Uprostřed náměstí, na místech původního gotického kostela, stával původně barokní jednolodní kostel sv. Mikuláše z roku 1724, jenž byl, zejména z důvodu narušení statiky důlní činnosti v okolí, v roce 1893 uzavřen a v roce 1897 demolován. V letech 1898 - 1899 byl v historizujícím stylu postaven nový kostel shodného zasvěcení, ale i ten musel být v letech 1934- 1939 ze stejných důvodů uzavřen a v roce 1939 podroben zabezpečovacím pracím.
Osud kostela sv.Mikuláše následoval kostely předchozí, a byl v letech 1980-1983 společně s obcí zbourán
z důvodu stanovení pásem hygienické ochrany (k. p. CHEZA - Petrochemie I a II) a postupu těžby k. p. DVÚZ.
Církevně správně patřil Dolní Jiřetín k diecézi pražské, od roku 1655 k tehda vzniklé diecézi litoměřické. Podle nižší církevní organizace náležel v předhusitské době k archidiakonátu a děkanátu bílinskému, posléze k vikariátům jirkovskému, údlickému, bílinskému a mosteckému. Již v polovině 13. stol. tu byl farní kostel.
Když po třicetileté válce byl kostel poničen a význam obce poklesl, byl Dolní Jiřetín přifařen k Hornímu Jiřetínu (farní kostel P. Marie), po obnovení kostela (roku 1725) tu byla teprve v roce 1806 zřízena expozitura, v roce 1843 lokálie a posléze v roce 1855 zde byla farnost obnovena. Osada Čtrnáct Dvorců sdílela touž církevně správní příslušnost.
Koncem 19. století se počet katolíků snižuje ve prospěch bezkonfesijních a evangelických církví, po r. 1921 tu vznikla církev československá, jako pozůstatek hnutí pod heslem „pryč od Vídně, pryč od Říma" a symbol obrozeného českého nacionalismu. Informace o vývoji nekatolických církví nejsou v dostatečné míře zachovány.
Jedná se o jednolodní budovu s pětibokým presbytářem se dvěma čtvercovými sakristiemi po stranách a s hranolovou věží nad západním průčelím. Toto západní průčelí je tříosé, s konkávními vybranými postranními částmi s nikami, fasády jsou členěny jónskými pilastry, presbytář lisénami a sklenut klenbou s výsečemi, stěny členěny pilastry, kruchta na čtyřech konzolích.
Zařízení kostela je z 19. století. Na hlavním oltáři je socha sv. Mikuláše s anděly, v presbytáři sochy sv. Vavřince a sv. Floriána a v lodi sv. Antonína a sv. Anny z roku 1782. Staré sochy byly renovovány sochařem Maxem Eberlem ž Karlových Varů, ostatní výbavu interiéru (lavice, kazatelna, dva postranní oltáře) zhotovil umělecký truhlář Reinhardt Tittel z Bohosudova a nové čtrnácti-rejstříkové varhany postavili bratři Riegerové.
Před kostelem stojí socha sv. Jiří od B. Dorla z r. 1711, obnovená v roce 1767. Kolem sochy je balustrové zábradlí se skulpturami zemských svatých Vojtěcha, Prokopa, Václava a sv. Floriána od M. Kůhnela z doby po roce 1711.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět