Směrem západním, od hradu Osek, můžete narazit na toto torzo pomníčku. Víte o něm? Tušíte komu byl věnován? Pokud ano, dejte sím vědět zde: foto: P.Aulický (2009).
Snímek posledních tamburašů z Chudeřína, kde paní Němečková našla svého tatínka i strýce nám poskytl Ladislav Křičenský z Chudeřína. Zleva stojí 2. Alois Šika, 5. Fr. Sika. Uprostřed sedí kapelník Gustav Jakubka, vedle Petr Kleistner a Václav Slezák. Syn posledně jmenovaného František poznal svého otce. Budeme vděčni čtenářům, pokud poznají další hudebník
V litvínovské kronice k 18. srpnu 1958 zapsal kronikář a kapelník František Konvalinka: „Škoda, že zanikl tamburašský sbor. Byl by se dočkal 55. výročí svého trvání, protože byl založen r. 1905. Kus dobré poctivé práce vykonal propagací lidové hudby. Ovšem už nenávratně se nepodaří ho vyvolat v život. Donedávna zbylo ještě asi 9 členů. Už však z nich 2 zemřeli a další 2 se odstěhovali. Ostatní ztratili zájem pro stáří i pro nemoc."
Pozorní čtenáři Radnice si jistě vzpomenou na článek ze září 2005 o paní Viole Lauře Vopičkové-Šikové (r. 1913) z Říčan, která po téměř 75 letech hledala zaniklou obec, rodný Lipětín. Nejstarší snímek tamburašů Dolního Litvínova, který následně poslala její vnučka Eva, umožnil kronikáři hledat stopy po této zaniklé hudbě Litvínovská. V dubnu roku 2006 se konalo setkání rodáků Dolního Litvínova, Lipětína a Růžodolu, kde byla i paní Viola a stala se tak nejstarším účastníkem (93 roků).
V září téhož roku se při Svatomichaelských slavnostech uskutečnil koncert tamburašského souboru ze Studénky. Tyto v Radnici publikované události pečlivě sledovala sestřenice paní Violy Alice Němečková-Šiková (r. 1925), rodačka z Dolního Litvínova. V květnu 2007 se vypravila na setkání rodáků, kde sice nebyla její sestřenice, ale setkala se zde s litvínovským kronikářem, kterému poskytla cenné informace o tamburašské muzice. Obě sestřenice se nakonec setkaly po 80 letech v červnu roku 2007. Jejich otcové, bratři František (1880-1956) a Alois (1886-1969) Sikové byli kolem roku 1905 možná jedni ze zakladatelů tamburašského souboru v Dolním Litvínově, ale určitě byli prvními hráči souboru, který vystupoval dokonce v Sasku.
Ze zajímavého vyprávění paní r. 1912 na loď do Hamburku. Tam se mladé ženě nakonec povedlo zvrátit manželovo rozhodnutí. Zkáza Titaniku způsobila, že se rodina opět vrátila na Litvínovsko! František narukoval do 1. sv. války. Z té doby se v rodině vypravuje roztomilý příběh: „Šiková jdi se podívat na Wochenschau, máš tam starýho," slyšela sousedky. Chodila potom na filmový týdeník, kde si neznámý vojín v plískanici zákopů zapaloval dýmku, poznala dýmku i manžela!
V letech 1923-1931 byl František Šika pro svůj smysl pro spravedlnost a životní zkušenosti dvakrát zvolen starostou Dolního Litvínova za KSČ. Paní Alice vzpomněla, že krom toho, že mamince říkali paní starostová, měli jen starosti. Otec dostával na dole Julius III méně placené práce, když si mohl jako starosta vydělat 300 Kč měsíčně. Navíc často v rodině živili zchudlé občany s domovským právem.
V této době (r. 1927) se postavila v Dolním Litvínově česká měšťanka. A tamburaši? Ještě v 50. letech ho vyzýval bratr Alois, aby si šel zahrát. Z té doby asi pochází poslední snímek ubývajících tamburašů. Přestože se spojili s tamburaši chudeřínskými, začala se tamburašská hudba na Litvínovsku stávat historií.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět