Historie Litvínovska

1932: ve stávce tisíce hospod a 13 tisíc havířů

Na Velikonoce v roce 1932 vypukla na severu Čech stávka horníků a jen do Velikonočního pondělí se k ní připojilo na 13 tisíc havířů z 31 šachet. „Nemytě a nečesaně vpadla hornická stávka do slavnostních dnů Božího míru," napsal pro Lidové noviny spisovatel Eduard Bass. Hospodářská krize kulminovala, do stávky šli dokonce i hostinští.

Zelený čtvrtek bez piva

„Nečepuji - protestuji!" Přesně takový nápis byl na Zelený čtvrtek v roce 1932 vyvěšen v sále pražské Lucerny. U kávy a minerálek se tady shromáždili členové Pražského společenstva výčepních, aby protestovali vůči snaze státu zvýšit daň z prodeje piva. Podobné schůze hostinských se konaly po celé republice, zatímco z výčepních pultů v jednotlivých hospodách neukápla ani kapka piva. „V Brně byly uzavřeny restaurace v celém městě, takže výzva odborových korporací hostinských byla loajálně dodržena," pochvaloval si průběh výstražné stávky hostinských Československý deník, což byl list Československo živnostensko-obchodnické strany středostavovské.

Štamgastů ubývalo

„Apelujeme na vládu, aby neuplatňovala zákonů, které znamenaly by zhroucení dalších živností," vyzvalo shromáždění hostinských v pražské Lucerně. Mnoho hospod už krize položila, neboť čepované pivo bylo kvůli vysoké ceně nedostupné pro stále větší počet lidí. Litr výčepního piva přišel v průměru na 1,30 Kč (z toho daň činila 24,6 %), jenže podpora v nezaměstnanosti činila pouhých 10 Kč týdně. Málo se vydělávalo i ve fabrikách, které vyráběly jen pár dnů v týdnu nebo se v nich pracovalo střídavým systémem. Havíř v severočeských dolech na jaře roku 1932 mohl rubat uhlí maximálně dvě směny v týdnu, za šichtu si přitom vydělal 50 Kč.

Vozič uhlí byl ještě hůře placený, za směnu měl 25 Kč. Ženy při pomocných pracích na povrchu si pak za týden při dvou směnách vydělaly jen od 14 do 40 Kč. Na veselé pivní hýření to dělníkům nestačilo, zvláště při vysokých cenách základních potravin (1 kg hovězího masa 8-12 Kč, vepřového 12-16 Kč, sádla 18 Kč, másla 16-20 Kč, sýra 3-4 Kč, slepice 16-20 Kč, husa 35-40 Kč).

Živelný začátek stávky

Z hladu a bídy se zrodila i velikonoční stávka v severočeském uhelném revíru. Ta vypukla živelně na Škaredou středu (23. března 1932), když bylo z Dolu Humboldt propuštěno 383 havířů. Na Zelený čtvrtek už stávkovalo 5300 horníků a na Velikonoční pondělí na 13 tisíc havířů z 31 dolů. „Stávka je projevem bídy hornictva a nejistoty, ne určitých požadavků," přemítaly Lidové noviny.

„Vypukla nejdivnější stávka, jaká se kdy vyskytla v dějinách hornických organizací." Politické komentátory šokovalo, že povel ke stávce nedala žádná strana ani odboráři. Počátek Velké mostecké stávky, jak akci později nazvaly komunistické učebnice dějepisu, političtí agitátoři prostě zaspali. Teprve na Boží hod velikonoční (27. března 1932) přijeli stávkující šikovat Klement Gottwald, Antonín Zápotocký ale i poslanec národně socialistické strany a šéf Jednoty horníků Josef Lanc.

Ve společné rezoluci komunisti s národními socialisty vyhlásili „stávku v celém revíru a velmi ostrý boj" (pravda, s několikadenním zpožděním od skutečného počátku stávky). A ještě dovětek pro zajímavost; v roce 1950 Klement Gottwald označil Josefa Lance za „pohlavára národněsocialistické Jednoty horníků, která přisluhovala těžařům".

Rezoluce herců i knihkupců

Na jaře roku 1932 krize nedoléhala jen na havíře. Trpěli lidé všech oborů. O výstražné stávce jednali na Velikonoce herci na tradiční sešlosti v Měšťanské besedě. „Byla odhlasována rezoluce, v níž se protestuje proti propouštění starých herců a proti snižování gáží. Dále se protestuje proti tomu, aby ředitelé propouštěli herce na takzvanou neplacenou dovolenou," informovaly o schůzi herců Lidové noviny.

Na Zelený čtvrtek si postýskali i knihkupci a nakladatelé, kteří se ocitli „ve smutných poměrech obchodních". Mimo jiné žádali, aby stát finančně podpořil školní knihovny, které by pak mohly u knihkupců objednávat více knih. Stát nakonec raději přispěl chudině. Asi deset tisíc Pražanů dostalo namísto týdenní podpory ve výši 10 Kč velikonoční dáreček - další desetikorunu navíc. Přídavek však bylo nutno utratit za brambory či uhlí.

Daleko od Prahy

Dopad světové hospodářské krize na severočeský uhelný revír byl obrovský. Velikonoční reportáž Lidových novin z místa stávky začínala smutným konstatováním, že město Most sice leží od Prahy pouhých 95 kilometrů, ale ve skutečnosti je Mostecko „dalekým ostrovem", který v Praze málokoho zajímá.

Přitom havíři na severu Čech museli živit početné rodiny za výdělek kolem 90 Kč týdně. „Lze-li vůbec nazvat výdělkem těch několik korun, které se každou sobotu při výplatě staví mezi hornickou rodinu a naprosté nic." Reportér píšící pod značkou „-d-" si všiml, jak se bídné platy havířů snaží vylepšit hornické ženy a děti. „Sbírají na haldách v plynech a plamenech uhlí, které prodávají mosteckým lidem."

Kulomety v elektrárně

Velikonoční akce stávkujících proběhly bez střetu s četníky. „Vůbec obešla se dosud stávka dík rozvaze horníků a dík rozumnému a nenápadnému provádění bezpečnostních opatření ze strany politické správy a četnického velení v Mostě bez příhod," konstatovalo se v Lidových novinách. Největší obavy měla politická správa o elektrárnu v Ervěnicích, jejíž výpadek by vážně ublížil i Praze.

Dav táhnoucí k elektrárně se prý podařilo zastavit argumenty, že výroba elektrické energie nesouvisí s hornickými požadavky. Pro jistotu byla elektrárna obsazena pěchotou z Chomutova, četou s těžkými kulomety a eskadronou jízdy. Na Velikonoční pondělí pak přinesly Lidové noviny úvodník Eduarda Basse. „Nemytě a nečesaně vpadla hornická stávka do slavnostních dnů Božího míru," uvažoval spisovatel.

Bass přemítal, zda stávka není jen důsledkem současného „nevděku k mozolům, výsměchu práci a hlubokého pohrdání člověka člověkem". Varoval před zneužitím stávky komunistickými předáky, pro které je „severočeský proletář jen figurkou na šachovnici, kterou beze všeho obětují, aby jinde vytěžili víc". Komunistům šlo podle Basse jen o šíření výbuchů, nepokojů a srážek, k čemuž jim úžasně napomáhala stávající hospodářská krize a stejně tak i mravní krize elit českého národa. „Ospalá, ohlušená nebo otrlá svědomí, která ochromují pocit odpovědnosti, otvírají dveře korupci a dusí charakter i lidský cit."

Romský král v Ostravě

Do Moravské Ostravy přijel na Velikonoce polský cikánský král Michal Kwiek a nechal se slyšet, že jeho mise povede dále do Rumunska a Bulharska. Na Bílou sobotu byl v lese u Chustu na Podkarpatské Rusi ubit další představitel československé státní moci (viz předchozí díly velikonočního seriálu). Tentokrát šlo o státního hajného Skurzu, který načapal dva Rusíny Čolana a Bileje při krádeži dřeva. „Bilej vzal hajnému pušku a několikrát ho pažbou udeřil do hlavy, čímž ho omráčil. V té chvíli Čolan vyrval hajnému revolver a udeřil ho několikrát silně do spánku." Odpoledne se oba Rusíni vrátili na místo činu a hajného, který dosud ležel v bezvědomí, dobili sekerou.

Stále stejní bolševici

Stávky na Mostecku neskončily o Velikonocích. Pokračovaly celý měsíc a při generální stávce 13. dubna 1932 došlo při potyčkách s policií a dragouny ke smrtelnému zranění dvou demonstrantů. Nakonec stávka skončila jistým smírem s těžaři, kteří stávkujícím havířům zaručili práci alespoň do konce roku 1932. Pohled historiků na průběh stávky byl až do roku 1989 poplatný výkladu KSČ, která se považovala za ideového vůdce celé akce. Zamlčována byla značná podpora stávkujících horníků ze strany sudetských politiků z DNSAP (Německé národně socialistické strany dělnické) i od českých národních socialistů.

Řádně objasněna nebyla ani vina za krveprolití ze 13. dubna. A protože současní historikové k mosteckým událostem zatím nepřipravili zásadní studii, považuje Velkou mosteckou stávku výhradně za svoje dítě i dnešní Komunistická strany Čech a Moravy, jak dosvědčuje i následující citace z jejího stranického webu: „Velká mostecká stávka se stala příkladem solidarity v boji dělnické třídy a ostatních pracujících proti kapitalistickému vykořisťovatelskému systému. I dnes záleží na komunistech, aby sjednotili své síly na marxisticko-leninských základech a postavili se do čela boje pracujících za socialistickou změnu jejich postavení." 

1

2

3

/gallerous/get_image/1932 ve stávce tisíce hospod a 13 tisíc havířů.jpg/normal/gallerous/get_image/1932 ve stávce tisíce hospod a 13 tisíc havířů (1).jpg/normal/gallerous/get_image/1932 ve stávce tisíce hospod a 13 tisíc havířů (2).jpg/normal