...budiž v tomto případě chápána jako provozovna, na zpracování pokáceného dřeva (kulatiny) na řezivo (trámy, desky aj.), nikoliv jako pouhý stroj či nástroj. V minulosti bývala nazývána také pilný mlýn.
Historie vodních pil je velmi dlouhá. První zmínky se objevují již ve 4. století (na řece Ruře a také na pohon z městských vodovodů v Římě). U nás se jejich historie datuje od středověku, kdy si rozvoj měst vynutil potřebu rychlým a přesným způsobem získávat vhodné polotovary pro budované stavby. Pily obsluhovali pilaři.
Provozy byly vybaveny různými stroji, které můžeme zařadit do některé z následujících kategorií:
* pily rámové
* pily okružní
* pily pásové
Nejstarší provozy byly vybaveny většinou pouze jediným strojem a to výhradně pilou rámovou jednolistou - nazývanou zkráceně jednuška, na které se provádělo podélné rozřezání vlastního kmenu, ta byla postupem doby doplněna ještě o pilu kotoučovou (cirkulárku) s dlouhým pojízdným stolem, na které se provádělo omítání řeziva (sámování), tedy kolmé ořezání hrany desky. Inovace v průběhu doby spočívaly v doplnění dalších pilových listů do rámu, systém se však nezměnil. Oba typy těchto strojů mohly být poháněny transmisí - mechanickým pohonem od vodního motoru.
Z toho důvodu byly pily stavěny většinou v blízkosti vodních mlýnů. V této podobě se malé provozy udržely velmi dlouho a to i tehdy, když byl vodní pohon nahrazen elektromotorem. Větší dílny měly samozřejmě vícelistých rámových pil víc, příslušel k nim prostor na sušení řeziva a k některým bývala přistavěna i truhlárna. Postupem doby se v moderních provozech začala používat i kmenová pásová pila, která se v současné době (pro svou univerzálnost, tichý chod a čistý řez) prosadila i v malých nově zřízených nebo rekonstruovaných provozech a vytlačila staré a opotřebené rámové katry.
Drobné provozovny byly rozšířeny zejména v horských oblastech. Dřevo se k nim dopravovalo z úbočí kopců dřevěnými skluzy, koňským potahem nebo na vozech. Byl-li lesní porost v nejbližším okolí vytěžen, často se pro dopravu dřeva zřizoval plavební kanál, který v příhodných úsecích využíval přímo říčku nebo i náhon k vodnímu dílu. Plavené klády se v rybníku před vlastní pilou třídily. Voda tak byla v těchto případech zužitkována dvakrát, pro dopravu kulatiny i pohon strojů.
Vantroky
Vantroky nebo troky jsou dřevěná koryta na vodu. Obvykle je jimi označován přívod vody pro kolo vodního mlýna, vodní pily či hamru, ale pojem též může označovat dřevěné necky.
Vantroky mlýnů a hamrů byly obvykle vyrobeny (vyráběli je specializovaní tesaři zvaní sekerníci) z dřevěných prken, měly obdélníkový průřez a byly opatřeny stavidly. Přímo navazovaly na mlýnský náhon a vedly vodu ke kolu. Zajišťovaly regulovatelný a usměrněný proud vody pro pohon. Hrály vlastně roli, kterou má rozváděcí kolo moderních vodních turbín. Větší mlýny a hamry měly několik vantroků, někdy i ovládaných mechanicky na dálku.
http://mve.energetika.cz/
Poslední komentáře
3 roky 35 týdnů zpět
7 let 3 dny zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět