Historie Litvínovska

Zakláníme hlavy, jako když pozorujeme hvězdy, ale nevidíme konce. Dřevěný labyrint připomíná vesmír. Dokonale přesný, neuchopitelný, inspirující. „Vydrželo to stovky let," žasne v pološeru údržbář Rudolf Schubert. Obklopuje nás konstrukce z epochy, kdy mořeplavci objevovali Ameriku. Obrovský krov držící střechu přesunutého děkanského kostela v Mostě patří k nejcennějším řemeslným památkám, které nám zbyly po zničení královského města.

Dotýkáme se prastarých trámů spojených bez jediného hřebíku. „Musí to vydržet ještě stovky let," přeje si správce chrámu Petr Chrapčiak. Spodek je z borovic ze šumavských hvozdů. Jen tam rostly tak velké stromy, které mistři tesaři potřebovali.

„Je to nádhera," tvrdí Ludmila Klimplová z Národního památkového ústavu. Ten unikátní kostelní půdu mimořádně zpřístupnil pro veřejnost. Výjimka platí jen v dubnu. Druhá šance bude ještě v říjnu. Pak se na dlouhá léta nahoru dostanou na zvláštní povolení jen experti.

Po sametové revoluci se půda otevřela jen dvakrát, v letech 1995 a 2005. Vždy po deseti letech jako připomínka slavného stěhování chrámu v roce 1975. Za konstrukcí jezdí do Mostu hlavně studenti architektury a historici. Správa kostela zve na prohlídku i místní školy, které připravují budoucí stavbaře.

„Ten krov je zvláštní tím, že je to dvojitá stolice nad sebou," potvrzuje do telefonu jeden z odborníků, kterému voláme. Laici hovoří o patrech. Výška starobyle pospojovaného dřeva nás překvapuje.

Krov se stěhoval společně s kostelem. Chránila ho betonová skořepina, která drží klenbu. Návštěvnici uvidí její horní, skrytou část. Průvodce je ale může zavést jen na okraj. Dál hrozí nebezpečí pádu.

Holuby ani myši tam nenajdete. Okénka jsou zavřená i kvůli udržení stálého mikroklimatu. Dovnitř se vchází z věže přes původní železná vrata. V panelákovém Mostě nevídané.