V létě 1914 vypukla první světová válka. Nedlouho po jejím rozpoutání byly, z pohledu Rakouska-Uherska, svedeny počáteční bojové akce především na balkánské a východní frontě. Hned 12. srpna 1914 zahájila rakouská vojska ofenzívu v Srbsku, která však rychle skončila nezdarem. Během 14 dnů byla nucena stáhnout se do výchozích pozic. Lépe se nedařilo o něco později ani rakousko-uherským formacím na východní frontě, kde k prvním kontaktům s nepřítelem došlo už 23. srpna v rámci ruské ofenzívy v oblasti Haliče. Zprvu dílčí úspěchy rakousko-uherských oddílů byly vystřídány sérií porážek, takže mezi 8. až 12. zářím 1914 musela rakousko-uherská armáda vyklidit velkou část Haliče a celou Bukovinu. Ostré válečné střety znamenaly pro zúčastněné strany hned od počátku nejen tisíce mrtvých a raněných vojáků, byly však doprovázeny i masovou migrací civilního obyvatelstva do oblastí Rakouska-Uherska, dosud nepoznamenaných válkou.
Tento fenomén se týkal i českých zemí, které ležely mimo frontová pásma. Převážnou část běženců z Haliče a Bukoviny tvořili místní Židé, kteří prchali před postupem fronty do vnitrozemí habsburské monarchie v několika vlnách, a to v zásadě dvěma směry. Jihozápadní cestou přes Uhry do Vídně směřovaly hlavně jednotlivé rodiny z vyšších židovských vrstev, severozápadním směrem přes Přemyšl a Krakov na Moravu, do Čech a Rakouska utíkali později zejména chudí Židé. Ti své domovy opouštěli většinou pěšky nebo na povozech, nezřídka jen s nejnutnějšími osobními věcmi. Na rozkaz státních úřadů a za asistence armády pak byli přemisťováni z větších měst do vnitrozemí monarchie vlakovými transporty, často v uzavřených dobytčích vagonech.
Mostecko se chystá na přijetí uprchlíků
Také Mostecko se stalo jedním z cílů strastiplné cesty běženců židovského původu z Haliče a Bukoviny. Místodržitelský rada Dr. Luksch vydal 13. listopadu 1914 provolání: „V nejbližších dnech přijde do našeho politického okresu 1 000 uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Jsou to rakouští státní občané, kteří zčásti následkem válečného dění v naší monarchii, jakož i zčásti v důsledku vojensko- strategických opatření, byli nuceni opustit svou vlast. Zatímco my, zde uvnitř monarchie, jsme dotčeni hrůzami války jen málo, byli tito nejchudší z chudých vypuzeni z domů a majetků a většinou nezachránili nic víc než holý život. Ač také nyní se stát snaží o tyto chudé lidi postarat, je nemožné, aby veškerou péči plně hradil.
Obracím se nyní s prosbou na dobročinnou mysl, lásku k bližnímu a vlastenectví obyvatelstva mého okresu, aby přispělo odpovídajícími dary ke zmírnění nouze těchto chudých. Žádoucí jsou zvláště peněžní dary, teplé oblečení, přikrývky, slamníky, kuchyňské náčiní a další. Peněžité dary by měly být zasílány přímo na C. k. Okresní hejtmanství v Mostě, naproti tomu naturální dary by se měly u zdejšího úřadu ohlásit za účelem dalších opatření.“ Obce byly v určitém předstihu ze strany okresního hejtmanství informovány o počtu běženců, o které se měly postarat, a proto se již předem podle těchto neoficiálních čísel připravovaly na jejich rozdělení do vytipovaných sálů různých hostinců a hotelů. V případě movitějších utečenců se uvažovalo samozřejmě i s jejich ubytováním v soukromých domech.
Za tím účelem dokonce kontaktovalo okresní hejtmanství obce, aby jejich obyvatelé nahlásili, kolik polských uprchlíků židovské konfese, při vyplácení denního příspěvku 70 haléřů na hlavu, by mohli přijmout. Zprávy v místním tisku, které informovaly o očekávaném příjezdu haličských, jindy též polských uprchlíků, se začaly objevovat během první poloviny listopadu. Již kolem 7. listopadu se proslýchalo, že do Mostu přijde na 1 200 haličských uprchlíků. Uvažovalo se o tom, že by měli být ubytováni v sále místní sokolovny a hostince „Jánský dvůr“. Zhruba ve stejné době chystal podobná opatření Horní Litvínov, který měl zajistit přístřeší a další zaopatření pro 360 běženců. Plánoval jejich ubytování po 120 osobách v sálech „Střelnice“, „Jirkovské pivnice“ a v hotelu „Seifert“. Do nedalekého Chudeřína přikázalo okresní hejtmanství už 9. listopadu 140 polských uprchlíků židovského vyznání, kteří měli nalézt dočasný domov v hostinci pana Svobody, v turistickém hotelu i starém obecním domě. Město Lom očekávalo příchod 200 haličhaličských uprchlíků, téměř výlučně židovské víry, které hodlalo ubytovat v hostinci „Braugemeinde“.V Ervěnicích mělo být umístěno také 200 běženců, přičemž se počítalo, že z velké části budou ubytováni v městském hotelu. Dne 13. listopadu byl avizován pro nejbližší dny příjezd 60 uprchlíků do Želenic, jež obec chtěla ubytovat v hostinci pana Wiedemanna.
Vítejte v novém domově!
První vlaky s haličskými uprchlíky začaly na Mostecko přijíždět až v průběhu druhé poloviny listopadu 1914. Do Mostu dorazilo na zdejší státní nádraží 1 000 haličských běženců v pátek 20. listopadu v 18:30. K jejich uvítání se dostavili C. k. vrchní okresní lékař dr. Vodnansky, koncipista C. k. místodržitelství dr. Holitsch, rada státních drah Rosner, inspektor Ortmann, stavební komisař Schlosser a zástupci a úředníci židovské náboženské obce. Výbor pánů, dívek a žen přichystal pro příchozí horký čaj a zákusky. Nikdo z místních, kteří příjezd uprchlíků očekávali, nebyl však připraven na skutečný obraz bídy a zoufalství, který se jim naskytl při odsunutí dveří 36 nákladních vagonů: Natlačeni jeden na druhého, leželi na podlaze na starých pytlích ženy, děti, kojenci, mladíci i starci s bílými vousy, hladoví a oděni jen do chudých svršků. Potraviny, které připravil výbor, byly jeho členkám doslova vytrhávány z rukou se slovy: „Prosím, prosím, mně také něco, moje dítě má hlad.“ Děti natahovaly ruce po kousku chleba.
Jak líčili soudobí pozorovatelé, vzdor velkému utrpení nebylo slyšet žádné stížnosti. Lidé snášeli s odevzdaností svůj smutný osud. Část vlakové soupravy po krátkém pobytu na mosteckém nádraží byla nasměrována dále do Hrobu v okrese Teplice. Z těch uprchlíků, kteří vystoupili v Mostě, byli někteří odvezeni již připravenými žebřiňáky do nedalekých Pařidel a Kopist. Zde byli ubytováni v hostinci panů Horny a Pornera. V pátek 20. listopadu přijelo do Chudeřína 126 z předpokládaných 140 židovských uprchlíků z Haliče, kteří zde byli očekáváni již od 9. listopadu. Jednalo se o nejchudší lidi bez prostředků, většinou z oblasti Neu-Sandec, jež však byli schopni se německy domluvit s místními obyvateli. Byli ubytováni ve vytipovaném hostinci pana Svobody a v turistickém hotelu. Jednomu chlapci během transportu omrzly nohy a musel být přemístěn do nemocnice. Ve dnech 20. a 21. listopadu přišli haličští uprchlíci též do Lomu u Mostu. Oproti původně nahlášeným 200 osobám přijelo 183 běženců židovského vyznání, jež město ubytovalo v sálech hostinců „Brüxer Braugemeinde“ a „Neuschänke“, zčásti pak u soukromníků. Vedle nich se dostavilo i 120 osob, většinou železničních zaměstnanců s rodinami, kteří si pronajali prázdné byty, nebo se ubytovali jako podnájemníci. V sobotu 21. listopadu v noci přijel na železniční stanici v Jezeří vlak asi se 70 uprchlíky z Haliče, též z oblasti Neu-Sandec, kteří byli po cestě pohoštěni jídlem a teplými nápoji. Vzhledem k tomu, že se většinou jednalo o zaměstnance státních drah, nebyli zřejmě mezi nimi židovští běženci. Celkem 44 osob (11 rodin) bylo ubytováno v Dřínově, zbytek pak v Albrechticích.
Před 25. listopadem přijelo do Horního Jiřetína dalších 107 haličských uprchlíků, z velké většiny rovněž železničářů z oblasti Neu-Sandec, a podle nařízení jim zde bylo vedením města zajištěno ubytování. Do Horního Litvínova dorazilo na 300 uprchlíků, většinou židovského původu, někdy v druhé polovině listopadu až začátkem prosince 1914 a byli rozděleni do různých sálů a hospodářských objektů, byť se dokonce uvažovalo o jejich umístění i do budovy chlapecké školy. Někteří získali ubytování též v soukromých domech. Podle svědectví městského lékaře byli Haličané hrozně nečistí a dokonce zavšivení, přesto se o ně ošetřovatelský personál v nemocnici i obyvatelé města postarali. Mnoho jejich dětí navštěvovalo místní školy a v červnu 1915 se též zúčastnilo zkoušek z náboženství pod dohledem rabína prof. dr. A. Biacha a představeného mostecké náboženské obce, dr. M. Steina.
Stát se postará – dobročinnost se vítá…
Nemajetným běžencům byla po celou dobu války a nuceného pobytu mimo domov poskytována státní péče: vládními nařízeními a vyhláškami byly pro jejich pobyt určeny jednotlivé uprchlické obce, kde jim stát vyplácel vyživovací podporu. Ta činila od října 1914 na osobu a den 70 haléřů a do konce války byla několikrát navýšena, avšak nedosahovala nikdy skutečných nákladů na živobytí. Vyplácení podpor se dělo prostřednictvím obecních a městských úřadů, které o tom musely vést evidenci a příslušnému okresnímu hejtmanství předkládat pravidelně výkazy. Ty měly obsahovat jméno příjemce, výši vyplaceného příspěvku, jakož i potvrzení o jeho přijetí – podpis příjemce.
Od 1. června 1916 byla na Mostecku výplata podpory převedena na Výbor pro péči o uprchlíky. Státní orgány si byly vědomy, že výše příspěvku je nedostačující, a proto apelovaly hned od počátku na dobročinnost místních obyvatel, které vyzývaly k poskytování peněžních i věcných darů. Výbor pro péči o haličské uprchlíky z Mostu vydal 25. listopadu 1914 provolání k obyvatelům města a okolí, v němž žádal před nacházející zimou pro chudé uprchlíky bez prostředků zejména o slamníky, přikrývky, oděvy a prádlo i různé běžné potřeby, které by bylo možné v domácnostech postrádat. Do 1. prosince byly dary přebírány v domě paní Mathildy Schackové v Barvířské ulici čp. 836, po tomto datu pak v budově staré pošty. Zde byla zřízena kancelář zmíněného výboru a stanoveny jeho úřední hodiny: denně s výjimkou neděle od 14 do 17 hodin. V provolání bylo mj. znovu zdůrazněno, že peněžní dary budou přijímány C.k. Okresním hejtmanstvím v Mostě.
Kromě Výboru pro péči se do organizace sbírek pro uprchlíky zapojila i Židovská náboženská obec v Mostě a různé dobročinné organizace jako Ženský pomocný spolek v Horním Litvínově, který se staral o sběr teplých oděvů a prádla. V průběhu měsíce listopadu a prosince 1914 svými peněžními dary přispěla řada významných podniků a institucí z Mostecka, např. místní lihovar, cukrovar, filiálka Angloamerické banky či samotné město Most. Rovněž čelní představitelé mostecké židovské komunity věnovali opakovaně peněžní obnosy, ale i věcné dary. Jednalo se zejména o známé obchodníky Sigmunda Woditschku a Ludwiga Glasera, bankéře Julia Langra, lékaře dr. Hugo Feldsteina, císařského radu Kohna s manželkou, advokáty JUDr. Burgharta Gutwilliga či JUDr. Emila Grünfelda, drogistu Wilhelma Hellera a další.
Přejít na:
Poslední komentáře
1 rok 12 týdnů zpět
1 rok 26 týdnů zpět
1 rok 26 týdnů zpět
1 rok 26 týdnů zpět
1 rok 1 týden zpět