Hledat

Historie Litvínovska

a okolí...

07.02.2011

Historie zámku Korozluky

Historie v kostce

První písemné zmínky o obci Korozluky se datují do roku 1325, o necelé století později je zmiňována i středověká tvrz na Jánském vrchu.Původní panské sídlo postupně zaniklo a kolem roku 1775 už na tomto místě stával pozdně barokní jednopatrový zámeček. Na počátku devatenáctého století noví majitelé (pivovarští podnikatelé Fleischerové) objekt, jenž předtím vyhořel,přestavěli do klasicistní formy, k níž patřila též výstavba dvou věží. Konečnou podobu včetně mansardové střechy zámek dostal v roce 1870, kdy stavbu získal jedenadvacetiletý podnikatel z rodiny Richterů. Po válce přišlo zestátnění a zámek nejprve sloužil jako ubytovna pro osídlence vracející se do pohraničí a později jako zemědělské učiliště. A to byl také začátek jeho (téměř) konce – rozkradl se inventář, samotná stavba se postupně začala rozpadat, okolní park zarostl náletovými dřevinami...

Podrobná historie

méno obce ve formě Kolozruky je zjevně nejstarší. Po prvé je v roce 1325 citována jako Korozluky a Korožluky jako sídlo pana Petra, neznámo z jakého rodu. Od r. 1349 jsou držitelé Korozluk členové rodu Sirotků ze Zhorce. V následujících dobách je zaznamenáno velmi časté střídání držitelů panství, z nich zajímavější je pan Ješek, který zastával úřad oltářníka v kostele sv. Mikuláše v Praze. Ještě v roce 1392 byl statek Korozluky jako celistvý v držení Petra z Koblence, ale v následujících dobách už byl statek rozdělen. Polovinu měl v držení Vchyna z Bělušic (1408), který část vesnice a statku ale prodal Bratrstvu Panny Marie a Božího těla v Mostu. Tři ze dvorů, které dříve k panství patřily už byly v majetku oseckého kláštera. Zjevně aktivní Bratrstvo Panny Marie získalo později i zbytek panství. Statky, které přináležely oseckému klášteru byly pak v r. 1576 prodány k panství Záluží. Dříve zmiňovaná tvrz, jako sídlo korozluckého panství ale v té době už nestála. Centrem panství se statkem se staly Korozluky pak až ve století 18., kdy tady byl vystavěn nový zámeček.

Tento nový zámek byl postaven patrně na místě někdejší tvrze, na plošině jižního svahu Jánského vrchu. Stavebníkem byl v r. 1755 Franz Wenzel Rayssky, svobodný pán z Dubnice, který zastával funkci krajského hejtmana kraje litoměřického. Styl architektury byl ve formě pozdního baroka s již klasicistními prvky. Je zřejmé, že v té době již tady, jako nezbytná součást zámecké residence, byla vytvořena zahrada. Její podoba se nedochovala, ale je bezesporné, že před zámkem musel být vytvořen plochý, formálně uspořádaný parter, na který mohl navazovat už krajinnými prvky formovaný park.

Zámek byl už v roce 1786 prodán soudem na zaplacení dluhů. Zámek pak v držení rytíře Václava Beníška z Dobroslavi v roce 1806 dostal už zcela klasicistní úpravu. Park z té doby už nemohl mít jinou, než krajinářskou podobu s přechodem od zámku přes jednoduchý geometrický parter. Na několika vedutách je výrazněji patrna alej stromů kolem přístupové cesty po hřebeni svahu a cesty zdola od vesnice a statku v údolí.

Od roku 1848 byl zámeček s parkem v Korozlukách ve vlastnictví bohatých měšťanů, pivovarských podnikatelů, Fleischerů z Mostu. Kaple v parku byla postavena ve vytvořeném zářezu do příkrého svahu u vstupní brány v letech 1870 - 1871, která byla zasvěcena sv. Josefovi. V těchto letech byl upravován i zámeček. Při těchto úpravách byly založeny některé nové výsadby v parku, ale bez zjevných kompozičních nároků.

V roce 1887 získali panství v Korozlukách Richterové, v jejichž držení byl zámek několikrát módně upravován. Tyto úpravy jsou sice doloženy především v interiérovém vybavení a pohodlnějším zařízení, ale bezesporu bylo zasahováno i do parku, zejména v přínosu kultivarů a exotů.

V majetku Richterů bylo korozlucké panství se zámkem na svahu Jánského vršku do r. 1948, kdy jim byl na základě dekretu č. 12 zkonfiskován a předán k užívání odbornému zemědělskému učilišti. Protože vlastní zámek byl pro potřeby učiliště malý, byla na místě parteru přistavena nová budova školního internátu. Zařízení zámku bylo odvezeno, postupně v úpravách zmizela i výzdoba interiérů, včetně dřevěných kazetových stropů. K zámku byla přistavena kotelna na pevná paliva a další malé, účelové stavby. Po zrušení učiliště byl zámek užíván jako administrativní budova Státního statku, v jehož majetku byl už velmi devastován. Poté byl opuštěn a ponechán osudu. Rozpadající se zámecká budova, s vytrhanými podlahami, zborcenými stropy a rozebraným zbytkem ostění, s propadanými střechami a opadanou fasádou byla pak určena k demolici, demoličním výměrem z roku 1989.

Začátky zvláštní restituce

Ten pohled, který se před třinácti lety Miroslavu Peroutovi naskytl, nebyl pěkný. Zámek v Korozlukách,který jeho rodina získala jako náhradní restituci za hračkářskou továrnu v Mělníce,byl ve zuboženém stavu, dokonce byl na něj vydán demoliční výměr. Přišlo však jakési, jak sám říká, hnutí mysli a vystudovaný stavař se rozhodl zdevastované památce vrátit její bývalou krásu.A za pomoci rodiny, spousty přátel i státních institucí se mu to daří – letos už probíhá první zkušební návštěvnická sezóna.

„Zámek vypadal opravdu hrůzostrašně, chyběly podlahy, stropy i schodiště, bylo to prostě torzo čtyř holých stěn s bortící se střechou, skrz kterou zatékalo, obě věže byly navíc posunuté," vypráví Miroslav Perout. Přesto na něj zapůsobil genius loci – třeba to, že poslední přestavbu zámku prováděl mladík stejně starý, jako byl on. Navíc měl Miroslav Perout k památkám vřelý vztah, odmalička s rodiči jezdil po českých i moravských hradech a zámcích a při studiích v Českých Budějovicích se zamiloval do starých měst. „Možná je to také v genech, protože můj prapradědeček byl vrchním dvorním radou pro lesnictví a zemědělství u samotného císaře," prozradil.

Cílem Miroslava Perouta bylo opravit zámek do pěti let. „Byl jsem tehdy dost naivní," přiznává,ale je vidět, že nadšení ho neopustilo. Když se ho však zeptáte, kolik oprava zdevastované památky dosud stála, neodpoví. „Kdybych to všechno počítal, asi bych se zbláznil. Zadlužila se celá rodina," říká s tím, že veškeré práce probíhají postupně, malo-rozpočtově. Přitom se noví majitelé snaží dodržet technologické postupy tak, aby zachovali historický ráz objektu, ostatně památkáři jsou v Korozlukách velmi častým hostem.

Naštěstí Peroutovi nezůstali na financování rekonstrukce zcela sami a výraznou měrou jim různými dotačními tituly pomohly státní instituce.První příspěvky poskytoval již okresní úřad, a to zejména díky tehdejší vedoucí referátu kultury Marii Hladké, v letech 1998–2003 se pak zámek dostal do Programu záchrany architektonického dědictví ČR a díky dotacím z ministerstva kultury tak mohla být provedena hrubá stavba (statické zabezpečení, opravy střech, stropů, fasád a vnitřních štuků, instalace oken a dveří).

Poté zase přispěl Ústecký kraj penězi na historizující výmalbu a intarzované parkety, navíc loni poslal další peníze na zahájení obnovy a regenerace přilehlého parku. Tento projekt se nyní dostal též do Programu na obnovu zahrad a parků Ministerstva životního prostředí ČR. „A to bude práce minimálně na dalších deset let," dodává Miroslav Perout.

Přestože je probíhající rekonstrukce znát na každém kroku, první zkušební návštěvnická sezóna rozhodně netrpí nezájmem. „Lidé jezdí hlavně o víkendech, navíc tady pořádáme i svatby,"potvrzuje „zámecký pán". K vidění jsou zatím dvě památkové expozice – v přízemí sakrální umění z pozůstatků mobiliáře ze starých mosteckých kostelů, v patře pak zámecké interiéry 18. a 19. století. Zároveň můžete navštívit kapli sv. Josefa, kterou před třemi lety znovu vysvětil biskup Josef Koukl. A když náhodou před zámkem zahlédnete jeleny nebo daňky, nelekněte se, protože k hospodářství patří též obora, založená již v roce 1870.

P.S.

Opravy zámku se nakonec protáhly na čtrnáct let a náklady se už vyšplhaly na čtyřicet milionů korun. Víc než dvě třetiny z této sumy nakonec zaplatil stát.