Vícekrát jsme již hovořili o zásadní a nezastupitelné úloze, kterou v duchcovské historii sehrávala od 70. let 19. století cílevědomě vystupující česká menšina, v složitých místních poměrech usilující o naši národní emancipaci. Spolková činnost byla od samého počátku nemyslitelná bez složky vzdělavatelské, která přinesla řadě prostých členů často první setkání s knihou v jejich dosavadním životě. Spolkové knihovny byly v našem městě budovány již od roku 1875, souběžně se založením prvního Odborného hornického spolku. Zcela přirozeně pak vznikaly prakticky ve všech spolcích, od národních přes tělocvičné až po řemeslnické a dělnické, ve kterých byla potřeba české knihy nejakutnější. Existuje také řada svědectví o tom, jaké obzory se otevíraly lidem s nedostatečným nebo německým školním vzděláním právě ve čtenářských odborech českých spolků.
Vzdělávací role českých spolků dosáhla svého vrcholu v 90. letech 19. století, na jejichž sklonku se jejich představitelé z podnětu Národní jednoty severočeské odhodlali ke kvalitativně mnohem významnějšímu kroku. K mnoha prvenstvím, které má Duchcov v severočeské historii, patří založení „Barákovy lidové knihovny", která byla ustavena dne 9. prosince 1897 v Českém domě, patřícím tehdy Marii Vernerové. Podnět k jejímu založení dal úředník Duchcovsko-podmokelské dráhy Tadeáš Jedlička a knihovna vznikla sloučením spolkových knihoven České besedy (zal. 1881), Sokola Rudohorského (zal. 1883) a místního odboru Národní jednoty severočeské (zal. 1885).
Později se k těmto „sdruženým spolkům" připojil ještě neodvislý dělnický spolek Omladina (zal. 1894), který měl svoji spolkovou místnost v hostinci U Menclů na Osecké ulici. Již při svém vzniku dostala tato knihovna, která přijala do svého názvu jméno významného českého politika a novináře Josefa Baráka, do vínku celkem 743 svazků beletrie i naučné literatury. Dodejme ještě, že druhou v pořadí byla Palackého knihovna v Oseku, založená dne 5. 5. 1898 a třetí Čelakovského knihovna v Lomu, ustavená dne 21. 5. 1899.
V Českém domě byla Barákova lidová knihovna umístěna až do roku 1902, kdy získala samostatnou místnost v domě U sv. Václava (dnešní Husova 10/36), který rekonstruovala Česká záložna. Po deseti letech od svého založení měla již 2333 svazků a evidováno bylo celkem 5280 výpůjček. Po patnácti letech bylo v roce 1912 zaznamenáno již 8701 výpůjček a knihovna měla tehdy již 1441 registrovaných čtenářů. Vedle základního fundusu knihovny byly k dispozici i přenosné knihovničky o 50 svazcích, jejichž prostřednictvím byla šířena osvěta např. v Lipticích a dalších menších obcích. Akční radius Barákovy lidové knihovny tehdy zasahoval až do poměrně vzdálené obce Hnojnice na Lounsku.
O provoz knihovny se staral dvanáctičlenný sbor dobrovolných knihovníků, většinou učitelů českých škol. O její věhlas se nejvíce zasloužil dlouholetý správce knihovny, holič Jan Kozel (1873-1959) a správce její pokladny, starosta Sokola a ředitel České záložny Rudolf Kronholz (1879-1947). Mnoho se nezměnilo ani po vydání knihovnického zákona po vzniku Československé republiky, kdy se stal fond Barákovy lidové knihovny základem české místní veřejné knihovny v Duchcově.
Poslední komentáře
1 rok 49 týdnů zpět
5 let 14 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 28 týdnů zpět