Poslední Valdštejn na Duchcově, Jiří Jan hrabě Waldstein-Wartenberg
Jak všeobecně známo, duchcovské panství náleželo až do roku 1945 hraběcímu rodu Valdštejnů (Waldsteinů). Jednalo se však o rod rozvětvený a v pozdějších letech dělící se na linii mnichovohradišťskou a duchcovskou. Větev duchcovských Valdštejnů ovšem vymřela po meči již v roce 1901 hrabětem Jiřím Janem, příbuznými přezdívaným Gino, jehož osobnosti je právě věnován tento příspěvek. Po jeho smrti převzali Duchcov příslušníci linie sídlící v representativním zámku v Mnichově Hradišti.
Jeho Excelence Jiří Jan hrabě Waldstein-Wartenberg se narodil dne 19. listopadu 1875 na zámku Liblicích jako syn Ladislava hraběte Waldstein-Wartenberga (1850-1877) a jeho ženy Agnes rozené baronky Fiáth de Örményes (*1854, znovu provdaná Dalrymple-Treherne). Hrabě Gino začal roku 1886 studovat jako soukromý student na c. a k. německém státním gymnasiu v Praze na Malé Straně, kam docházela řada dalších šlechtických synků z Čech. V jeho pražském studiu nastala přestávka v roce 1888, neboť třetí ročník absolvoval na soukromém gymnasiu v tyrolském Bolzanu. Následně se ale zase vrátil do Prahy, kde v roce 1895 úspěšně složil zkoušku dospělosti. V sedmé třídě ovšem v důsledku onemocnění více absentoval. Maturitní zkouška se skládala z náboženství, latiny, řečtiny, němčiny, zeměpisu a dějepisu, matematiky, fyziky, přírodopisu a filosofické propedeutiky.
Gino posléze nastoupil na právnickou fakultu německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a v roce 1897 zde složil státní zkoušku z historie práva. Roku 1900 získal tamtéž absolutorium a o rok později podstoupil další státní zkoušku na právech. Během vysokoškolských studií podnikl poznávací výlet z Londýna do Ruska a navštívil rovněž jihoafrickou provincii Transvaal. V cestovním pase je hrabě Jan Jiří popisován jako středně vysoké postavy, oválného obličeje, s blonďatými vlasy a světle šedýma očima. Jinak byl již v mladém věku například jmenován protektorem Spolku cyklistů v Horním Litvínově (1896) anebo čestným členem Sboru dobrovolných hasičů v Želénkách (1897). Jinak byl rovněž c. a k. poručíkem v záloze v husarském pluku „Graf Radetzky" číslo 5. Gino byl jazykově nadán, přeložil kupříkladu některé romány z angličtiny do němčiny.
Jan Jiří hrabě Waldstein-Wartenberg se ujal duchovského fideikomisního panství po smrti svého strýce Jiřího Viléma (1853-1890). Ginův otec, hrabě Ladislav, byl sice starší než Jiří Vilém, ale fideikomis zdědit nesměl, neboť se rodičům narodil před uzavřením sňatku. O dědictví se však vedl velmi vleklý a nechutný spor. Poněkud problematický Jiří Vilém z Valdštejna žil v nepřátelství vůči svým nejbližším příbuzným, zejména pak prý měl velmi napjatý vztah s vlastní matkou Antonií rozenou Boudovou, dcerou nadlesního. Neměl rád prý ani mladého Gina. O svých zákonných dědicích prý pronesl: „Já nepotřebuju peněz, mám peníze, ale já chci, aby po mé smrti ta liblická pakáž ani krejcaru nenašla". Jsa bezdětný, v závěti svým následovníkem na fideikomisních panstvích, tedy i na Duchcově, určil Arnošta Františka (1821-1904) z hradišťské větve rodu a menší alodiální statky odkázal městu Vídni, které však dědictví nepřijalo. Původně byla univerzální dědičkou nesvěřenských, resp. alodiálních statků choť Jiřího Viléma, hraběnka Pascalina rozená princezna Metternichová, ale zemřela o tři měsíce dříve než její muž.
Náladový hrabě navíc slíbil dědické podíly i některým duchcovským úředníkům a sloužícím. Hrabě žil dost marnotratně, jenom své matce dlužil přes čtvrt milionu zlatých, snadno podléhal vlivu svého okolí, údajně také trpěl venerickou chorobou. U soudu svědci například o Ginově strýci vypověděli: „Bylo však všeobecně známo, že hrabě Jiří Valdštejn byl nemírnému pití oddán, že oblíbenými jeho nápoji byla silná vína, koňak, sherry apod.". Soudní pře mezi dědici ustala až v roce 1896, kdy byl náš hrabě Gino definitivně prohlášen za právoplatného dědice Duchcova. Musel však ještě vyplatit svého příbuzného Arnošta Františka z Valdštejna, který se původně měl podle poslední vůle hraběte Jiřího Viléma ujmout většiny pozůstalosti včetně Duchcova.
Situace na panství byla neutěšená. Jenom banky požadovaly splacení pohledávek ve výši 1,36 milionů zlatých, tj. 2,72 milionů rakouských korun. Zemský soud v Praze musel ustanovit administrátora fideikomisu, kterým se stal až do vyřešení celé kausy JUDr. Franz Schmeykal. Během tohoto období se podařilo umořit některé dluhy, pronajímat či odprodávat řadu parcel. Za éry mladého Jiřího Jana (Gina) zůstaly při panství tři zámky, rybníky, léčivé prameny, 4 poplužní dvory, 7 lesních revírů, 2 pivovary, 2 cihelny, vápenku, pilu a kamenný lom. Celkem činila výměra duchcovského panství tou dobou 9.552 hektarů a nacházelo se tady 621 vrchnostenských budov. I přes veškerou snahu mladého majitele a nového úředního aparátu nadále na nemovitostech vázl nesplacený dluh představující sumu dvou milionů rakouských korun.
Mladý hrabě Gino si však dlouho dědictví neužil a svému následovníkovi z hradišťské větve rodu zanechal nemálo problémů, které zdědil již po svém strýci. Gino se neoženil a dne 24. dubna 1901 o 11. hodině noční zemřel v indickém Darjeelingu poté, co v Kalkatě onemocněl tropickou horečkou. Bylo rozhodnuto, že pohřeb se uskuteční až po slavnostním uvítání císaře v Praze, aby se mohl zúčastnit dostatek šlechticů. Speciální rakev s pozůstatky mladého hraběte se do Duchcova dostala z Bombaje počátkem června 1901. Pohřeb se konal dne 18. června 1901 za nepříznivého počasí. Tělesné ostatky byly převezeny z kaple svaté Barbory do děkanského kostela. Tam se nachází místo posledního odpočinku dalších Valdštejnů (například Maxmilián +1772, Emanuel Filibert +1775, Jiří +1854, Ladislav +1877, Jiří Vilém +1890).
Průvod vedl děkan P. Josef Friedland a P. Karl Riehl. Na náměstí se shromáždili zástupci a členové nejrůznějších spolků z Duchcova a okolí, aby uctili památku hraběte Gina, posledního příslušníka duchcovské větve slavného rodu. Z řad šlechtických účastníků pohřbu lze mimo jiné uvést Agnes Treherne, matku hraběte Gina, Arnošta Karla hraběte Waldsteina s chotí, knížete Claryho, knížete Lobkovice, hraběte Ledebura, barona Coudenhove, hraběte Wallise, hraběte Thun-Hohensteina. Z řad valdštejnského úřednictva nechyběl ústřední ředitel Bihl, ředitel Poech, vrchní inspektor Schmued, lesníci v popředí s lesmistrem Schwallerem a hospodářský personál v čele s ředitelem Muchou, dále samozřejmě kráčeli v průvodu městští a okresní úředníci z Duchcova i širokého okolí.
K sestavení tohoto článku byly použity především archivní materiály uložené v Městském muzeu v Duchcově,
ve Státním oblastním archivu v Praze a v Národním archivu.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět