Všichni jsme se ve škole učili, že oficiální příčinou vzniku třicetileté války bylo vyhození místodržících Slavaty a Martinice z oken Pražského hradu (druhá pražská defenestrace), které bylo počátkem protestantského povstání, přišla prohraná bitva na Bílé Hoře a následná válka zachvátila celou tehdejší Evropu.
Ale samotné defenestraci předcházela ještě jedna událost, která odstartovala celý ten řetězec vedoucí k třicetileté krvavé řeži, o čemž se příliš neví. Jejím dějištěm se stalo město Hrob nedaleko Teplic. Případ místního kostela posloužil protestantským stavům jako pádný argument k zahájení povstání, kterým vlastně začala třicetiletá válka.
Jak to začalo
Kdy byl samotný Hrob na úpatí Krušných hor založen, není známo, ale již ve 13. století je o něm písemná zmínka, že ho teplický klášter prodal nedalekému oseckému klášteru. Na počátku 14. století byly v Hrobě a jeho okolí objeveny stříbrné rudy, dále se těžil i kamenec a hnědé uhlí.
Vzniklo typické krušnohorské hornické sídlo. Postupně obec dostala od českých panovníků různé výsady a roku 1594 povýšil císař Rudolf II. Hrob na horní město.
Havíři do hrobského revíru přicházeli převážně ze sousední Saska. S sebou si přinášeli svoji víru – luteránství a jeho reformační myšlenky.
Horlivost evangelických kazatelů, nedostatek katolických kněží, čilý styk se Saskem, příklon okolních majitelů panství k reformaci a v neposlední řadě velká příbuznost se starým, od dob husitství u nás pevně zakotveným utrakvismem (podobojí), to vše působilo společně a přivádělo postupně do řad tzv. české konfese, jak se nové učení jmenovalo, stále nové příznivce. Počet katolických měšťanů v Hrobě klesl na pouhé čtyři rodiny.
V roce 1580 přešlo nedaleké osecké panství na pražské arcibiskupství. A tehdy – za časů arcibiskupa hraběte Karla z Lemberka (1606–1612) – začalo docházet k vážným sporům mezi katolickou vrchností a hrobskými měšťany. Spor se vyhrotil v otázce způsobu svatého přijímání. Hrobští se obrátili se stížností na protestantské stavy v Praze a na defenzory (obhájci náboženské svobody českých nekatolických stavů). Všude byli ochotně vyslyšeni a podpořeni. Tím se původně lokální záležitost ze severních Čech stávala postupně veřejně známou a sledovanou z vysokých míst.
V roce 1609 vydal císař Rudolf II. (1557–1619) Majestát zaručující náboženskou svobodu. Na jeho základě přistoupili měšťané v září roku 1611 ke zbudování vlastního protestantského kostela. Nedlouho po jeho dokončení byl dne 27. 9. 1614, na příkaz nového arcibiskupa Jana Lohelia (1612–1622), zapečetěn.
Různé pokusy během let o uvolnění kostela byly neúspěšné. Na stranu biskupa se postavil i Ferdinand (Habsburský) Štýrský, který byl v roce 1617 zvolen Českým sněmem za budoucího českého krále.
Když spor o kostel začal nabírat na ostrosti, rozhodl se arcibiskup Lohelius předmět sporu odstranit. 16. prosince 1617 vjel do města ozbrojený oddíl, který nový kostel na přímý rozkaz arcibiskupa během tří dnů vypálil a zbořil.
Zlovolný Loheliův akt spolu s násilným uzavřením kostela v Broumově daly podnět k radikalizaci stavovské opozice, jejíž odboj proti Habsburkům přerostl ve stavovské povstání v roce 1618.
Osudné následky se však dotýkaly bezprostředně města Hrobu — jeho hospodářský život, založený na těžbě stříbra, byl ochromen odchodem většiny horníků, protestantských Němců, do Saska. Hrob pak byl po Bílé Hoře zbaven privilegií horního města. A pomsta katolické reakce proti Hrobským vyvrcholila v roce 1623 popravením celé městské rady v čele s purkmistrem.
Dolování v Hrobu bylo obnoveno až za císaře Leopolda v 2. polovině 17. století — město si však svůj dřívější význam v rudném dolování již nezískalo.
Toto násilí bylo poslední kapkou, kterou přetekla trpělivost protestantských stavů. Následovala druhá pražská defenestrace, České povstání a bitva na Bílé hoře, která se rozrostla do třicetileté války.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět