Anketa
Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Litvínovsko v číslech
Informace
Předhistorické osídlení duchcovské pánve
Okolí Duchcova naleželo kdysi k nejkrásnějším a nejúrodnějším oblastem severozápadních Čech. Uzavřena ze severu zasmušilým Krušnohořím, z jihu rozkošným Středohořím, protkaná říčkou Bělou a jejími přítoky, pokryta úrodnou vulkanickou půdou, skýtala tato krajina při malé námaze bohatou úrodu.
V třetihorních dobách prolomily mohutné vulkanické síly jednotvárné usazeniny křídové a hnědouhelné formace a vytvořily tak rozmanitý a pestrý ráz krajiny. Otevřely i cestu minerálním pramenům, které jako svědkové dřívější vulkanické činnosti dodnes vystupují na povrch: například teplické termální prameny, Obří pramen v Lahošti. S nimi souvisejí prameny studené železité kyselky u Zabrušan, bílinské kyselky, hořké vody u Zaječic aj.
K těžení ložisek hnědého uhlí dochází teprve v novější době, cenu léčivých pramenů znal člověk již v šerém dávnověku a dovedl ji ocenit. Prameny a úrodnost krajiny byly zřejmě příčinou osidlování krajiny ze severu; tak vzniká již v nejstarších dobách živá dopravní cesta přes Krušnohoří, procházející údolím kolem dnešního Riesenburku. Znalost Krušných hor se rozšířila prostřednictvím poutníků i u vzdálených národů. Řecký filosof Aristoteles je znal pod jménem Arkynia, starořecký zeměpisec Ptolemaios je nazývá Arkynia drymos. U starých Římanů jsou známy jako Hercynia silva (Hercynský les). Ve slově Hercynia se skrývá indogermánský kořen perqu, značící dub, což souvisí s názvem Sudeten-Schweinewald. O stáří tohoto názvu svědčí i okolnost,že již v době železné převládá zde jehličnatý porost nad listnatým.
Z nejstarší kultury české, ilyrské či lužické se v okolí Duchcova nezachovalo ničeho, ani místní pojmenování, ani jméno vodního toku. Poněkud lépe jsme na tom s kulturou keltských Bojů. Při průzkumu Obřího pramene v Lahošti v r. 1882 byl ve značné hloubce, v náplavu, nalezen nýtovaný měděný kotel, obsahující asi 4000 bronzových předmětů, převážně spon a náramků; mezi nimi asi 50 zdobených náramků tzv. latenské kultury a krátký meč. U návštěvníků léčivých pramenů panoval sice zvyk přinášení obětí božstvu pramenů (i v teplických termálních pramenech byly nalezeny mince, prsteny aj.), ale zde se patrně jednalo o zásobu zboží kočujícího obchodníka, který si svůj majetek z neznámých příčin ukryl, aby je později vyzvedl. K tomu již potom nedošlo. Nositeli latenské kultury v Čechách byli keltští Bojové, kteří byli ve 2. stol. př. Kr. v mladší době železné vytlačeni Germány, vniknuvšími podél Labe do Čech. Jejich předními oddíly byli patrně Hermundurové, podle Tacita (Germ. 28) měli však svůj podíl na vytlačení Bojů z Čech i Markomané. K osídlení území Čech došlo teprve za Marobuda, po nešťastné bitvě proti Drusovi v 9. stol. př. Kr. Slovo Bojohämum je zřejmě germánského původu, protože slovo Haimon = Heimat (vlast) je germánské. V naší oblasti jsou dvě germánská jména řek: Mulde a Flöha (v Sasku). Mulda značí tolik co milde (míra), bohatě tekoucí, v názvu Flöha se skrývá gramatické slovo vlüjen = fliesen (téci). Srbové by byli použili názvu Plovja.
Markomané zanechali rovněž stopy v okolí Duchcova. U obce Želenky byl objeven hrob z doby Markomanů, ve kterém ležela ženská kostra s čelenkou zdobenou křížem. Taková záhrobní výbava byla obvyklá u křesťanských národů již v prvních dobách po Kristu a z toho lze činit oprávněný závěr, že aspoň určitá část markomanského obyvatelstva této oblasti přijala křesťanské náboženství. Tato okolnost souhlasí i s církevními dějinami. V životopise sv. Ambrože, biskupa milánského (+ 4.4.397), píše presbyter Paulinus, že markomanská panovnice Frigitil, která se o křesťanství dozvěděla od italských kupců, požádala milánského biskupa o vyslání věrozvěstů. Biskup neměl právě žádných vhodných kněží pro tento úkol po ruce - navíc byly poměry mezi Markomany a Římany v té době značně napjaté - a proto odpověděl pouze obšírným psaním, ve kterém žádá kněžnu, aby působila na svého manžela, aby zachovával Římu věrnost. Připojil stručný výklad katolického učení. Jeho psaní přimělo kněžnu, aby se vydala na cestu do Milána, kam však přijela právě v den úmrtí sv. Ambrože. Z důrazu, se kterým se kněžna o tomto datu zmiňuje, můžeme soudit, že alespoň ona se se svým průvodem dala v Miláně pokřtít, a tak se po svém návratu stala první zakladatelkou křesťanství v Čechách.
Ještě ze 6. stol. n. l. nacházíme v Čechách markomanské hroby. V poslední třetině tohoto století dochází k všeobecnému odchodu germánských kmenů směrem na západ a jih, který byl vyvolán odchodem Langobardů a s nimi spřízněných kmenů. V následujícím století se setkáváme v tomto území s kmeny slovanskými a okolo roku 600 lze pokládat osídlování země Slovany za ukončené. Slované zde nalezli po svém příchodu z východu zbytky původního obyvatelstva, od kterého převzali užívání nejdůležitějších názvů míst a vodních toků. Přistěhovalé kmeny samozřejmě zakládaly vlastní sídliště, kterým dávali svá jména. Okolí Duchcova bylo v té době brzy pokryto slovanskými sídlišti.
Poslední komentáře
1 rok 4 týdny zpět
4 roky 1 týden zpět
4 roky 34 týdny zpět
4 roky 34 týdny zpět
4 roky 35 týdnů zpět