Každý, kdo má jakoukoliv informaci o osudu této kroniky nebo ví, kde by se mohla nacházet, se může obrátit na tiskové oddělení mosteckého magistrátu. Kontaktovat můžete přímo redaktora Petra Dundeka.
Před sto lety, 15. května 1907, se v Ledvicích narodil Jaroslav Štětka. Byl nejmladším z devíti sourozenců. Přes skromné poměry hornické rodiny mohl vystudovat duchcovské gymnázium, které absolvoval v roce 1928. Po jeho ukončení se zapsal ke studiu na právnickou fakultu v Praze, které musel však z finančních důvodů několikrát přerušovat.
Po listopadových událostech r. 1939 v Praze, kdy si uvědomuje bezvýchodnost protektorátní situace, odchází přes Maďarsko a Jugoslávii, aby vstoupil do československého zahraničního vojska: od r. 1940 do června 1943 je příslušníkem Čs. pěšího praporu 11 - Východního, s nímž se účastní mj. legendárních bojů u Tobruku. Při jeho obraně velí bunkru S 23 s krycím názvem Tereza z Hradce. Za tuto obranu mu bylo uděleno v r. 1942 pochvalné uznání, ve kterém se kromě jiného praví, že svojí obratností, postřehem a rozhodností získával cenné zprávy, které přispívaly k objasnění situace nepřítele. Zároveň u našich vojenských jednotek působil jako tělovýchovný důstojník, přičemž v této funkci prokázal organizační schopnosti a zasloužil se i o dobrou propagaci čs. sportu u spojeneckých armád.
V r. 1944 se dostává s invazními vojsky do Francie. Boje u Dunkerque se mu stávají osudnými. 10. listopadu 1944, v minovém poli u osady Grand Synthe u Dunkerque, npor. pěchoty Jaroslav Štětka umírá. Téhož dne byl pohřben na hřbitově Bourbourg, odkud byly jeho ostatky převezeny v srpnu 1959 na vojenský hřbitov v La Targette.
V červnu 1945 byla Jaroslavu Štětkovi udělena in memoriam Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem, stejného roku mu byl u příležitosti výročí listopadové perzekuce českých studentů udělen titul doktora práv in memoriam. V lednu 1946 mu prezident republiky posmrtně udělil Čs. válečný kříž 1939 a v prosinci téhož roku byl povýšen do hodnosti štábního kapitána tankového vojska v záloze.
Pak nastává dlouhá doba mlčení, první zmínky o tomto statečném člověku přináší až Československá televize na jaře 1989, ve stejném roce vychází krátký článek v duchcovském Pohybu, v listopadu 1994 vychází samostatný dvojlist s jeho životopisem a vzpomínkami spolubojovníků a přátel, který je k dostání v Městském informačním centru v Masarykově ul. v Duchcově.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět