Asi jen málokterá střední škola v Čechách se dodnes může pochlubit tolika výjimečnostmi jako České státní reformní reálné gymnázium v Duchcově. Patří k nim i vlastní prapor, který dodnes zdobí ředitelnu tohoto ústavu a uplatňován je hlavně o maturitách. Pojednání o něm jsme mohli otisknout již v minulých Duchcovských novinách - byl totiž slavnostně rozvinut před osmdesáti lety, dopoledne před prvním odhalením pomníku Karla Havlíčka Borovského dne 28. října 1927. Nepochybujeme však o tom, že gymnaziální prapor si v našich ohlédnutích do historie zaslouží samostatnou kapitolu.
Podnět k jeho vytvoření dala příbramská rodačka Anna Nolčová (1868-1944), nesmírně zasloužilá učitelka českých obecných škol v Duchcově, kde nastoupila po tříletém působení v Oseku od září 1897. Později byla řídící učitelkou dívčích obecných škol v Duchcově. Málokdo však ví, že Anna Nolčová působila i na gymnáziu, kde byla od jeho založení v roce 1919 až do června 1930 výpomocnou učitelkou dívčího tělocviku. V celém kraji byla známa jako velmi významná sokolská pracovnice a náčelnice žen duchcovské jednoty i sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy. Není proto pochyb o tom, že také její námět na vytvoření gymnaziálního praporu má zřejmou souvislost s velmi oblíbenou tradicí sokolských praporů, založenou v 60. letech 19. století naším národním malířem Josefem Mánesem.
V životě české menšiny měl každý spolek své oprávnění a také své vlastní pole působnosti, a tak se řídící učitelka Anna Nolčová obrátila na Spolek paní a dívek českých v Duchcově (založený roku 1898). Pro svou ideu našla podporu zejména u předsedkyně spolku Marie Tašnerové a jejího manžela, významného českého menšinového advokáta JUDr. Josefa Tašnera (byl velmi důstojným nástupcem JUDr. Rudolfa Stejskala, o němž jsme hovořili minule). Vyšívaný prapor byl pořízen na náklady spolku, pouze žerď s kovovým českým lvem na jejím vrcholu věnovala paní Vichrová, manželka známého duchcovského továrníka, majitele Továrny na kovové zboží (pozdějšího Kovosu). Na lícní straně praporu je charakteristická ornamentika ve stylu art deco a iniciály ústavu, na rubu věnování studentstvu gymnázia.Také na stuze, která se nedochovala, byla vyšita tato slova: „Studentstvu čs. státního ref. reálného gymnázia věnují paní a dívky v Duchcově."
Studentské shromáždění dne 28. října 1927 se konalo na uzavřeném nádvoří gymnázia a ředitel Julius Bartošek ve své řeči zdůraznil, že prapor má být vnějším symbolem studentské cti a snahy po všem dobrém a krásném. Krátký proslov přednesla i Marie Tašnerová, která prapor slavnostně předala studentům gymnázia. Poděkování studentstva přednesl oktaván František Černý, pozdější významný český lékař. Závěrečnou řeč měl JUDr. Josef Tašner, zde charakterizovaný jako „dlouholetý přítel a podporovatel studentů" - promluvil o povinnostech a poslání českého studentstva v poněmčeném území na severu Čech.
Duchcovský gymnaziální prapor byl před okupací severočeského pohraničí odvezen do bezpečí a po válce se v pořádku vrátil na své původní místo. Na prahu 50. let, kdy bylo duchcovské gymnázium dočasně zrušeno, jej zachránil poslední ředitel Jaroslav Auředník a vzal jej s sebou do svého následujícího působiště v Chomutově. Odtud se (bohužel již bez žerdi a bez stuh) vrátil do Duchcova na konci 60. let, v době, kdy se duchcovské gymnázium právě chystalo náležitě oslavit padesáté výročí svého trvání.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět