Dokáže někdo přesvědčivě prokázat, že průvod kráčí Litvínovem,případně dodat další informace?
Na 99 % se jedná o turnerské uniformy.
Když přišel v roce 1785 do Duchcova v Litoměřickém kraji italský světoběžník a spisovatel Giacomo Casanova, patřilo toto malé město s přilehlým panstvím téměř 200 let hraběcí rodině Valdštejnů (Waldsteinů), jednomu z nejstarších českých šlechtických rodů odvozujících svůj původ od starobylých Markvarticů. Tehdejším Casanovovým hostitelem byl hrabě Josef Karel, důstojník rakouské armády, milovník dostihů a nejrůznějších slavností. Zároveň proslul jako dobrý hospodář, který si dovedl vybrat schopné úředníky. V Reidlových dějinách Duchcova se též o něm a jeho vládě nad krajem píše: „Pravé skvělé období pro Duchcov začalo za nástupce hraběte Emanuela, za hraběte Josefa z Waldsteina, který v romanticko-dobrodružném pojetí své doby pořádal na počest svých hostů velkolepé slavnosti. Duchcovský zámek měl tehdy velmi často hosty, mezi nimiž bývala i vládnoucí knížata, a pak se pořádala divadelní představení, dostihy a pastýřské hry. Hrabě Josef konal často velké cesty, většinou ve společnosti stejně založeného přítele, hraběte Hrzána z Harasova". Josef z Valdštejna se nikdy neoženil a roku 1814 zemřel ve věku 59 let na zámku Malé Skále u Turnova. Ale duchcovské panství není jenom Casanova a hrabě Josef Valdštejn, a proto si představme dějiny tohoto celku pěkně po pořádku.
Valdštejnové získali Duchcov koupí v roce 1618 od Lobkoviců. K Duchcovu náležel rovněž sousední Horní Litvínov, roku 1713 došlo k přikoupení statku Záluží, čímž dosáhlo panství své největší rozlohy. Éru Valdštejnů na Duchcově tedy zahájil hrabě Adam (+ 1640) a zakončil hrabě Karel Arnošt (+ 1985). Ten již ale nepocházel z tzv. duchcovské větve, neboť ta vymřela roku 1901 a její državy přešly na větev sídlící na Mnichovu Hradišti. V roce 1667 vytvořil s povolením císaře Leopolda I. ze spojených panství Duchcova a Horního Litvínova pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna fideikomis, což znamenalo, že dominium nebylo možno napříště nijak dělit mezi následující potomky ani oddělit některou z jeho částí. Na základě závěti získal roku 1694 fideikomisní majetek arcibiskupův synovec Jan Josef (+ 1731). Po něm následovali v držení Duchcova jeho synovec František Josef (+ 1760) a Emanuel Filibert (+ 1775), syn předešlého. Pak došlo ke značným problémům s dědictvím. Hrabě Emanuel Filibert měl sice čtyři syny, ale všichni zemřeli bezdětní. Nejprve získal Duchcov nejstarší Josef Karel (+ 1814), nám již známý jako mecenáš Giacoma Casanovy. Mladší Jan Bedřich zesnul již roku 1812, tudíž se ke správě panství vůbec nedostal. Třetí syn František Adam vlastnil Duchcov pouze do března 1823, kdy ho po něm přebral mladší bratr a zároveň Emanuelův čtvrtý syn - Ferdinand Arnošt. Ten však zemřel o dva měsíce později. Celého dědictví se nakonec musel ujmout bratranec předchozích hrabat, Jiří Josef (+ 1825).
Na sklonku feudalismu, za vlády hraběte Antonína (+ 1848), k duchcovskému panství příslušelo celkem 28 míst (z toho Horní Litvínov a Dolní Jiřetín měly statut městyse), částečně pak dalších pět vesnic. Vrchnost držela 10 poplužních dvorů, 10 polesí, 45 rybníků (z nich největší Svatá Barbora, Liptický, Malý Ledvický ad.), minerální prameny, začínající doly. Dařilo se pěstování brambor, obilí, ovocných stromů, občas se vyskytlo i víno. Střed panství, samosprávné město Duchcov (německy Dux, latinsky Duxovium), mělo 170 domů s 1.030 obyvateli. Dominium bylo oceněno na více než milion zlatých. Velmi cenné byly rovněž valdštejnské sbírky starožitností, k nimž se počítalo 1.162 kusů luxusního porcelánu, 44 prvotisků, 442 obrazů, 42 vzácných rukopisů a 8.500 knih napsaných v řadě světových jazyků. Chloubou panství byl beze sporu duchcovský zámek s přiléhajícím parkem. V dochovaném popisu panství se o barokní residenci dočteme: „Zámek v Duchcově patří mezi největší a nejkrásnější budovy tohoto druhu v království Českém, sestává ze dvou částí se dvěma nádvořími a obsahuje tři sály a 60 místností...".
Před zánikem Rakousko-Uherska zaujímalo svěřenské neboli fideikomisní panství Duchcov s Horním Litvínovem rozlohu 9.854 hektarů, z toho 7.690 ha představovaly lesy. Na panství se nacházely tři zámky - Duchcov s kaplí, museem a obrazárnou, dále zámek v Horním Litvínově a lovecký zámeček Lichtenwald v Krušných horách. Polnosti se obhospodařovaly ze dvorů Duchcova, Želének, Všechlap, Zabrušan, Liptic, Horního Litvínova, Louky, Dolního Litvínova, Dolního Jiřetína a Záluží. Lesy se dělily na čtyři revíry. Z průmyslových zařízení lze uvést dva pivovary a cihelnu. Na panství zaměstnával tou dobou majitel - hrabě Arnošt Karel - šest úředníků ve vrchní správě, 17 lesních úředníků a k tomu správce zámku, dva zámecké zahradníky a špitálního lékárníka. Pro srovnání držela bohatší větev rodu Valdštejnů, tzv. mnichovohradišťská, tou dobou sedm panství o celkové výměře 35.147 hektarů. Panství Duchcov-Horní Litvínov nepřečkalo první pozemkovou reformu prováděnou po vzniku samostatného Československa. Během dvacátých let 20. století byla převážná část panství zestátněna (jednalo se zejména o lesy), zbytek byl rozparcelován mezi drobné uchazeče o příděl půdy. Majitel Adolf Waldstein kromě Duchcova vlastnil ještě Mnichovo Hradiště, Doksy, Nový Bernštejn a Šťáhlavy.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět