Historie Litvínovska

Jen málokdo z dnešních obyvatel Litvínova si vzpomene, že ještě před 40 lety existovalo přímé železniční spojení z litvínovského nádraží s Chomutovem a Jirkovem. Dnes již zrušená trať Litvínov-Jirkov byla součástí železniční tratě Děčín (tehdy Podmokly) -Krupka-Osek (s odbočkou Osek-Duchcov)-Litvínov-Jirkov-Chomutov, kterou postavila soukromá železniční společnost Duchcovsko-podmokelské dráhy. Úsek z Oseka do Chomutova byl otevřen 19.12.1872 a sloužil především pro nákladní dopravu (přeprava uhlí z rozvíjejících se dolů podél trati, zásobování textilního průmyslu na Litvínovsku atd.).

Přepravu cestujících a pošty zajišťovaly zpočátku 3 páry přímých osobních vlaků Chomutov-Litvínov-Děčín a zpět. Mezi Litvínovem a Chomutovem byly postaveny tyto železniční stanice: Horní Jiřetín, Jezeří (po 2. sv. válce přejmenované na Dřínov) a Jirkov. Teprve v průběhu let vznikaly železniční zastávky pro osobní dopravu v Janově, Albrechticích, Kundraticích a Novém Sedle nad Bílinou. Většina z těchto stanic a zastávek sloužila, mimo jiné, i pro turisty a rekreanty, kteří navštěvovali Krušné hory a jejich úpatí. Také se začal zvyšovat počet osobních vlaků.

Pro nákladní dopravu byly postaveny tyto nejvýznamnějšími vlečkami byly tyto: do dolu Kníže nebes (později Rudý sever) v Hamru, do dolu Quido IV v Dolním Jiřetíně (odbočovala z hornojiřetínského nádraží), do dolu Lyell v Černicích (později areál dolu včetně vlečky využívala menší chemická továrna-klihárna), z dřínovského nádraží vycházely vlečky do dolů Eliška a Grohmann (později Maršál Koněv). V roce 1892 byla celá trať zestátněna (vykoupena) a přešla pod Rakouské státní dráhy.

V průběhu let se postupně zvyšoval počet nákladních i osobních vlaků. Z tohoto důvodu se rozšiřovala staniční skladiště pro převážené náklady, nádražní kolejiště byla prodlužována a rozšiřována o další koleje. Bylo zlepšováno zabezpečovací zařízení. V roce 1918 přešla trať pod Československé státní dráhy. V meziválečném období byly zaváděny nové osobní vlaky-jejich provoz byl zajištěn tehdejší novinkou-motorovými vozy.

Po druhé světové válce, kdy se začala zvětšovat průmyslová výroba a těžba uhlí, vzrostla na trati především dělnická osobní přeprava. Mnoho zaměstnanců z dolů a textilek na Litvínovsku a zálužské chemičky dojíždělo z Chomutovska. Naopak do chomutovských hutních podniků dojíždělo mnoho lidí z Litvínovska. Po napuštění dřínovského přehradního jezera v roce 1955 se silně zvýšila přeprava rekreantů do Dřínova a Albrechtic. Průměrná obsazenost osobního vlaku byla přes 100 cestujících. Velmi známý byl ranní osobní vlak Chomutov-Litvínov-Teplice, který dále přímo pokračoval jako rychlík přes Ústí do Prahy.

Největšími nákladními přepravci v období socialismu byly doly Maršál Koněv v Dřínově (do r. 1976) a Rudý Sever v Hamru (do 1966). Mezi další přepravce patřily státní lesy, jiřetínská Triola, státní statky, různé stavební podniky a další.

Ke konci 60. let se rozhodlo, že trať mezi Litvínovem a Jirkovem bude z důvodu plánovaného rozšíření velkolomu Československé armády zrušena. Stalo se tak od začátku platnosti nového jízdního řádu 1971/72 dne 23.5. Spojení nahradila nová linka ČSAD Litvínov-Chomutov, pro kterou bylo určeno 7 nových autobusů. Mezi Dřínovem a Jirkovem byly koleje ihned vytrhány. Úsek Litvínov-Horní Jiřetín-Dřínov byl ještě několik let využíván pro nákladní dopravu. V tomto období zde byla postavena vlečka na montážní základnu SHD, kam se vozil materiál na stavbu rypadel a zakladačů. V 80. letech bylo postupem důlní činnosti zrušeno i dřínovské nádraží a využívalo se již jen jiřetínské nádraží (betonárka, státní lesy, chemické závody v Záluží). Začátkem 90. let došlo k dočasnému přerušení provozu, ale k opětovnému obnovení nákladní dopravy (teoreticky se uvažovalo i obnově osobní dopravy) již nedošlo. Důvodem bylo rozkradení kolejí (především cikánským obyvatelstvem).Úředně byla trať zrušena o pár let později. 

1

/gallerous/get_image/litvinov jirkov.jpg/normal