Historie Litvínovska

Říšský hrabě Jan Bedřich z Valdštejna (něm. Johann Friedrich Reichsgraf von Waldstein; 1644 ve Vídni - 3. června 1694 v Duchcově) byl katolický duchovní, 2. biskup královéhradecký (1668–1675), 16. arcibiskup pražský (1675–1694) a 31. velmistr křižovníků s červenou hvězdou (1668–1694). Byl posledním z pražských arcibiskupů, který spojoval v jedněch rukou obě hodnosti.

Život

Narodil se v Duchcově jako mladší syn Maxmiliána hraběte z Valdštejna (+ 1654) a jeho manželky Polyxeny hraběnky z Talmberka. Po smrti rodičů byl jeho poručíkem Ferdinand Arnošt z Valdštejna. 14. září 1661 jej král prohlásil zletilým. Rozhodl se pro duchovní stav a studoval v Římě. V roce 1664 převzal správu svých statků. Ještě před kněžským svěcením v roce 1665 jej papež Alexander VII. jmenoval prelátem. Získal také místa kanovníka v Olomouci a ve Vratislavi. Pražští křižovníci s červenou hvězdou zvolili ho v roce 1668 za svého velmistra.

Biskup

Biskupem královéhradeckým byl zvolen v roce 1668, v roce 1675 byl jmenován pražským arcibiskupem; úřadu se slavnostně ujal 14. března 1676. V roce 1677 vyšla jeho předchůdcem připravovaná česká bible, o dva roky později vydal Instrukci pro kněze. Vytisknout nechal proprium Bohemiae a rituale Romano-Pragense, které sjednotily liturgickou praxi v diecesi. Podporoval vznik nových farností, usazování nových řeholí v Čechách a zakládání nových klášterů. Jeho pomocný biskup Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi zřídil v Praze Na Zderazi dům pro vysloužilé kněze. Za jeho vlády položil Leopold I. v roce 1673 základní kámen k barokní dostavbě pražské katedrály.

Církevní soudy ztratily v roce 1688 pravomoc trestat zločiny duchovních. Spor s vládou o desátek, který používala na válečné výdaje a požadavek českého sněmu na přímé zdanění duchovenstva, vyvrcholil vyloučením arcibiskupa ze sněmu v roce 1693.

Mecenáš

Jan Bedřich byl pilný stavebník. V římském atelieru malíře Claude Lorraina, jehož obrazy sbíral, se seznámil i s Janem Mattheyem, který jej následoval do Čech jako jeho dvorní architekt. V třiadvaceti letech byl jedním z nejmladších mecenášů tehdejšího Říma.

Spolu s bratrem Karlem Ferdinandem stavěl Valdštejn od roku 1667 rodinný palác na Malé Straně (dnešní Buquoyský, sídlo francouzského velvyslanectví). Vzal na sebe náklad na stavbu jedné z 44 kapliček Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Začaly se stavět v roce 1674, v horních rozích byl namalován znak a jméno stavebníka. Od roku 1675 stavěl jako křižovnický velmistr kostel sv. Františka v Praze, který jako arcibiskup v roce 1688 posvětil. Arcibiskupskou tvrz v Louňovicích pod Blaníkem upravil na zámek. Na vstupní bráně je dodnes jeho znak a letopočet 1675. Zcela v letech 1676 až 1694 přestavěl arcibiskupský palác na Hradčanech. Matheyovo dílo je základem dnešního vzhledu paláce včetně balkonu z červeného sliveneckého mramoru s nápisem Johannes Fridericus archiepiscopus Pragensis. Povznesl válkou a morem zničený Týn nad Vltavou na arcibiskupském panství. Obnovil zde děkanský chrám sv. Jakuba a na novém hřbitově za městem, založeném při morové epidemii, vystavěl hřbitovní kostelík sv. Víta. Sídlo hejtmana v přilehlých Hněvkovicích přestavěl na barokní zámeček obklopený zdí se dvěma branami. Jeho znak a letopočet 1685 je nad zámeckým vchodem. V Červené Řečici upravil arcibiskupský zámek.

V letech 1675 až 1685 přestavěl rodinný zámek v Duchcově, včetně kostela. Architekt Matthey mu pak v letech 1685-1694 postavil ve valdštejnském Litvínově kostel sv. Michala.

Na duchcovském zámku umístil svou rozsáhlou knihovnu, do které získal i část knihovny a rukopisů dějepisce Tomáše Pešiny z Čechorodu (1629—1680), původně odkázaných klášteru v Obořišti. Jsou to především rukopisy z knihovny pánů z Lípy, darované Pešinovi Čeňkem Hovorou z Lípy, mezi nimiž jsou i rukopisy Kroniky pražské Bartoše Písaře, Historie církevní Pavla Skály, z husitské polemické literatury skládání Václav, Havel a Tábor, rozličné městské kroniky i rukopisy samého Pešiny. Měl zde i bohatě ilustrované dílo o Číně Athanasia Kirchnera, vydané v Amsterdamu v roce 1667. Arcibiskupova knihovna je dnes na zámku v Mnichově Hradišti, ve správě Národního muzea.

Z rodinného majeteku vytvořil v roce 1667 svěřenství, se zajímavým ustanovením, že po otci nemá dědit nejstarší, ale nejzasloužilejší syn. Tento majetek odkázal svému prasynovci, Janu Josefovi z Valdštejna.

Zemřel 3. června 1694 v Duchcově a pochován je ve valdštejnské kapli katedrály sv. Víta. 

1

2

/gallerous/get_image/Valdštejnská vrchnostenská správa 4.jpg/normal/gallerous/get_image/Valdštejnův arcibiskupský erb.jpg/normal