Historie Litvínovska

Této poměrně větší obci věnujeme více prostoru. Území Strupčic bylo osídleno již v prehistorických dobách. Historické dějiny obce začínají poměrně pozdě. Jméno obce se vysvětluje různě, ale původ je jasný -- slovanský. První písemná zmínka je z roku 1352. Nejdříve vlastnil Strupčice Bušek z Ervěnic počátkem patnáctého století. Již v roce 1623 přešla obec jako součást panství Nové Sedlo - Jezeří v držení Lobkoviců. I když byly Strupčice od roku 1441 městečkem, za Lobkoviců se od roku 1629 staly znovu vesnicí.
Pokles významu obce se projevil i tím, že až do třicetileté války byly Strupčice samostatnou farní obcí, ale v roce 1623 se staly součástí farního obvodu v Novém Sedle. Kostel sv. Václava zde stál již ve čtrnáctém století, později byl různě upravován v pozdní gotice, renesanci a baroku. V roce 1776 porazila vichřice kromě čtyř stodol i věž kostela. Po jeho opravě byl v roce 1780 částečně přestavěn. Loď byla prodloužena o deset loktů a byly nainstalovány varhany. Strop ozdobil freskami malíř Brandl. Kolem kostela byl i hřbitov používaný do roku 1878, kdy byl založen nový.

Velmi záhy měly Strupčice vlastní školu. V sedmnáctém století měla jednu třídu a jejími patrony byli Lobkovicové. Od roku 1862 byla školou dvoutřídní, od roku 1890 trojtřídní. Byla to škola německá, která zanikla až po druhé světové válce. Hlavním zdrojem obživy lidí bylo především zemědělství. Z obilovin se pěstoval převážně ječmen, dále brambory, luštěniny, cukrovka, z pícnin seno, vojtěška a jetel. Koncem devatenáctého století se tu chovalo dvaašedesát koní, dvě stě devadesát kusů hovězího dobytka, dvě stě čtyřicet vepřů, sto koz a bylo zde i deset včelínů. Zemědělství se v té době věnovaly tři čtvrtiny obyvatel obce.
Kromě zemědělství byla proslulá výroba cihel. Pro ni bylo v okolí dostatek kvalitních spraší o mocnosti až deset metrů. Výrobky zdejších cihelen měly vysokou kvalitu, preciznost a při nízké bezkonkurenční ceně byly prodávány do širokého okolí. Již od počátku devatenáctého století se rozvíjela těžba uhlí. V letech 1887 až 1888 tu bratři Löwyovi založili důl Anna. Těžba v něm z původních deseti tisíc tun postupně stoupala na třicet až padesát tisíc tun uhlí ročně. Za první republiky dosahovala až dvou set tisíc tun. Se stoupající těžbou se zvyšoval i počet horníků z původních asi čtyřiceti na sto sedmdesát a tři sta až čtyři sta v první republice. I když v dole nepracovali jen lidé z obce, ale i z blízkého okolí, přesto horníci tvořili v roce 1939 téměř třetinu veškerého obyvatelstva Strupčic. V tomto roce byl však důl uzavřen a osazenstvo převedeno na okolní doly -- důl Běta ve Vrskmani, důl Elektra v Okoříně a povrchový důl Hedvika v Ervěnicích. Proto také v roce 1939 klesl ve Strupčicích počet obyvatel o tři sta dvaašedesát lidí v porovnání s rokem 1930, tj. téměř o celou čvrtinu.
Kromě zemědělců, cihlářů a horníků pracovalo koncem devatenáctého století v obci šest kramářů, tři řezníci, po dvou pekaři, kováři, obuvníci a truhláři, po jednom krejčí, sedlář, tesař a kolář. V obci byly tehdy i tři ubytovací hostince a dvě hospody. Pracovala tu i jedna porodní asistentka, do roku 1879 obecní sluha, kterého pak nahradil obecní strážník, od roku 1897 zde bezpečnost zajišťovala trvale četnická stanice se dvěma četníky. Nejbližší lékař byl v Ervěnicích, veterinář v Chomutově.
Jak se vyvíjel počet obyvatel v obci? První spolehlivou zprávu o počtu obyvatel máme z roku 1847. Tehdy žilo ve Strupčicích tři sta osmasedmdesát lidí. Pak obyvatel při každém dalším sčítání přibývalo až do roku 1930. Nejrychleji vzrostl jejich počet mezi roky 1850 až 1869 -- o téměř čtyřicet procent --, nejméně mezi roky 1990 až 1910 -- o necelá čtyři procenta. Pak přicházejí tragické události -- roky 1938 a 1945. V důsledku Mnichova a uzavření dolu ubylo obyvatel o téměř čtyřiadvacet procent, v důsledku druhé svétové války a odsunu německého obyvatelstva o pětadvacet procent. A v následujících letech obyvatel v obci dále pomalu ubývalo.

Obyvatelé se hlásili k německé národnosti. Statistika uvádí jen dva české obyvatele do vzniku republiky pouze v roce 1890 a jednoho v roce 1910. Teprve po vzniku republiky Čechů rychle přibývalo. V roce 1917 jich zde žilo přes sedmnáct a v roce 1930 přes třicet procent všech lidí. Proto se také český společenský a kulturní život velmi rychle rozvíjel. Protože hlavní jádro Čechů ve Strupčicích tvořili především horníci, zemědělští dělníci a cihláři a nikoliv státní zaměstnanci jako v jiných městech a obcích našeho regionu, nehrál hlavní roli v rozvíjení českého života odbor Národní jednoty Severočeské, ale hlavně politické strany, především sociálně demokratická a národně socialistická. Především jejich zásluhou zde pracovaly Sokol, Sportovní klub a Dělnická tělocvičná jednota.

Čeští lidé měli k dispozici také menšinovou knihovnu s dvě stě sedmdesáti svazky v roce 1931. Také zastoupení v místních orgánech měli větší než jinde. V osmnáctičlenném obecním zastupitelstvu měli Češi v roce 1931 již šest zástupců, v pětičlenné obecní radě jednoho. Ale nejdůležitější bylo, že 1. září 1919 byla zemskou školní radou v obci zřízena česká obecná škola.
Vyučovat se začalo od 16. ledna 1920. Zpočátku měla pro svoji práci podmínky dost špatné, ale 1. září 1926 se přestěhovala do vlastní nově postavené budovy. Byly v ní tři učebny, kabinet, správce školy měl k dispozici byt 1+2. Škola měla vlastní knihovnu, bylo při ní hřiště a zahrada přes devět arů velká. Měla i vlastní loutkové divadlo. Při škole byla zřízena i česká opatrovna, později mateřská školka, kterou navštěvovalo třicet až čtyřicet dětí. Do školy chodily i děti z přiškolených obcí: Malého a Horního Března, Hošnic, Okořína a Sušan. Zřízením školy se podmínky pro dobrý rozvoj českého živlu v obci podstatně zlepšily. Ale netrvaly dlouho.
Přišel Mnichov a válka. Část Čechů uprchla do vnitrozemí, český život zkomíral. Válka se připomínala i tím, že tu byl v srpnu 1943 zřízen tábor pro zajatce ruské, italské, francouzské a anglické národnosti. Prošlo jím celkem pět set osob. Pracovali tu až do 20. dubna 1945, kdy byli zajatci dopraveni do Chomutova a tábor byl zrušen.

Konec války znamenal novou výměnu obyvatel. Němečtí lidé byli z velké části postupně odsunuti a na jejich místo přišli Češi. Někteří se vraceli, protože tu bydleli před válkou, jiní tu nacházeli nový domov. Život se rychle a všestranně rozvíjel. Vznikly a začaly pracovat všechny politické strany (komunistická, lidová, sociálně demokratická a národně socialistická), rychle byl ustaven oddíl kopané Sparta, působil tu pěvecký spolek, ochotníci nastudovali a pro veřejnost hráli zpravidla každé dva měsíce novou hru, byla otevřena knihovna, ustaveno požární družstvo. A plně fungovaly různé služby -- tři obchody se smíšeným zbožím, mlékárna, dva pekaři, dva holiči, mlýn, čtyři hostince, trafika, dva kováři, kolář, dva krejčí a tři dny v týdnu promítal biograf. Tyto drobné živnosti byly však začátkem šedesátých let, jako ostatně všude jinde, postupně zlikvidovány. Nahradilo je jedno nákupní středisko s potravinami, průmyslovým zbožím a textilem a s přistavěným pohostinstvím.
Roku 1948 vzniklo v obci strojní družstvo, které se pak v polovině roku 1949 stalo základem jednotného zemědělského družstva, i když tu již byla farma státního statku. Ta se 1. dubna 1962 spojila s JZD. K dalšímu slučování došlo v roce 1974 s JZD Vrskmaň a od 1. ledna 1976 s JZD Sušany. Tím vznikl hospodářský komplex o rozloze dva tisíce dvě stě hektarů, který se později zmenšil v důsledku budování Kyjické vodní nádrže o necelých tři sta hektarů. Družstvo pěstovalo hlavně obiloviny, cibuli, řepu a luštěniny. Na dvou set sedmdesáti hektarech bylo vybudováno umělé zavlažování.

Odsunem německého obyvatelstva po válce došlo ke značnému zpustnutí obce. Ale vzhled Strupčic se postupně začal měnit. V roce 1969 byl zrestaurován kostel a do obce bylo převezeno a po zrestaurování na různých místech rozmístěno devět plastik ze zátopové oblasti Nechranické přehrady, v roce 1972 byl do domů zaveden třífázový elektrický proud, o tři roky později rekonstruován vodovod, vyasfaltovány všechny vozovky v obci, rekonstruován biograf. Postupně bylo postaveno i několik rodinných domků. Nové problémy a změny nastaly po událostech v roce 1989. O těch v posledních deseti letech průběžně informoval český okresní týdeník Nástup.
V roce 1850 měly Strupčice čtyři sta osmadvacet obyvatel, v roce 1900 více než dvojnásobek, roku 1930 nejvíce (jeden tisíc pět set třicet), v roce 1950 osm set osmapadesát a potom se počet lidí neustále snižoval -- roku 1990 žilo v obci tři sta osmasedmdesát lidí.

1

/gallerous/get_image/strupcice1937.jpg/normal