Narodil se dne 6. října 1875 v Zeměchách u Loun jako rolnický synek z velmi početné rodiny. Zjevně byl velmi talentovaný, a tak mu rodiče umožnili vystudovat učitelský ústav v Příbrami. Do Podkrušnohoří přišel jako ani ne devatenáctiletý český podučitel a jeho prvním působištěm byla česká veřejná škola v Hrobě, kterou navštěvovaly hlavně děti českých zřízenců železniční dráhy Most-Moldava spolu s dětmi havířů a sklářů z Nových Verneřic. Práce českého učitele za Rakouska-Uherska byla vyčerpávající a nesnadná, avšak snad právě proto jí věnoval celou svou osobnost. V roce 1895 měl ve třídě o rozměrech 9 x 4,5 metrů 128 dětí. Přestože to byla veliká zátěž, brzy se stal i jedním z organizátorů českého kulturního života v Hrobu i Nových Verneřicích – vedl a dirigoval tam dokonce osmnáctičlenný symfonický orchestr, složený z havířů, sklářů, železničářů a učitelů.
Jeho největší láska však začínala za posledním hrobským domkem, neboť od první chvíle si Karel Lím doslova zamiloval Krušné hory. V září 1894 vstoupil poprvé na vrch, vypínající se nad Hrobem do výšky 869 metrů a snad již tehdy, v obdivu ke krásné a rozlehlé vyhlídce poznal, že toto setkání bude osudové pro celý další život. Vrch měl pouze německý název – Stürmer – a málokdo dnes ví, že jedním z otců českého názvu Bouřňák, tak vžitého a samozřejmého, byl právě Karel Lím. Poprvé zaslechl toto slovo z úst českých dřevorubců Vinše a Štěpánka z Křižanova při jedné prudké bouři, kterou společně zažili na vrcholku hory. Náhodně vyslovené slovo se Límovi zalíbilo a od té chvíle je začal horlivě prosazovat.Jméno, vyšlé z lidové tradice, se rychle ujalo, ale ještě ve dvacátých letech vyvolalo obšírnou polemiku, když mělo být schváleno Vojenským zeměpisným ústavem. Návrh byl odmítnut a název Bouřňák označen za vulgární. Místo něj byl navržen název Bouřlivý, který se krátce objevil i v mapách. Podle Límových předpokladů se však tento název neujal a Bouřňák zůstal Bouřňákem.
Další kapitolou byla výstavba chaty na Bouřňáku, plánovaná již za Rakouska. Později zde teplický Erzgebirgsverein vystavěl dřevěnou boudu proti nepohodě, ale Karel Lím se nedal odradit. Po vzniku Československé republiky se stal řídícím učitelem české obecné školy v Duchcově. Zakládal zdejší odbor Klubu československých turistů a později se stal také vůdčí osobností Krušnohorské župy KčsT, přičemž za jeden ze zásadních cílů jeho činnosti stanovil výstavbu chaty na Bouřňáku. Dne 21. 5. 1927 vysekali křoví na místě budoucí stavby a 3. 7. 1927 přijel architekt dr. Josef Hönich, aby společně s ing. Kolenatým vyměřili cestu a staveniště. Dne 16. 1. 1928 odevzdal architekt Hönich hotové plány a 15. 7. 1928 se konala slavnost položení základního kamene – k 400 účastníkům řečnil profesor duchcovského gymnázia Miloslav Broft a Jan Kamenický. Ústřední výbor Klubu československých turistů dal na stavbu milion korun a do dvou let bylo kompletně hotovo nejen zásluhou stavební firmy architekta Josefa Jány, ale i díky brigádám, při kterých šel Karel Lím příkladem ostatním. Slavnostní otevření chaty na Bouřňáku proběhlo před 75 lety, dne 8. 6. 1930 a díky špatnému počasí se ho zúčastnilo „pouze" 1500 lidí, kteří vyslechli proslov předsedy KČsT senátora Emanuela Hrubého.
Tím ovšem Límova práce zdaleka nekončila. Věřil ve velkou turistickou budoucnost Krušných hor a byl jejím neustálým propagátorem. Navrhoval výstavbu lanovky na Bouřňák, žádal ochranu bukového lesa bizarních tvarů. Vypisoval pěší i lyžařské túry, organizoval a vedl turistické akce, vytýčoval turistické stezky, mj. i Stezku Hany Benešové přes Domaslavice. Na vrchol Bouřňáku vystoupil za svého života více než dvoutisíckrát a oslavil tam i své osmdesáté narozeniny. Kromě svých zásluh průkopníka české krušnohorské turistiky měl ovšem ještě jeden primát. Kníže Lobkowicz, kterému lesy na Bouřňáku patřily, si na počátku 20. století přivezl z Norska lyže. Talent na lyžování mu však chyběl a po několika karambolech se veškeré námahy vzdal. Lyže daroval svému lesnímu adjunktovi a ten je ze stejných důvodů ochotně přenechal mladému učiteli Límovi, který se takto stal prvním českým lyžařem v Krušných horách.
S Límovým turistickým zápalem úzce souvisela i jeho práce vlastivědná. Již roku 1909 vydala Učitelská jednota Komenský v Duchcově velkou Límovu nástěnnou mapu Mostecka, Duchcovska a Teplicka, která současně vyšla i ve zmenšenině pro turistické a školní potřeby. Později vydal i mapu Lounska a Rakovnicka, plán Loun, Duchcova, hradu Rýzmburka, Vlastivědný nástin Duchcovska a Lyžařský průvodce po okolí Bouřňáku. Intenzivní byla i jeho práce menšinářská, především v rámci Národní jednoty severočeské a Ústřední matice školské,. Jeho zvláštní láska patřila českému jazyku, o jehož čistotu úzkostlivě dbal a lidi káral za užívání germanismů. Do pozdního věku byl vedoucím jazykové poradny v Duchcově, kde zemřel dne 20. září 1958. U příležitosti stého výročí jeho narození odhalili severočeští turisté Karlu Límovi dne 4. 10. 1975 pamětní desku na průčelí chaty na Bouřňáku, která byla zároveň přejmenována na „Límovu chatu". Obnovený Klub českých turistů po roce 1990 nebyl dosti důsledný při uplatnění restitučního nároku a o chatu, která mu právem náleží, bohužel přišel.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět