Předsedou mostecké základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) je už 11 let devětašedesátiletý JAN POVIŠER. Aktivní důchodce, který stále pracuje u stavební firmy jako vedoucí výroby, se narodil až v průběhu 2. světové války. Válečnými útrapami on ani jeho blízcí neprošli. „Můj předchůdce onemocněl, nikdo se na jeho post nehrnul. Já udržuji kontakty se členkou svazu, která byla jako Židovka uvězněna v Terezíně. Požádali mě proto, zda bych se funkce předsedy v Mostě neujal,“ vysvětlil Povišer.
Český svaz bojovníků za svobodu sdružuje bývalé vojáky východní i západní fronty, členy odboje, politické vězně, pozůstalé a sympatizující členy. „Aktivních účastníků bojů pochopitelně ubývá. Z celkem 140 členů svazu v okrese, z toho 108 mužů a žen v Mostě, jsou už jen tři veteráni z východní fronty, dva účastníci Slovenského národního povstání a devět politických vězňů. Nejstarším členem je devadesátiletý Ján Bednár z Rudolic, voják východní fronty. Naše organizace se v poslední době omlazuje. Nedávno jsme přijali deset nových členů, máme mezi sebou i třicátníky,“ uvedl Povišer. Mrzí ho jen, že se do svazu hlásí velmi málo dětí přímých účastníků války. Hlavní náplní svazu je podle Povišera péče o účastníky protifašistického a protikomunistického odboje. Jeho členové se podílejí také na zajištění květnových oslav konce 2. světové války v Evropě, připomenutí vzniku Československé republiky v říjnu, účastní se i každoroční Terezínské tryzny. Letos si připomněli oběti nacistické perzekuce na terezínském Národním hřbitově 15. května. Svaz organizuje pro své členy tuzemské i zahraniční zájezdy. Za velmi důležitý úkol svazu Povišer označil informování mladé generace o válečných hrůzách a utrpení. „Je třeba, aby lidé nezapomínali, aby se z dějin a osudových chyb poučili.
Dnešní děti si už ani neumějí představit, jak se žilo jejich předkům. Pořádáme proto besedy s pamětníky 2. světové války v základních školách. Děti vyprávění přímých účastníků protifašistického odboje zajímá, mají vždy spoustu dotazů. Zarážející ale je, že na naši nabídku pořádat besedy prostřednictvím školského odboru magistrátu kladně zareagovaly jen dvě základní školy. Takový přístup učitelů nechápu. Například jeden z našich členů, který byl uvězněn v jednom z německých koncentračních táborů, jezdil na přání místních besedovat s dětmi. Nyní už mu to jeho zdravotní stav nedovoluje,“ doplnil předseda. Nejvíce zvědavé jsou děti pochopitelně na autentické zážitky válečných veteránů. Jeden ze členů mostecké organizace ČSBS například sloužil za války v Rudé armádě, ale sovětská tajná policie (NKVD) cizí státní příslušníky zatýkala a posílala do gulagů. Příslušník NKVD proto tomuto Čechovi poradil, aby se přihlásil do armády, kterou vytvořil na sovětském území pozdější generál a československý prezident Ludvík Svoboda. „Se Svobodovou armádou prošel bojovými liniemi až do Prahy. Kdyby v Rudé armádě zůstal, nejspíš už byl po smrti,“ dokončil příběh Povišer. Další mostecký veterán si uchoval v paměti zážitek z pochodu smrti. Německá selka z vesnice, kudy vězni procházeli, nabídla německému vojákovi z ostrahy džbánek s mlékem. Sám pít odmítl, ale podal džbánek jednomu z vězňů. Selka však hbitě přiskočila a vězni džbánek vyrazila z rukou. „Je to podobné, jako s našimi lidmi. Mám zkušenost, že muži i ženy, kteří prošli nacistickými koncentračními tábory, necítí vůči Němcům nenávist. Naopak někteří z těch, kteří prožili válku bez úhony a byli navíc i konfidenty, nemohou Němcům přijít na jméno a považují se za vzorné antifašistické bojovníky,“ svěřil se Povišer.
Obecně postrádá vůči veteránům více úcty, v zahraničí si jich podle Povišera váží mnohem více. „Velice patrné je to zejména v Británii ve vztahu k pilotům RAF, ale také například v Rusku či Kanadě. Letecká společnost British Airways poskytuje bývalým pilotům RAF letenky zdarma,“ dodal. Jan Povišer je plzeňským rodákem. Vystudoval zemědělskou melioraci na vysoké škole. Po jejím ukončení začal objíždět stavby v západních a posléze severních Čechách. V Mostě žije 27 let, je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dceru. „I když jsem dávno v důchodovém věku, přemluvili mě v práci, abych ještě pokračoval. Nikdo si totiž nechce navlíkat gumáky a běhat po stavbě. Ale léta už jsou znát. Bolí mě noha. Ani to ale na mé nadřízené neplatí. Místo odpočinku mi dali služební vůz s automatickou převodovkou,“ usmívá se
Poslední komentáře
2 roky 1 týden zpět
6 let 6 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět
6 let 19 týdnů zpět