Vzpomínky Evy Markové-Šarochové nás zavedou k dalšímu umění, které na Litvínovsku zaniklo. Jako operní sólista se v něm proslavil její otec. Eva hudební nadání zdědila a v opeře také účinkovala. Narodila se v Lomu během představení souboru Rudohořan Lom, ve kterém její tatínek hrál a zpíval. Umění, jak říká, dostala přímo do kolébky. Oldřich Šaroch (1902-1974) přišel do litvínovské chemičky v červnu 1945, pracoval jako vrchní mistr, od roku 1950 jako technik na strojním referátu. V roce 1947 pomohl založit operní soubor ROH Stalinových závodů.
Kronikář František Konvalinka zapsal 6. července 1951 do kroniky Litvínova: „Už dlouhou dobu je v činnosti nejen hudební, ale i dramatický operní soubor Stalinových závodů, jehož vedoucím je Prokop Korejs. Pod vedením Korejsovým nacvičil už několik oper (Prodaná nevěsta, Hubička, V studni) a koná s nimi zájezdy nejen v rámci kraje, ale i daleko do sousedních krajů a dále. Dnes zajížděl celý ensamble - hudba i operní skupina - do Lokte, kde v krásném divadle v přírodě sehrají Smetanovu Hubičku. Možno říci, že zájezd se nad očekávání vydařil, počasí bylo přenádherné, na představení v pohádkovém a akusticky vzorném prostředí bylo do posledního místečka obsazeno.
Úspěch byl tedy více než stoprocentní, spokojenost všech, i když celou noc nikdo nespal a jelo se teprve v ranních hodinách z Karlových Var vlakem domů, nálada byla nadmíru výborná a nic ji nemohlo narušit." Domovem opery byla Lidová scéna v dnešní Ladově ulici. Hrálo se také na Loučkách. K nastudování opery bylo třeba 6-8 měsíců houževnaté práce. Prodaná nevěsta měla 10 repríz, Hubička dokonce 60, Blodkova opera V studni 10. Soubor hrál mj. ve všech divadlech severních Čech. V kraji neměl obdobu, v celé republice byly jen 2-3 amatérské opery. Jako vynikající tenorista účinkoval Oldřich Šaroch v sólových rolích. Prokop Korejs byl později prvním vedoucím tanečního orchestru na Koldomu, založeném v roce 1952. Nelze vyjmenovat všechny členy sboru, vystřídalo se v něm 36 mužů, 37 sboristek, 13 domácích sólistů a 4 ženy. Na plakátech najdeme známé sólisty z Národního divadla. V Litvínově např. hostovali Slávka Procházková, Věra Kolářová-Šamalová, Bohumil Vích a Milada Šubrtová.
V týdeníku Výstavba z r. 1963 čteme vzpomínkový rozhovor s O. Šarochem po jeho šedesátinách: „Z prvních vydělaných peněz se koupily kroje, notoviny, potom klavír...Opera zanikla na nepochopení
nepochopení, na omrzelosti z neustálého lepení dohromady těch, kteří to nemysleli vážně. Zanikla na to, že nebyl nikdo, kdo by řekl vážně a odpovědně, že opera má své místo v našem závodním klubu." Dále čteme, že Oldřich Šaroch zpíval dál, např. svatebčanům v obřadní síni radnice v Litvínově. Eva Marková-Šarochová opatruje malý archiv na zaniklou operu v Litvínově. Mnohokrát jí děkujeme za poskytnuté informace. Končíme malý seriál pamětníků o zaniklém hudebním umění našeho města (hudbě symfonické, tamburašské a operní). Můžeme se jen dohadovat, proč tato umění téměř ve stejném období zanikla. Některé příčiny jsme uvedli, další můžeme tušit. Přicházel jazz, od r.1953 začala v našich bytech pravidelně svítit modrá a později barevná světla obrazovek...
Kronikář Konvalinka dobře vystihl, jak umělce spojuje pocit dobré muzikantské party, nadšení, láska k hudbě, k městu, které proslavili za jeho hranicemi. V Litvínově to platí stále. Také současní muzikanti město dobře reprezentují. Namátkou si připomeňme hned dva litvínovské festivaly dechové a taneční hudby s mezinárodní účastí. Organizaci zajišťuje parta kolem Jaroslava Sochora, ředitele ZUŠ. V úvodu svých lednových novin Zuškovin napsala jejich redaktorka Jana Loosová symbolicky: „Jednu stálici v tomto roce máte. Je to naše škola, která s magickou osmičkou na konci slaví v tomto roce 60. narozeniny! Věk vskutku požehnaný, který je zárukou zkušeností a stálé kvality."
Poslední komentáře
3 roky 35 týdnů zpět
7 let 3 dny zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět
7 let 14 týdnů zpět