Anketa
Každý, kdo má jakoukoliv informaci o osudu této kroniky nebo ví, kde by se mohla nacházet, se může obrátit na tiskové oddělení mosteckého magistrátu. Kontaktovat můžete přímo redaktora Petra Dundeka.
Litvínovsko v číslech
Informace
Historie Mostecka ve středověku
Protihabsburské povstání a 30.letá válka
Okolnosti, které ovlivnily další vývoj Mostu, souvisely se změnami panovníků na českém trůně. S nástupem habsburského rodu na český trůn v roce 1526 nastala změna formy řízení státu, která na rozdíl od dřívějšího stavovského státu, jenž umožňoval královským městům využívat řady privilegií, směřovala k upevnění panovníkovy moci na úkor královských měst. Ferdinandem Prvním (1526 1564) prosazovaná absolutistická monarchie začala odbourávat práva privilegovaných stavů. Tyto tendence vyvolaly odpor šlechty a měšťanstva, který v roce 1547 přerostl v otevřené protihabsburské povstání.
Mezi jeho účastníky bylo také královské město Most. Ferdinandovi se podařilo potlačit odpor v českých zemích hlavně tvrdým potrestáním královských měst. Tresty postihly také Most, ale v mírnější podobě, protože mu nadále zůstaly statky a byl zbaven pokuty. Řadou dalších hospodářských sankcí byl však postupně likvidován jeho politický význam. Počátkem 17. století se u města projevilo již zpomalení hospodářského rozvoje i přes značně vysoký počet řemeslníků a cechů.
Prosazování se nových společenských a ekonomických prvků během 16. století uvolnilo prostor náboženským změnám a změnám národnostních poměrů v celé oblasti Mostecka. Během rudného dolování přinesli horníci a osadníci do báňských měst nové náboženské učení Martina Luthera (1485 1546), zakladatele německého protestantismu. Jeho myšlenková příbuznost s učením Mistra Jana Husa našla velmi brzy živnou půdu mezi zdejším obyvatelstvem bez rozdílu národnosti.
Lutherovo učení (luteránství) se rozšířilo v Krušnohoří a poté v Podkrušnohoří, kam se dostalo odlivem obyvatel z báňských měst při další migrační vlně podmíněné pozvolným úpadkem rudného dolování. Souběžně s šířícím se luteránstvím, jehož stoupenci byla ve zdejším prostředí i řada příslušníků šlechtického stavu, se začala zvedat souběžně i protireformační vlna, která si kladla za cíl vrátit celé území zpět pod vliv katolické církve.
Při upevňování katolické pozice měli pomoci kapucíni, které jako nový řád uvedl do Mostu v roce 1615 Vilém Popel z Lobkovic. Na přímluvu císařovny Anny za zřízení kláštera přímo v Mostě bylo vybráno místo pro jeho výstavbu na volné ploše za hradbami města v komunikačním směru na Chomutov. Klášter spolu s kostelem byl dokončen až kolem roku 1627.
Květnové povstání českých stavů a pražská defenestrace roku 1618 zastihly Most v situaci, kdy se vystupňovaly náboženské boje a projevily špatné hospodářské a sociální poměry jako důsledky habsburské protiměstské politiky. Most s řadou míst v širokém okolí stál na protestantské straně podporoval po zvolení za českého krále Friedricha Falckého jako stoupence německého protestantismu.
V roce 1618 se Mostečtí zapojili do stavovského povstání, ale po prohrané bělohorské bitvě roku 1620 došlo k jejich rychlému politickému obratu. Domnívali se, že jako měšťané zachrání své hospodářské pozice. Zklamáni byli i v naději, že je podpoří saský kurfiřt Jan Jiří, stoupenec luteránské Iry. Císařští neváhali město obsadit a poplenit pod vedením Albrechta z Valdštejna.
Zubožené a napolo vylidněné město se muselo vyrovnat také s vypovídajícím patentem Ferdinanda II. z roku 1624 a s císařským nařízením z roku 1626, tvrdě namířeným proti nekatolíkům. Právě tato nařízení podnítila i na Mostecku emigrační vlnu obyvatel, kteří nacházeli exilové úto1 lité převážně v sousedním Sasku.
Evropský konflikt, započatý povstáním českých stavů roku 1618, se rozrostl ve třicetiletou válku, která osudově zasáhla do života všech obyvatel. Během války prošla zdejším krajem vojska všech válčících stran, stejně tak jako se vystřídala v držení Mostu i hradu Hněvín. Most nakonec obsadili v roce 1639 Švédové a poté roku 1645 i samotný mostecký hrad, aby v jejich držení zůstaly až do konce války. Teprve v roce 1650, dva roky po uzavření vestfálského míru, opustili Švédové zdejší území. Již v roce 1651 na žádost Mosteckých povolil císař Ferdinand III. zbořit hrad na Hněvíně, aby již nikdy v budoucnu nezavdával příčinu k plenění města Mostu a jeho širokého okolí.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět