Historie Litvínovska

Nový  jeníkovský  kostel

Ihned po požáru původního kostela byl za opata Kajetána Březiny v letech 1756 - 59, jak dosvědčuje datovaný erb nad hlavním portálem (dílo duchcovského sochaře Matyáše Khünela), vybudován nový dnešní kostel stavitelem Jakubem Schwarzem z Ústí nad Labem (bývalý polír význačného litoměřického barokního stavitele O. Broggia). Architektura kostela vychází z krátce předtím realizovaného děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Oseku, s nímž se shoduje mělkým rizalitem zdůrazněnou střední částí lodi, je však dynamizována konkávním projmutím bočních os hlavního průčelí s nikami obsahujícími sochy titulárních světců a segmentovým půdorysem závěru. Interiér s minimem vnitřního vybavení naznačuje prostřednictvím malované iluzivní architektury hlavního oltáře (a v 18. století i dvou iluzivních oltářů bočních) a vzdutých plackových kleneb se štukovými zrcadly a medailony typickou barokní iluzi vnitřního rozpínání prostoru, snažící se smazat reálnou hranici mezi sférou pozemskou a nebeskou a navodit dojem většího prostoru, než jakým ve skutečnosti je (stejného dojmu z exteriéru dosáhlo působivé situování architektury kostela na návrší).

Na vybavování kostela se podíleli umělci již dříve činní pro cisterciácké opatství v Oseku - roku 1760 postavil do kostela varhanář Josef Pleyer z Lokte nové jednomanuálové varhany s pedálem se 7 rejstříky za 230 zlatých, pozlacovač Jindřich Wentzeli pozlatil kříž a ciferníky na právě dohotovené věži, malíř a historiograf umění Jan Quirin Jahn z Prahy namaloval iluzivní architektury hlavního a dvou bočních oltářů vč. oltářního obrazu sv. Václava na boč. oltář, k němuž Wentzeli pozlatil rám. Hlavní oltářní obraz znázorňující Krista předávajícího klíč Sv. Petrovi po pravici s postavou Sv. Pavla u nohou namaloval za 210 zl. v Krupce usazený děčínský rodák, tou dobou v Drážďanech působící malíř Benedikt Kern, bratr slavnějšího drážďanského dvorního malíře Antonína, ozdoby k rámu zhotovil duchcovský sochař E. Khünel. Věžní hodiny zhotovil Martin Fischer, hodinář z Duchcova. Tabernákl před hlavním oltářem a dodnes zachovalou kazatelnu završenou plastickou skupinou Krista - Dobrého pastýře zhotovil sochař František Rotter z Loun. Roku 1763 byl kostel vysvěcen za účasti sboru zpěváků z budoucího spolku sv. Cecilie, který založil o deset let dříve P. Florian Burian (fungoval zde až do 2. sv. války). Celý areál uzavřelo vybudování nové jeníkovské fary v letech 1770 - 71.

O kultu zdejší P. Marie Bolestné však v archivních materiálech od té doby nenacházíme jedinou zmínku, což mj. souvisí také s nástupem racionálního osvícenského myšlení i v kruzích duchovních. Lokálně však v lidovém povědomí úcta k jeníkovské P. Marii Bolestné žila ještě v 19. století - zmiňuje se o ní ještě ve 30. letech 19. století učený kněz Georg Adalbert Wahner ve svém topografickém díle a také inventář kostela z roku 1815 zmiňuje boční oltář P. Marie Bolestné pod křížem. K mariánské symbolice mohou také odkazovat štukové, kdysi snad malbou opatřené medailony v nábězích klenby nad bočními oltáři. Roku 1859 provedl novou výmalbu interiéru kostela včetně architektury hlavního oltáře a dvou bočních oltářů (které se pro špatný stav musely nově namalovat) a restaurování obrazů malíř J. V. Hellich a ve stejném roce proběhlo i štafírování mobiliáře (zajímavá je v této souvislosti zmínka o malbě Nanebevzetí P. Marie nad hlavním oltářem - patrně v dnes již zabíleném štukovém zrcadle na klenbě).

Další změnu interiéru přinesla úprava v závěru 19. století, při níž došlo k pořízení nových věžních hodin a náhradě stávajících malovaných oltářních architektur bočních oltářů dřevěnými novorenesančními, pořízení nového tabernáklu a r. 1898 nových varhan od firmy Heinrich Schiffner. Za obou světových válek byly rekvírovány prospektové píšťaly varhan a zvony. Po druhé světové válce byl kostel po odsunu původního německy hovořícího obyvatelstva odsouzen k postupnému chátrání a část vybavení včetně uctívané sochy P. Marie Bolestné byla odcizena nebo devastována. Opraven byl až v období uvolněné politické atmosféry závěru šedesátých let, kdy došlo na období přibližně dvaceti následujících let i k obsazení zdejší farnosti duchovním správcem.

V důsledku poválečných přesunů však byla věž kostela obohacen o jednu cennou památku - z neznámé lokality přemístěný pozdně gotický zvon ulitý Jiljím Konvářem roku 1496, který patří k nejstarším zvonům v Podkrušnohoří. Od počátku devadesátých let se v minimálně navštěvovaném kostele přestaly sloužit bohoslužby. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí se opuštěného kostela a fary ujalo jakožto své adoptivní farnosti sdružení FATYM z Vranova nad Dyjí, které zahájilo náročnou obnovu zchátralé střešní krytiny a v rámci svého duchovního působení začalo obnovovat zaniklou tradici úcty k místní Panně Marii Bolestné jakožto Matce Důvěry (kterou dnes představuje znázornění ve formě obrazu na bočním oltáři).