firmě jeho synovec Bohuslav Šimáček.Chrudimsko
Období posledního desetiletí 19. století nebylo pro Sedláčka osobně šťastné. Maminka mu zemřela v r. 1891, další rok - 1892 bratr František, právník, v roce 1896 zemřel Sedláčkovi otec. To poněkud ochromilo jeho badatelskou i publikační činnost a zdržely se práce na posledních třech dílech „Hradů".
Rány osudu dovršilo úmrtí jeho manželky, která v roce 1899 podlehla dlouhé nemoci. Její péče a obětavost Sedláčkovi umožňovaly věnovat se vedle náročného povolání ještě bádání a psaní. Manželé Sedláčkovi neměli děti.V důsledku těchto smutných událostí požádal Sedláček v roce 1899 o předčasné penzionování, aby se mohl plně věnovat pouze bádání a publikační činnosti.
Za svůj pobyt v penzi si zvolil místo svých gymnaziálních studií v Písku, kde si zakoupil dům, ve kterém pak žil až do konce života. Po smrti jeho manželky se mu o domácnost starala hospodyně Františka Martincová, která přišla do domácnosti už z Rychnova s jeho paní.V Písku v roce 1900 zemřel tehdejší ředitel Prácheňského muzea, Ludvík Pompe, který se jako městský tajemník nejvíce přičinil o to, aby bylo muzeum v r. 1884 otevřeno. Funkce ředitele byla čestná. Muzeální sbírky, které byly získávány především od dárců, byly rozmístěny po Písku v různých budovách.
Funkce ředitele muzea byla po Pompeově smrti nabídnuta Sedláčkovi, který se postaral v r. 1902 o přestěhování sbírek do prostor bývalého hradu a uspořádal městský archív. Vzhledem ke svým zájmům dával Sedláček přednost především studiu v archívu, ale pomocí jeho vlivu i známostí se muzeální sbírky rozrůstaly. Sám se i zúčastňoval archeologických průzkumů.
Po smrti hospodyně zůstal August Sedláček zcela sám. Seznámil se v té době se slečnou Terezií Barcalovou (1883-1974), která byla učitelkou, a v r. 1922 se s ní oženil.
Oslavy jeho osmdesátin v r. 1923 byly velice slavné, i když byly na oslavencovo přání o měsíc odloženy. Dostal spoustu gratulací od veřejných i kulturních činovníků a v píseckém divadle byl jednak slavnostní večer a druhý den byla slavnostní schůze, kterých se opět zúčastnila řada významných osobností.Hrob Augusta SedláčkaAugust Sedláček zemřel pak o necelé tři roky později, dne 15. ledna 1926. Byl pochován v Písku na hřbitově u Nejsvětější Trojice, který byl v 30. letech dvacátého století zrušen, ale nyní je tam pietní park. Celé své dílo odkázal státu. Jeho pozůstalost spravuje Historický ústav Akademie věd. Po smrti jeho manželky byly památky spíše rodinného charakteru uloženy v píseckém muzeu.
August Sedláček sám o svém životě napsal „Paměti z mého života", poprvé vydané v r. 1924. Jeho manželka Tereza Sedláčková napsala „Osobní paměti", které byly nedávno s „Pamětmi z mého života" vydány souborně.Soupis jeho díla odborného není záležitostí řádků, ale stránek, velmi hustě popsaných, představuje více jak 150 položek od časopiseckých statí až po rozsáhlé monografie. Ve svém díle se zabýval nejen regionálními dějinami, historií šlechtických rodů, ale všemi pomocnými obory historických věd. Při své práci se Sedláček opíral především o písemné podklady, většinou německé nebo latinské, kde si uvědomoval důležitost písemné doložitelnosti svých tvrzení.
Z jeho bibliografie jsou jeho nejdůležitějším dílem již zmiňované patnáctisvazkové „Hrady, zámky a tvrze království Českého". Poslední díl vyšel až po Sedláčkově smrti. První souborné vydání vycházelo v letech 1882 až 1927, druhé vydání v letech 1931 až 1937. Avšak v druhém vydání chybí poslední, patnáctý díl. Podle vyprávění mých rodičů, které však nemám ověřené, bylo vytištěno dílo celé, ale patnáctý díl byl v důsledku špatného uskladnění při nějaké lokální záplavě zcela zničen.
Samotné „Hrady" jsou svým rozsahem snad největším dílem oboru, které zpracoval jednotlivec. Jak postupně vycházely, ilustrovali je různí malíři: Adolf (1857-1919) a Karel (1851-1906) Liebscherové, Jindřich Bubeníček (1856-1935), Roman Havelka (1877-1950), Baltazar Kašpar Kutina (1853Plán Šelmberka-1923), Vojtěch Brechler (1826-1890) a na heraldických pracích a půdorysech spolupracoval Vojtěch Král z Dobré Vody. Časové omezení „Hradů" je od poloviny 13. století do třicetileté války.
Prostorové vymezení je oblast Čech s výjimkou některých oblastí s německy mluvícím obyvatelstvem - například Chebsko. Důvodem nezpracování těchto oblastí může být ale také právě okolnost rodinných úmrtí v Sedláčkově rodině na konci devatenáctého století, v době, kdy původně předpokládal, že západočeské oblasti prozkoumá. Mnohem podrobněji jsou zpracované především díly z jižních Čech, jednak pro blízkost a dostupnost pramenů, ale i pro možnost osobního prozkoumání. August Sedláček většinu svých cest vykonal sám, většinou pěšky, sám zaznamenával půdorysy staveb. Díly „Hradů" z oblastí německy mluvících nejsou někdy tak podrobné právě z důvodů složitější dostupnosti, někdy i neochoty příslušných činovníků v těchto místech.
Dalším význačným dílem je např. „Místopisný slovník historický království Českého" (1908), do něhož zahrnul všechna sídla v Čechách, o nichž je zmínka do roku 1300.V rukopisné podobě existovaly v počtu více než osm tisíc jeho záznamy o šlechtických erbech a pečetích. V nedávné době byly vydány ve třech svazcích v díle „Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty", Academia Praha 2001.
„Hrady, zámky a tvrze království Českého" vyšly v nedávné době i na elektronických nosičích.
August Sedláček byl ctěn již za svého života, je uctíván i v současné době. V 80. letech dvacátého století se v Plzni začali scházet a později našli možnost spolkového života přátelé díla Augusta Sedláčka a hradů a zámků naší země. Po devadesátém roce již působili jako Klub Augusta Sedláčka, později nejen v Plzni, ale s pobočkami i v jiných městech. V r. 1993 ve spolupráci s některými městy, kde August Sedláček působil, zorganizovali a uspořádali velkolepé oslavy Sedláčkových nedožitých 150. narozenin. Mezi jiným byli iniciátory vydání poštovní známky s jeho portrétem a odhalení pamětní desky Sedláčkovy ve dvoraně budovy bývalého gymnázia v Táboře, kde Sedláček učil. Mnohá města se pyšní ulicemi a náměstími s jeho jménem.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět