Pětaosmdesátimetrový větrník mezi Klíny a Mníškem se otevřel zvědavcům. Návštěvníci měli výjimečnou možnost poznat funkce větrné elektrárny skrývající se přímo v jádru stožáru.Větrná elektrárna, která je již v provozu třináct a půl tisíce hodin, ročně vyrobí pět milionů kW.
Obecné školy v Horním Litvínově a v hoře Svaté Kateřiny v první polovině 20.století.
Počátky školství na Litvínovsku
Obce na Litvínovsku dostaly školy během předbělohorského období v době náboženské reformace. Protestantští kazatelé byli většinou učiteli, a proto bylo obvyklé, že se školy zřizovaly tam, kde byl ustanoven farář či kazatel.
Během 16. století bylo na Litvínovsku zřízeno šest luteránských škol. Nejstarší z nich pak byla zřejmě městská škola v Hoře Svaté Kateřiny. Prvním zdejším jménem známým učitelem byl Melchior Krautvogel z Hlohova ve Slezsku, jenž přišel do Hory Svaté Kateřiny asi v roce 1552.
Kateřinohorská škola měla tehdy asi značný školní obvod, neboť do ní docházeli žáci až ze saské obce Seiffenu. Samostatnou školní budovu však získala až v roce 1611.
V Horním Litvínově byla podle údajů německého kronikáře Rudolfa Lilia i podle jiných pramenů zřízena škola v roce 1688. V případě, že toto datum je správné, zřejmě se týkalo jen postavení školní budovy.
Existují přímé doklady o existenci zdejší školy před rokem 1688, a to ve dvou pramenech: v nejstarší matrice římskokatolické fary v Horním Litvínově a v knize memorabilií téhož farního úřadu.
Na vložce v prvním svazku zmíněné pamětní knihy, která je asi zbytkem nejstarších memorabilií zdejší fary, zaznamenal v zápise z roku 1696 učitel Václav Zikmund Griesl, že je již 38 let učitelem v Horním Litvínově, tedy od roku 1658.
Ještě bohatší informace nám však podává nejstarší matrika hornolitvínovské fary, v níž je v letech 1681 - 1683 několikrát jmenován učitel Matyáš Kóhler. Z toho plyne, že hornomoravská škola měla již nejpozději začátkem osmdesátých let 17. století dva učitele a již tehdy byla zřejmě dvojtřídní a nikoliv až v roce 1736, jak uvádí R. Lill a jiná starší regionální literatura.
Horní Litvínov v pamětech V. V. Maška
Podle statistiky z roku 1921 měl Horní Litvínov 9429 obyvatel, z nichž bylo 7287 Němců a 1921 Čechů, 20 Židů, 3 jiné národnosti a 198 cizinců.
Znakem města byl červený štít, v jehož spodní polovici na trávníku stála stříbrná hradba s otevřenou branou, v níž byl český lev. Nad hradbou byla bohyně spravedlnosti, jak uvádí V. V. Mašek ve svých pamětech.
V roce 1923 bylo přikročeno k pojmenování některých ulic a náměstí českými jmény, ostatní byly označeny českým překladem. Tak např. českými jmény byly označeny: „Náměstí Masarykovo", "Náměstí Svobody", " Komenského třída", "Havlíčkova ulice", "Palackého ulice". České označení bylo dáno všude na první místo podle zákona.
Pod třetihorními usazeninami se zde nalézají hnědouhelné vrstvy různé mocnosti a kvality. Mezi Horním Litvínovem a Lomem bylo více šachet, které byly v různých vzdálenostech od sebe roztroušeny tak jako po celé hnědouhelné oblasti od Ústí nad Labem až za Sokolov. Rušný těžařský život se neprojevoval ani tak za dne, jako v noční době, kdy tisíce elektrických světel působilo dojmem velkoměsta. Stávalo se, že se při kopání základů nebo kanalizace narazilo na vrchní uhlí, které mělo nepatrnou hodnotu,protože bylo hlinité a značně zvětralé. Přesto bylo uhlí dolováno také na povrchu země.
Nejlepší uhlí bylo z jámy „Pluto" u Louky a z dolu „Jan" v Lomu, které se tu nacházelo v hloubce 300 až 400 metrů.
Z hospodářské struktury lze kromě těžby uhlí uvést rozvíjející se textilní průmysl. Byly zde čtyři prádelny, jedna továrna na klobouky, elektrárna, strojírna, pivovar, továrna na ohýbání dřeva a továrna na plechové hračky. Kromě toho zde postavil Čech Antonín Chrz chemickou čistírnu a prádelnu. Horní Litvínov byl také městem obchodním.
České školství v Horním Litvínově
Se zřízením Bruchovského uhelného těžařstva (Brucher Kohlen Gewerkschaft - Lomská uhelná společnost) v devadesátých letech 19. století, které založilo mnoho nových velkých dolů a přijalo mezi své zaměstnance také české horníky, je spojen nástup českého živlu do těchto oblastí s převahou německého obyvatelstva.
Je možné zde sledovat také spolupráci českých horníků a jiných průmyslových dělníků, živnostníků a obchodníků s českým učitelstvem.
Většina českých menšinových škol, které zde vznikly v době před první světovou válkou, byla založena Ústřední maticí školskou (dále jen ÚMŠ) a trvalo řadu let než se tyto školy staly školami veřejnými či státními.
Po roce 1918 a po celou dobu první republiky se setkáváme se u nás v pohraničí v zásadě se dvěma typy všeobecně vzdělávacích škol. Byly to školy veřejné a státní. Veřejné školy - na tehdejším litvínovském okrese byly jen v Lomu - byly v přímé správě obcí, podléhaly okresním úřadům, věcný náklad na ně byl součástí obecných rozpočtů. Nejnižším jejich správním orgánem byly tzv. místní školní rady, určené přímo obecní samosprávou.
Státní školy - jimž se za říkalo též školy menšinové - podléhaly přímo ministerstvu školství a národní osvěty, které opatřovalo osobní a věcný náklad. Dohlédacím orgánem byl inspektorát státních škol s vyučovacím jazykem československým v jehož čele stál okresní školní inspektor.
V obvodu jednotlivých škol fungovaly tzv. místní školní výbory, zvolené na veřejné schůzi rodičů. Skládaly se ze dvou třetin ze zástupců rodičů žáků a jednu třetinu tvořili učitelé příslušné školy.
I v době první republiky se zde setkáváme s dalším zřizovatelem a vydržovatelem škol - Ústřední maticí školskou (ÚMŠ), která však pečovala hlavně o školy mateřské a opatrovny.
Německé školy ve srovnání s českými byly vesměs veřejné. Setkáváme se s tím, že ani v obcích se značným počtem Čechů, často ani tam, kde tvořili téměř polovinu obyvatel, se ne vždy podařilo zařadit do rozpočtů patřičný příspěvek na českou školu. Záleželo tedy skutečně zejména na aktivitě a důslednosti českých členů obecního zastupitelstva a členů místního školního výboru, podařilo-li se zajistit v rozpočtu příspěvek obce na nákup učebních pomůcek a školních potřeb pro chudé žáky nebo polévkové a vyvařovací školní akce.
Česká obecná škola v Horním Litvínově
Velký počet českých dětí byl podnětem ke zřízení české školy. První popud, jak se ze dočíst ve školní kronice, vyšel z místního odboru Národní jednoty severočeské (NJS) v Horním Litvínově. Dne 29. července 1894 byl vyložen arch ve spolkové místnosti hostince U Vycpálků, do kterého se zapisovali čeští rodiče, kteří chtěli pro své děti žádat českou školu.
Obětaví jednotlivci se nezalekli žádných nepříjemností a překážek a 7. dubna 1895 byla podána žádost o zřízení české soukromé školy. Protože počet dětí byl velký, UMS v Praze byly požádány školní úřady o zřízení školy veřejné. Když vyřízení žádosti nedocházelo, obrátili se čeští rodiče opět na UMS, aby školu sama zřídila. Ale ta z finančních důvodů odmítla. Znovu byla proto roku 1896 zahájena akce za otevření veřejné školy a výbor UMŠ byl požádán o podporu. Teprve 27. března 1898 byla na členské schůzi Místního odboru NJS podána zpráva, že c. k. okresní hejtmanství v Mostě ustanovuje komisionální šetření na 15. května 1898.
Zřízení české veřejné školy v Horním Litvínově bylo povoleno na schůzi zemské školní rady na počátku roku 1900. ÚMŠ pak toto oznámila 9. června 1900. Byla zvolena česká místní školní rada s úřední řečí německou a proveden zápis dětí na počátku školního roku 1900/1901. Ten se konal v hostinci Vincence Seiferta na Valdštejnském náměstí dne 15. - 17. září 1900. Nově ustanoveným školním správcem se stal Karel Fiala.
Pro školu byly pronajaty dvě přízemní místnosti v domě čp. 104 v Chudeřině. Větší místnost, původně hostinec, a menší hostinská kuchyně, se staly učebnami. Obě místnosti byly opatřeny novými okny a kamny. Lavice zapůjčila UMS a místní školní rada v Lounech, ostatní nábytek poskytly německé školy. Vyučovat se začalo 1. října 1900.
Zapsáno bylo celkem 142 žáků, 77 chlapců a 65 dívek. Vyučoval je ve dvou skupinách od 8-12, a od 13-15.30 hodin správce školy K. Fiala. Od 16. ledna 1901 zde učila také učitelka M. Vikánská a ruční ženské práce učitelka Jana Nedvědová.
Polodenně a ve dvou skupinách bylo vyučováno až do března roku 1902, pak byla povolena druhá pobočka a opatřena druhá učebna a místnost pro kabinet v prvním poschodí domu č. 104 v Chudeřině.
Pro školní rok 1903/1904 byla opatřena v hostinci U Svobodů (dnes Apollo) třetí učebna a bylo rozhodnuto, aby se pro českou školu postavila vlastní budova. Na počátku školního roku 1904/1905, když už byla škola čtyřtřídní se dvěma pobočkami, byla postavena na rozhraní Horního Litvínova a Chudeřína v místě zv. U Bílého sloupu nákladem necelých sto tisíc korun nová budova.
Počet žáků stále rostl a ani první světová válka 1914-1918 nezpůsobila znatelný pokles. Válka podle školní kroniky, neblaze působila při výchově žáků. Učitelé byli povoláváni na frontu, třídy bylo nutno spojovat, nebo žáky vyučovat střídavě. Děti, jak uvádí školní kronika, chodily do školy nedbale a jejich mravnost značně poklesla.
Po roce 1918 dosáhl počet žáků čísla 638. Bylo nutné vyučovat i například v tělocvičně a pronájmem byly získány dvě nové místnosti bývalé staré německé školy v čp. 11.
Dne 16. září 1919 byla výnosem zemské školní rady v Praze zřízena podle paragrafu 2 zákona z 3. dubna 1919 v Horním Litvínově státní trojtřídní měšťanská škola a 15. října 1919 byly otevřeny dvě třídy. Jejich žáci se učili v místnostech obecné školy. Do konce školního roku vzrostl počet žáků, proto byla otevřena třetí třída. Od roku 1920 byla měšťanská škola převedena do domu čp. 280, do budovy bývalé odborné školy hračkářské a keramické, zaniklé v roce 1916. Obecná škola byla pak pětitřídní a od 1. ledna 1921 ji převzalo do své správy ministerstvo školství a národní osvěty.
Štědrými podporovateli české školy byly ÚMŠ a Národní jednota severočeská, TJ Sokol a řada občanů města. Od 1. ledna 1921 dotovalo školu značnými peněžitými částkami ministerstvo školství a národní osvěty. Jen tak bylo možné vybavit kabinety novými školními pomůckami, zakoupit potřebné knihy pro žákovskou i učitelskou knihovnu, opatřit do školy nový nábytek. Peněžními prostředky pomáhaly škole také některé obce např. Chudeřín, z těchto prostředků se pořizují všem chudeřínským dětem školní pomůcky.
Od 1. ledna 1921 měla také škola nový místní školní výbor jehož předsedou se stal odborný učitel Antonín Kolečko. Na základě žádosti tohoto výboru byla povolením zemské školní rady zřízena také mateřská školka a opatrovna. Pěstounkou byla ustanovena Jarmila Černá a pedagogickým správcem Antonín Kolečko.
Výkaz Jednotřídní české obecné školy v Horním Litvínově z roku 1901/1902
Velký fialový sešit nese na úvodní stránce název „Výkaz docházky a prospěchu vyšší skup. I. Jednotřídní školy obecné v Horním Litvínově." Poté následují data vyhotovení všech čtyř školních zpráv a podpisy správce školy, třídního učitele a školního inspektora.
Další strana obsahuje záznamy o školní docházce, tabulku o návštěvě školy v jednotlivých měsících (počet dětí, odučených hodin, souhrn omluvených a neomluvených hodin, a to vše také v procentech) a nakonec stupnici známek pro chování, píli, prospěch a Pro úpravu písemných prací.
Součást výkazu tvoří katalogové listy žáků. Každý obsahuje jméno, příjmení, datum a místo narození, náboženské vyznání, bydliště, záznam o očkování, dále datum začátku školní docházky a základní informace o rodičích (jméno, povolání) nebo poručníkovi, tj. příbuzný nebo místní obyvatel, který pečoval a dohlížel na žáky.
Pod těmito údaji najdeme tabulku se známkami z chování, z píle, z jednotlivých předmětů i z vnější úpravy písemných prací v jednotlivých čtvrtletích, záznamy o docházce a místo pro zvláštní poznámky. Žáci byli hodnoceni v těchto předmětech: náboženství, vyučovací jazyk (čtení, mluvnice a pravopis, sloh), psaní, počty ve spojení s naukou o tvarech měřických, přírodopise a přírodozpyte, zeměpise a dějepise, kreslení, zpěvu, ženských ručních pracích (jen dívky) a v tělocviku.
Jednotlivé stránky končí informacemi o tom, zdaje žák způsobilý postoupit do dalšího ročníku, kdy vystoupil ze školy a kdy dostal propouštěcí vysvědčení.
Funkci třídního učitele vykonával František Háže, dalšími vyučujícími byli K. Fiala, M. Vikánská, M. Vlková a J. Nedvědová.
Rubrika „Poznámky" byla zaplněna převážně zápisy o přestěhování žáků do jiné obce, o vážnějším onemocnění (např. spalničky v domě), o onemocnění členů rodiny (např. že „má nemocnou matku"), o úrazu žáka, ale i odchodu dítěte do německé školy. V poznámkách je také zápis týkající se úlevy pro zbývající část školní návštěvy. Takovýto katalogový list je také označen nahoře velkým písmenem „ú" (to se týká 11 žáků). Listy žáků, kteří odešli nebo vystoupili ze školy jsou přeškrtnuty modře (42 žáků).
Z celkového pohledu byla škála zaměstnání rodičů v této třídě velmi široká, horník (41), dělník (13), dělnice (3), zedník (4), kočí (2), obchodník (2), topič (2), kupec (2). Zapsána jsou další různá povolání: ovocnář, kovář, vlakvedoucí, krejčí, zámečník, tesař, truhlář, kloboučník, redaktor, obuvník, inspektor pojišťovny, hokynář, železniční zřízenec, kupec, služka a majitelka domu. U dvou dětí nebylo povolání rodičů uvedeno. Z toho lze usuzovat, že byla zastupena různorodost jednotlivých profesí.
Dalším zdrojem informací o životě školy byly školní kroniky. Silná, velká, ručně psaná kniha v zelených deskách - Školní kronika Obecné školy smíšené, Horní Litvínov - zazna-menává, že školní rok 1901/1902 zahájilo celkem 166 žáků, z toho 82 chlapců a 84 děvčat. Žáci byli rozděleni na dvě skupiny (93 žáků a 73 žáků). Na naše poměry tedy počet vysoký.
V průběhu školního roku 40 žáků přistoupilo, z toho 21 chlapců a 19 děvčat. Naopak o-dešlo 70 žáků, z toho 38 chlapců a 32 děvčat. Ukončili povinnou školní docházku, dostali propouštěcí vysvědčení a opustili školu, nebo změnili bydliště a ze školy odešli. Na konci školního roku zůstalo 136 žáků, z toho 65 chlapců a 71 děvčat. Rozděleni byli již do tří oddělení ( 40 žáků, 46 žáků, 50 žáků). Podle národnosti bylo Čechů 129, z toho 62 chlapců a 67 děvčat, Němců 7, z toho 3 chlapci a 4 děvčata. Všichni žáci byli římsko- katolického náboženského vyznání.
Složení třídy se tedy často měnilo, z hlediska věkového, sociálního i prospěchového bylo velmi pestré.
Jaké věkové rozdíly byly mezi dětmi? Nej starším bylo 14 let a nejmladšímu 7 let. Vyučovat v tak početné a různorodé třídě bylo jistě náročné.
Tehdejší stupnice známek pro hodnocení chování byla čtyřstupňová. Třídní učitel F. Háže použil pětkrát známku dvě a dvakrát třetí stupeň z chování. Co se týká celkového prospěchu, děvčata byla lepší, důvodem, byla zřejmě jejich větší pečlivost a svědomitost.
Hora Svaté Kateřiny
Na rozdíl od Horního Litvínova neměla Hora Svaté Kateřiny za první republiky mimo finanční stráže, četnictva, poštovních zaměstnanců a zaměstnanců civilního (okresního) soudu žádné další české obyvatelstvo.
Hora Svaté Kateřiny je typickou pohraniční horskou obcí, ležící v Krušných horách při státní hranici se Spolkovou republikou Německo, v průměrné nadmořské výšce ^00 m. Od roku 1850 patřila nepřetržitě do mosteckého okresu. Do okresního města Mostu je rovných 25 km.
Historické prameny uvádějí o založení města, že dne 2. února 1528 bylo císařem Ferdinandem I. uděleno právo Šebestiánu z Weitmůhle - pánu na Chomutově, aby mohl u svého měděného dolu založiti město. Hora Svaté Kateřiny proslula ve středověku jako horní město. Nacházela se zde měď, stříbro, železo, olovo, arsen a zinek. V roce 1786 bylo zastaveno dolování a byly prováděny jen udržovací práce.'"
Hospodářský ráz města se během doby změnil. Město se po zastavení dolování stalo známým převážně výrobou hraček. V 70. letech 19. stol. zde byla zřízena načas i hračkářská škola. Drobné výrobny a továrničky provozovaly výrobu hraček až do druhé poloviny 40. let. 20. stol.
Německá obecná škola v Hoře Svaté Kateřiny
V šedesátých letech 16. století učil na triviální škole v Hoře Svaté Kateřiny kantor Melchior Krautvogel, v roce 1581 Michel Rabner (s týdenním platem deset půl groše) a v roce 1586 učitel Simon Weber, jehož činnost byla oceněna stejnou částkou. Je známo, že ponocný v Hoře Svaté Kateřiny byl v té době placen lépe než učitel, neboť obdržel za týden celých 11 grošů.
Jak vypadala první školní budova, jaký měla počet tříd a jaké bylo jejich vybavení, neznáme. Nevíme ani, jaký byl vývoj školy v následujících staletích.
Z materiálů Obecné školy v Hoře Svaté Kateřiny, které pocházejí ze 70. let 19. století, se dozvídáme, že v roce 1830 byla postavena nová školní budova. Byla to kamenná patrová stavba, krytá šindelem.V přízemí byl byt pro učitele, který měl tři místnosti, náležela k němu i kuchyň. Patřil k němu také sklep, malá komora, stáj a dřevěné kůlny. V přízemí školní budovy se nacházela ještě jedna malá místnost pro svobodného podučitele.
V poschodí, kam vedlo z přízemí 19 dřevěných schodů, byla umístěna jedna učebna s pěti okny, opatřena v roce 1858 železnými kamny. Ty se nacházely i v další menší třídě se třemi okny. Každá ze tříd byla vybavena katedrou a židlí pro učitele, tabulí s podstavcem, dřevěnými školními lavicemi, a vybavena názornými obrazy.
Původní školní budova z roku 1830 byla poškozena požárem, který postihl Horu Svaté Kateřiny v roce 1904. Přestože byla poměrně rychle opravena, nepostačovala svou kapacitou počtu žáků, který se po přelomu století na čas zvyšoval.V roce 1910 byla tedy postavena na náměstí nová jednopatrová školní budova, která obdržela čp. 1. Součástí školy byla i malá tělocvična a ředitelský byt.
Původně dvoutřídní triviální škola v Hoře Svaté Kateřiny byla někdy po roce 1869 rozšířena na trojtřídní a její řízení bylo vyňato z výlučné pravomoce církve. V letech 1868 - 1869 byly totiž vydány důležité říšské zákony, které jednak upravovaly postavení škol ve vztahu k církvi, jednak stanovovaly nová pravidla vyučování na obecných školách. Podle zákona č. 48 z května 1868 zajišťovaly napříště veškerou výuku státní orgány a měly nad ní také dozor. Církev organizovala a také dohlížela pouze na náboženské vyučování.
Zákon č. 62 z roku 1869 o pravidlech vyučování na obecných školách se stal podkladem k vydání nového školního řádu, platného od školního roku 1870/1871. Vedle náboženství, jazyka, počtů a psaní se mělo dle nového školního řádu vyučovat také kreslení (geometrii), základům přírodopisu, zeměpisu a dějepisu, jakož i zpěvu a tělocviku. Rád obsahoval mj. pevná pravidla pro školní docházku, organizaci školního roku, vyučování dle tříd a dodržování kázně ve školách.12
V roce 1874 byla Obecná škola v Hoře Svaté Kateřiny rozšířena o další třídu. Jednalo se tedy o školu čtyřtřídní, smíšenou, kde se společně učili chlapci i dívky.
Až od roku 1913/1914 a zejména 1919/1920 se začaly objevovat samostatné chlapecké a dívčí třídy. Zpravidla se jednalo o dělené třetí a čtvrté třídy. Vedle toho se však vytvářely také pravděpodobně od školního roku 1913/1914 i smíšené pobočky druhých tříd. Zřizování poboček bylo v jednotlivých letech závislé od počtu žáků.
Zřejmý úbytek školou povinných dětí koncem dvacátých let 20. století a zejména kolem poloviny let třicátých vedl k postupnému omezování počtu pobočných tříd tak, že od školního roku 1936/1937 zůstala škola bez poboček. Od školního roku 1938/1939, kdy byla zřízena v Hoře Svaté Kateřiny měšťanská škola, byla při obecné škole zcela zrušena čtvrtá třída a tato škola zůstala pak trojtřídní až do konce druhé světové války.
Od sedmdesátých let 19. století byl ředitelem obecné školy Johann Hoffmann, kterého vystřídal ve školním roce 1907/1908 učitel Franz Richter. Ten stál v čele školy s výjimkou školního roku 1914/1915 (řídící učitel Franz Hahn) až do roku 1924. Od následujícího školního roku se stal ředitelem školy Hugo Liebscher a zůstal jím až do roku 1944." V roce 1861 bylo v Hoře Svaté Kateřiny 110 školou povinných dětí. Ve školním roce 1890/1891 měla škola 244 žáky, v roce 1911 to bylo již 270 žáků. Stejný počet žáků dokončil i školní rok 1920/1921.
O deset let později, na začátku školního roku 1930/1931, chodili do obecné školy 184 žáci. Na konci školního roku jich bylo 188. V roce 1939/1940 bylo zapsáno do obecné školy pouhých 111 dětí.
Německá trojtřídní Obecná škola v Hoře Svaté Kateřiny byla uzavřena přípisem Okresního školního výboru v Mostě ze dne 24. dubna 1946, a to se zpětnou platností k 5. květnu 1945.
Výkaz Německé obecné školy v Hoře Svaté Kateřiny z roku 1935/1936
Velký černý sešit má název „Ausweis uber Schulbesuch und Fortgang der Schiiler 1. Klasse der vier klassigen grm. Volksschule in Katharinaberg. Schuljahr 1935-1936". Pak následují data vyhotovení dvou školních zpráv a podpisy ředitele a ostatních vyučujících. Struktura odpovídá již uvedenému výkazu z Horního Litvínova.
Další strana obsahuje informace o vývoji počtu dětí během školního roku. Celkem jich bylo ve třídě 29, z toho 16 chlapců a 13 dívek. Stejné to bylo také na konci školního roku. Dále je zde tabulka o návštěvě školy v jednotlivých měsících (počet dětí, odu-čených hodin, souhrn omluvených a neomluvených hodin, s procentuálním vyjádřením) a dále stupnice známek pro chování, píli, prospěch a úpravu písemných prací. Stránka pak končí poznámkou, co má být zaznamenáno do kolonky „Anmerkung" na jednotlivých listech žáků ve výkazu.
Katalogové listy žáků obsahují jméno, příjmení, datum narození, náboženské vyznání, bydliště, dále datum začátku školní docházky a základní informace o rodičích nebo o poručníkovi.
Pod těmito údaji je tabulka se známkami z jednotlivých předmětů. V prvním pololetí byli žáci hodnoceni slovně. V druhém pololetí byli žáci hodnoceni v těchto předmětech: náboženství, vyučovací jazyk (čtení, mluvnice a pravopis), pracovní vyučování, počty ve spojení s geometrickými tvary, zpěv a tělesná výchova.
Ředitelem školy byl Hugo Liebscher. Jak už bylo uvedeno, do třídy chodilo 29 žáků, z toho bylo dvaceti 6 let, osmi 7 let a jednomu 8 let. Všichni byli římsko-katolického náboženského vyznání.
Prospěch v prvním pololetí byl hodnocen třídním učitelem slovně a to takto: „sehr gut" (4), „gut" (8), „genůgend" (5), „kaum geniigend" (4), „nicht geniigend" (5), „nicht beurteilt" (1), „nicht klassifiziert" (1). Na konci školního roku neprospělo 6 žáků. Podle poznámky ve výkazu na straně dvě není píle klasifikována.
Škála zaměstnání rodičů v této třídě byla značně pestrá: dřevař (10), tovární dělník (4), výrobce dřevěných hraček (3), vlakvedoucí (2). Zapsána jsou také např. tato povolání: zámečník, úředník ve spořitelně, lesník, horník, kočí, obchodník, hostinský a sedlář. Jeden otec byl nezaměstnaný.
Prospěchově byla opět lepší děvčata. Známkování, vzhledem k tomu, že šlo o žáky první třídy, bylo dosti přísné.
Jednotřídní česká obecná škola smíšená ÚMŠ v Hoře Svate' Kateřiny
Vedle německé obecné školy existovala od roku 1932 v Hoře Svaté Kateřiny také škola s českým vyučovacím jazykem.
Jednalo se o jednotřídní soukromou obecnou školu ÚMŠ, která byla zřízena gremialním usnesením Zemské školní rady v Praze ze dne 7. března 1933. Věcné a osobní náklady na zařízení a provoz nesla ÚMŠ.
Škola měla právo vydávat vysvědčení, jež mělo tutéž platnost jako vysvědčení vydané veřejnou národní školou. Obecná škola ÚMŠ podléhala dozoru Okresního školního výboru a pedagogickému dohledu Inspektorátu národních menšinových škol v Mostě.
Obecná škola ÚMŠ v Hoře Svaté Kateřiny sídlila v jednopatrové budově po pravé straně hlavní ulice, zv. Dlouhá ulice (Langegasse), směřující k náměstí. V přízemí se nacházel poštovní úřad a později též expozitura státní policie z Mostu. Celé první patro by-0 vyhrazeno škole. Zde byla prostorná učebna, menší kabinet a byt pro učitele.
Vyučování začalo již 1. dubna 1932, a to se šesti žáky. Do konce školního roku přistoupily ještě dvě žákyně.
Školní rok 1932/1933 dokončilo deset žáků, ve školním roce 1933/1934 to bylo jedenáct dětí. Ve školním roce 1934/1935 navštěvovalo školu deset žáků.
Na počátku následujícího školního roku bylo zapsáno třináct žáků a dokončilo jej osm dětí. Školní rok 1936/1937 absolvovalo jedenáct žáků. Poslední rok před okupací Hory Svaté Kateřiny chodilo do obecné školy UMS deset dětí a dokončilo jej devět žáků. Jednalo se vesměs o české děti státních za-městnanců, jako inspektor finanční stráže, poštovní a soudní zřízenci apod.
Správcem školy byl od jejího založení až do školního roku 1934/1935 Viktor Bárta, od 28. února 1935 Ladislav Pelíšek a od října 1937 Karel Vostrý.
Učitel Ladislav Pelíšek vzpomíná na své působení v Hoře Svaté Kateřiny těmito slovy: „ S dětmi jsme pořádali vycházky do hezkého okolí. V roce 1936 jsme uspořádali výlet do Litoměřic na výstavu k výročí K. H. Máchy a k jeho hrobu. Také jsme se v Litoměřicích svezli na parníku.
Z jeho vyprávění dále vyplynulo, že dětem postavil loutkové divadlo,byl v obci jednatelem místního Klubu čs.turistů a pomáhal pořádat společenské plesy.
Česká obecná škola UMS v Hoře Svaté Kateřiny zanikla po německé okupaci pohraničí na podzim 1938, její zařízení a prostory převzaly různé nacistické organizace.
Výkaz tvoří velký bílý sešit, je psán černým inkoustem. Jak už bylo řečeno, třídním učitelem byl Ladislav Pelíšek.
Tento školní rok bylo ve třídě 13 žáků, z toho 5 chlapců a 8 děvčat. Ve školním roce vystoupilo 5 žáků, z toho 2 chlapci a 3 děvčata. Školní rok byl ukončen s 8 žáky, z toho 3 chlapci a 5 děvčaty.
Žáci byli ve třídě rozděleni do čtyř oddělení následovně: první oddělení (1.ročník -dvě děti); druhé oddělení (2. a 3.ročník - dvě děti); třetí oddělení (5. a 6.ročník - tři děti) ; čtvrté oddělení (6., 7., 8., 9.ročník - šest dětí).
Práce pro učitele byla v takové třídě jistě značně obtížná a náročná musela být také příprava učitele na vyučování. Žáci byli klasifikováni z těchto předmětů: mravy, náboženství, jazyk vyučovací (jednou známkou), zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt, počty s naukou o tvarech měřických, kreslení, zpěv, ruční práce (chlapecké nebo dívčí), tělesná výchova a vnější úprava písemných prací.
Jaké bylo povolání rodičů? Najdeme zde např. soudního zřízence, poštmistra, poštovního zřízence, obuvníka, horníky a dělníka. U tří rodičů není povolání uvedeno.
Závěr
Práce se zabývá na základě torzovitě zachovaného materiálu školstvím na Litvinovsku, a to jak českým, tak i německým. Hlavním pramenem pro mne byla ručně psaná kronika České obecné školy smíšené v Horním Litvínově, dále české a německé školní výkazy, vzpomínky učitele Ladislava Pelíška na jeho působení v Hoře Svaté Kateřiny a v neposlední řadě také odborná literatura zaměřená na dějiny školství.
V badatelské činnosti mi také velmi pomohli zaměstnanci Okresního muzea v Mostě a Státního okresního archivu v Mostě. Chtěla bych jim touto cestou poděkovat.
Osobně pro mne byla práce přínosem v tom, že jsem mohla blíže proniknout do problematiky, která je mi vzhledem k mému povolání velmi blízká.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět