Pravěký člověk využíval ke svému způsobu života příhodných přírodních podmínek v prostoru mezi Krušnými horami a Českým středohořím již od počátečních fází svého vývoje. Na Písečný u Bečova v mostecké části Českého středohoří, nejstarší archeologickou lokalitu v evropském měřítku, přilákal člověka výchoz bílých křemenců již v nejstarších fázích doby kamenné - starším a středním paleolitu, kdy získanou surovinu proměňoval v kamenné pracovní nástroje. S opracováváním materiálu přímo na místě začal až v období mladšího paleolitu.
Způsob dobývání cenného křemence není ještě zcela objasněn, ale archeology objevené dílny potvrdily, že se v nich na kamenných kovadlinách za pomoci přitloukačů odbíjely z velkých jader tenké a dlouhé čepele. Získané polotovary v délce 20-30 cm se dále opracovávali na vzdálenějších místech.
Bečovský křemenec byl zjištěn na archeologických nalezištích v Sasku, v Českém krasu na západní Moravě.
Na Písečném vrchu se křemenec těžil ještě v nedávné době. Pro své vynikající vlastnosti byl vhodnou surovinou užívanou také v novodobém keramickém průmyslu. Aby nebyla lokalita dále líčena, byla těžba zastavena a Písečný vrch prohlášen za chráněnou archeoložkou památku.
Velice významným a slibným archeologickým nalezištěm bylo území bývalého Komořanského jezera, které vytvořila řeka Bílina v nížinném prostoru pod Krušnými horami. Nálezy z několika objevených lokalit dokladují lovecký způsob života člověka v období mladšího a pozdního paleolitu. Vyhodnocením archeologických nálezů, pocházejících již z konce 19. a počátku 20. století, bylo zjištěno, že se lidská sídliště rozkládala vesměs na písčitém podloží, na vyvýšených místech nedaleko vodních toků přitékajících z horských svahů do jezera.
Komořanské tábořiště vzniklo s největší pravděpodobností ještě před vytvořením rozlehlé jezerní plochy. Archeologické nálezy tvoří kamenné štípané nástroje, mezi nimiž se nejčastěji vyskytují škrabadla. Pro ně byl hlavní surovinou také křemenec bečovského typu.
Zajímavostí komořanské lokality je poznání, že přímo z místních zdrojů byla k výrobě pracovních nástrojů používána další surovina, kterou nazýváme porcelanit. Jeho výskyt je v mostecké kotlině pozoruhodným jevem. Setkáváme se s ním v místech, kde vodní síť proerodovala nadloží, neboli pronikla nadložím do uhelných vrstev, které při následném samovznícení prohořely a jejich nadložní jíly a spraše byly vypáleny vzniklým žárem.
Změna přírodních podmínek mezi 5. až 3. tisíciletím př. n. I. přivedla člověka k novému způsobu života. Lidé všech kultur, počínaje mladší dobou kamennou (neolitem) a konče příchodem slovanského lidu v 5.-6. století našeho letopočtu, zakládali svá sídla hlavně v blízkosti vodních zdrojů a vodních toků. Postupně zahustili území sídelními lokalitami až na úpatí Krušných hor do nadmořské výšky 350 m n. m. Potvrdily to četné archeologické nálezy, které prokazují konkrétní projevy hmotné kultury na mnoha lokalitách. Z nich pak nejvíce v údolích řeky Bíliny a Srpiny, Lomského potoka a podél břehů Komořanského jezera, na úrodných půdách a mimo souvisle zalesněné plochy.
Projevy lidské činnosti jsou od mladší doby kamenné (neolit) podstatně výraznější. Lovecký způsob života byl nahrazen vědomým pěstováním plodin, domestikací zvířat, výrobou keramických předmětů a rozvojem dalších řemesel. V neolitu se hojně objevují typy nových sídlišť. Tvořily je prostorné dřevěné objekty s konstrukcí dřevěných kůlů, které mnohdy dosahovaly šířky 7 metrů a délky až 45 metrů.
Přítomnost člověka na Mostecku v neolitickém období potvrzuje řada nálezů z lokalit Ervěnice, Komořany, Most, Libkovice, Mariánské Radčice aj.
Po vyznění neolitických kultur zůstává mostecké území nadále osídleno po celé následující eneolitické období. Projevy různých kultur z tohoto období byly dokladovány zvýšeným množstvím nálezů na lokalitách Komořany, Pato-kryje, Libkovice, Polerady, Most, Souš, Obrnice, Skyřice.
Poznáním metalurgických procesů, od zpracování přírodní mědi po její výrobu hutnickou cestou, mohl člověk nahradit kamenné nástroje novými předměty z kovu. Užitím bronzu, slitiny mědi a cínu, začala od 2. tisíciletí př. n. I. doba bronzová, v níž se setkáváme nejprve s lidem, který je nositelem únětické kultury. Pro jeho podkrušnohorskou skupinu se stalo hlavní sídelní oblastí mostecko-duchcovsko-bílinské území. Udržován byl pravděpodobně živý styk s polabskou únětickou kulturou v Sasku, který probíhal nejen po Labi, ale také přímo krušnohorskými přechody.
Na Mostecku zanechal také své stopy lid mohylové a knovízské kultury. Různé nálezy v Českých Zlatníkách,Kopistech Patokryjích, Mostě, Saběnicích, Malém Březně, Poleradech jsou dokladem zachování kontinuity osídlení podstatné části podkrušnohorského Mostecka. Vyspělost řemeslné výroby ve zdejším prostředí v období pozdní doby bronzové potvrzuje vzácný železný nález ze Souše, který tvoří meč s bronzovou rukojetí a železnou čepelí. Toto je významný důkaz, že lidé již znali způsob využití železné rudy a jejího zpracování. Pravěké společenstvo se posunulo do dalšího prehistorického údobí - doby železné.
Během doby železné se do středu Evropy dostal kolem roku 800 př. n. I. proud keltské civilizace, která byla pod tlakem Římanů přinucena se usadit. Na území českých zemí spojujeme s přítomností keltského etnika laténské období. Keltové byli prvními obyvateli ve střední Evropě, kteří používali hrnčířský kruh a rotační mlýnek na obilí. Jejich zemědělství bylo na vysoké úrovni. Dokladují to mnohé nálezy, mezi nimiž jsou v široké škále zastoupeny hlavně železné užitné předměty užívané v zemědělství. Rovněž první ražené mince na českém území pocházejí z keltského údobí.
Keltské osídlení se rozvinulo během 4. až 2. století př. n. I. také v severozápadních Čechách. Výrazné civilizační stopy byly objeveny na mnoha místech. Mezi významná naleziště v povodí Lomského potoka na rozhraní mosteckého a teplického regionu patří lokality Libkovice a Jenišův Újezd, které se vyznačují výraznou bohatostí archeologického materiálu.
Regionální zajímavostí je objev sídelní stopy pro Kelty v neobvykle vysoké nadmořské výšce (550 m n. m.) na lokalitě Šenbach, v katastru dnešního Meziboří.
V samém závěru svého historického působení vybudovali Keltové první skutečná města,zvaná oppida,kde se soustřeďovali činnosti nezemědělského charakteru.
Keltské opevněné sídliště s pohřebištěm,které svou rozlohou zasahuje do katastrálního území Želenic a Bíliny bylo zjištěno bezprostředně východně od Osady Liběšice.Zasazeno bylo v úzkém pásu mezi příkrými svahy horské kupy Bořeň a inundačního území jímž protéká řeka Bílina úzkým skalnatým údolím v délce 2,2 km.
Umístění keltského sídliště v " Želenické soutěsce ",ale i význam pravděpodobného keltského opevnění
můžeme spatřovat ve snaze ovládnout strategicky významné komunikační spojnice mezi regiony keltského osídlení na Teplicku na jedné straně Mostecka se Žateckem na straně druhé.
Na počátku prvního tisíciletí přicházejí do oblasti germánské kmeny.Stopy osídlení a pozůstatky jejich kultury byly objeveny na lokalitách Horního Jiřetín,Most,Kopisty,Ervěnice.
Od 6.století n.l. navázal příchozí slovanský lid na způsob života spojený se zemědělstvím.
Uchoval tak sídelní kontinuitu,přispěl k rozšíření osídlení a k zahuštění sítě sídlištních areálů.
Ke společenskému rozvoji také využil vhodné životní prostředí v povodí řek Ohře a Bíliny,které poskytovalo hojnost žírných terénů pro další rozvoj zemědělství.
Život předhistorických Slovanů a jejich přítomnost v mostecké krajině opět dokazujeme archeologickými nálezy,protože dochované písemné zprávy v evropském prostředí poskytují kusé informace.
Prostřednictvím hmotné kultury sledujeme slovanské osídlení bez výraznějšího přerušení až do vzniku českého státu formovaného vládou Přemyslovců.
Poslední komentáře
1 rok 49 týdnů zpět
5 let 14 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 27 týdnů zpět
5 let 28 týdnů zpět