Historie Litvínovska

Mariánské údolí - Marienthal 

Tato ves leží u paty jihovýchodního úbočí Krušných hor, které jižním směrem mírně klesá a tvoří návrší. Tento geologický útvar vznikl v dřívější době jako důsledek záplav a povodní. Půda se skládá z rozrušených částeček starších hornin, slídy, šedého oxidu hlinitého, vápence a zčásti je zastoupen oxid železa. Tento nános půdy je několik metrů vysoký a velmi plodný, pod ním se nachází železná ruda, kamenec a hnědé uhlí.

Je správné a zároveň nesprávné, jestliže se říká, že tato osada je posledním a nejstarším místem vsi Nová Ves v Horách.

Továrníci August Wilhelm Marbach a Johann Ludovici z Chemnitz získali v roce 1822, od knížetem Lobkovicem držené panství Nová Ves - Jezeří, stavební místo kde v roce 1828 postavili přádelnu bavlny.

Na počest kněžny Marie Lobkovicové rozené z Lichtensteina byla osada pojmenována Mariánské údolí.

Důkaz, že již před třemi stoletími tam stával mlýn, nacházíme v novoveském "handfestu" z roku 1564. Jako poslední na soupisu osadníků (soupis je součástí handfestu) je uveden: "Michael Weißmüller, im Georgenthaler Grund". Od té doby, až do odsunu tam byla v provozu také pila.

Na starém soupisu pozemků je Mariánské údolí nazývané "Rotte". Význam názvu "rotte" je vykládán stejně jako "Rottendorf". Z Mariánského údolí ležícího v nadmořské výšce 360 m (H. Jiřetín 269m(, začíná příkré stoupání k 735 m vysoko položenému novoveskému sedlu pod " horskou výšinou". Na poměrně krátkém úseku, cca 2 km, bylo nutné překonat výškový rozdíl 400 m. Aby bylo možno zboží či materiál dopravit do hor, bylo nutno v Mar. údolí posílit spřežení táhnoucí vozy, dalšími tažnými zvířaty, tak zv. přípřež. Ve středověku se taková služba nazývala "Rottdieste" - přípřež - služba, proto byl název "Rotte" používán také pro dnešní Mariánské údolí, kde se tato přepřahací stanice nacházela. Je také možné, že se zde název "Rottendorf", používal jako kratší forma pro pojmenování mlýna jež patří k Georgenthal Grund". Pro Rottendorf nacházíme velmi brzy také název "Neues Dorf", " Neues Dorf im Gebirge", Nová Ves v Horách.

Schaller ve svém díle vydaném v roce 1787, osadu Mar. údolí ještě neuvádí. Sommer již tuto osadu ve své "Topografii království českého", jmenuje. Vedle přádelny bavlny uvádí ještě továrnu na výrobu hraček, kterou vlastnil Friedrich Kaaden. Zde by mohla být souvislost s pilou a mlýnem (Grundmühle).

Osada se skládala z těchto pěti usedlostí:

Hostinec (Grundschänke) - poslední majitel Franz Erben
Pila - pod správou knížete Lobkovice
Továrna na tkané zboží - Wegena Gmbh
Hájovna - spravující lesy knížete Lobkovice
Pekařství a obchod s potravinami - Josef Mooz

Při sčítání lidu byl počet obyvatel následující:
31.12 1880 38 osob 31.12.1910 75 osob
31.12.1900 79 osob 31.12.1920 57 osob

Mariánské údolí bylo katastrální částí Nové Vsi v Horách, s kterou však nemělo žádnou vnitřní spojitost. Tato malá osada patřila ke školní i farní obci v Horním Jiřetíně, rovněž tak k poštovnímu úřadu. Obě obce byly víceméně spojeny.

Již uvedená přádelna byla v provozu od roku 1828. Vodní energii dodával potok Ruttenbach tekoucí přes areál továrny (některé zprávy uvádějí název potoka "Grundbach"). Byly také využívány zdroje vody z mikulovických a novoveských luk, z kterých byla voda sváděna umělým kanálem.

Revoluční hnutí v roce 1848 způsobilo všeobecné zastavení obchodu, a proto musela být dočasně zastavena i továrna v Mar. údolí. O několik let později, koupil Gustav Tetzner, zařízení s dvěma parními stroji (30 a 20 PS) a moderní seřizovací stroje. Tehdy pracovalo v továrně 212 lidí na zpracování 11 000 vřeten a 3 600 centů příze. Bylo dosaženo obratu 180 tisíc zlatých, z nichž byla odvedena daň 580 zl. Odměna pro dělníka bývala mezi 20 až 100 krejcary denně. V roce 1889 zcela shořela malá přádelna Spáleniště koupil komerční rada Ernst Mauthner z Vídně. Roku 1892 zavedl do své výroby mechanické tkaní bavlny. Svou budoucí výrobu založil na využití parního stroje jako hnací jednotky. Po krátkém čase získal továrnu Wenzel Gustav Jantsch. Během hospodářské krize ve třicátých letech, byla továrna mimo provoz a výrobní zařízení dočasně ztichlo. Později továrna přešla na firmu Wegena Gmbh, která vyráběla spodní prádlo. Po roce 1945 Češi pokračovali ve výrobě stejného artiklu ještě v roce 1993.

Hostinec (Grundschänk) se nacházel na pravé straně potoka Ruttenbach, zatím co mlýn (Grundmühle) rodiny Hugo Spielera a dům soustružníka Ulbricha na straně levé, tím patřil územně k Černicím. Bylo tomu tak proto , že v dřívějších dobách hranice pozemků bývaly často vedeny podél vodních toků. Zde probíhala hranice podél potoka na západní straně od staré cesty.

Krátce proti proudu potoka, než se setkávají stará a nová cesta stál až do odsunu "Bildltanne". O historii tohoto obrazu nám vypráví pověst "O obrazu na jedli v Mar. údolí". V zimě v letech 1946/47 vichřice kmen, na kterém byl obraz umístěn, vyvrátila a porazila. Na kožené desce byl namalován obraz Pany Marie, který odolával všem změnám a zásahům, které byly v průběhu století na kmenu provedeny. Obraz nebyl již nikdy nalezen. Po mnoho let prý viděli místní návštěvníci kmen na místě ještě ležet . V roce 1990 nebyl již kmen nalezen.

Legenda o svatém obrazu na jedli v Mariánském údolí.

V dobách 15. a 16. století, kdy se v Krušnohoří více či méně úspěšně dobývala stříbrná ruda, přišli horníci také do Mariánského údolí, které se táhne podél cesty mezi H. Jiřetínem a Novou Vsí v Horách, aby se zde pokusili o štěstí. Voda tekoucí od "Eishübel"(Ledový kopec) protéká od západu vedoucím krátkým údolím, vtéká do hlavního údolí, které se rozšiřuje a vytváří jakýsi kotel. A právě toto místo si vyhlédli horníci pro dolování, a jako své sídlo. Dřevěné, srubu podobné stavení, jim sloužilo jako obydlí, stoupa pak byla poháněna vodní silou. Pracovali ve dne v noci, aby získanou rudu připravili k hutnímu zpracování. Všude vládlo radostné nadšení v naději na bohatý výtěžek.
Byl měsíc červenec, slunce pálilo i dole v údolí, bylo velké horko a ve vzduchu dusno, když se jednoho dne vracel údolím od H. Jiřetína k hornické osadě, veselý svatební průvod. Svátečně oblečení horníci kráčeli v čele průvodu, neboť jejich "štajgr! se dnes stal šťastným novomanželem. Radostným voláním zdravili společnost svatebčanů ti, co zůstali doma, brzy se pak všichni, ve stínu stoletých jedlí a buků, pustili u připravených stolů do svatební hostiny Nepřetržitě se točily džbánky a zakrátko panovalo rušné veselí, na kterém se nejvíce podílel sám ženich.

K večeru, když hostina dosáhla vrcholu, začaly se náhle nad údolím stahovat temné mraky a nepřetržité hřmění prozrazovalo blížící se velkou bouři. Blesk za bleskem osvětloval stmívající se údolí, bojácná zvířata ve strachu prchala do svých lesních úkrytů. Také svatebčanů se zmocnil strach a mnozí se chystali k odchodu, aby se před špatným počasím vrátili včas do svých domovů. Tu povstal ženich, uchopil plný džbán, vyšel před stavení stojící na volném prostranství a zvolal, se zvednutým džbánem proti nebi:" Ty tam nahoře, buď rozumný a neruš mou svatbu, do džbánku pivo patří, ponech si svou vodu nahoře". Sotva dozněla tato slova, země se pod strašlivým úderem blesku zachvěla, současně se spustila průtrž mračen a všichni zanechajíc jídla a pití, utíkali se schovat pod střechu. Strhla se bouře jakou ani nejstarší nezažili, jako by nastávala potopa světa, takové masy vody padaly, stále stoupající proud vody se hrnul do údolí a bral sebou vše , co se mu postavilo do cesty. Také kolem stavení, do kterého se chtěli svatebčané uchýlit, zuřivě hučela vodní masa, strach a hrůza popadla prchající hosty. Náhle se ozval temný hukot, který každou vteřinou sílil, vodní proud stavení nadzvedl a odnesl sebou.
Průtrž nezničila jen obytné domy, ale také stoupu a započaté hornické dílo, rudné žíly byly zasypány a zaneseny bahnem, tak, že je od té doby již nikdo nespatřil. Z horníků a svatebních hostů se měl zachránit pouze jeden starý horník, jenž po bezbožných slovech štajgra našel útočiště v jeskyni, která se nacházela ve vyšší poloze nad místem kde stávala stoupa.

Později pak zbožní lidé, na památku oné svatební hostiny umístili na kmen jedle, v blízkosti bývalé stoupy, svatý obraz. Mnohý pocestný zastavil se zde ke krátké motlitbě, než pokračoval v obtížné cestě do hor.