Kromě kašny stával na I.náměstí morový sloup z roku 1681 - a právě na něj se zaměříme. Protože i tento sochařský výtvor patří k přemístěným (či přesněji: k přemisťovaným), odhalme, kde všude se za dobu své existence ocitl. Nejprve stál před radnicí na I. náměstí, jak už to tak v našich městech bývá zvykem; na většině těchto prostranství vždy nějaký ten morový sloup - jako symbol díkuvzdání za překonání epidemie moru a pro její prevenci - najdeme.
Pro mostecké měšťany ho jako upomínku na více než jedenáct set obětí nákazy z roku 1680 z Mostu a okolí vytvořil italský sochař Pietro de Toscana. Téměř po tři století byl sloup svědkem všech zásadních politických událostí, které se na náměstí odehrávaly, i obyčejného každodenního života, až v roce 1976 došlo i na něj. Sousoší bylo rozebráno a přechodně umístěno na dvoře fary v Českých Zlatníkách. Památkáři navrhovali, že by mělo krášlit prostory nového města, ale snadno se našlo ideologické zdůvodnění, proč to není možné. Památka má náboženský charakter, zobrazuje svaté, což se samozřejmě tehdejší nomenklatuře nehodilo.
A tak sloup odklizený z očí veřejnosti čekal na dny své nové slávy. Na lepší časy se mu zablýsklo v roce 1988, kdy byl instalován v okolí přesunutého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pokrok to sice byl, ale... Když se v roce 1997 v centru Mostu začalo stavět nové První náměstí, byl dobře míněnou, přirozenou a pochopitelnou snahou o hledání souvislostí a spojitosti mezi minulostí a přítomností návrh přemístit dílo právě sem. Nápad se ovšem neprosazoval hladce. Z ideologického hlediska teď už sice sloup nevadil, pro změnu ale zaznívaly pochybnosti o vhodnosti jeho usazení na nové náměstí. Referát kultury okresního úřadu původně souhlasil jen s přemístěním kašny.
Připadalo mu, že v prostoru bez hmoty domů, bez představy, jak bude vypadat příští architektura a jak bude s památkami celkově působit, je umístění plastiky problematické. Někteří odborníci pochybovali také o tom, že město dokáže památky na náměstí dostatečně ochránit před vandaly. Po vlně emocí a ostrých výroků se však názory časem vytříbily, referát úřadu vzal v potaz právě úsilí o navázání přerušených tradic a přesun schválil, takže ministerstvo kultury mohlo 27. srpna 1998 vydat souhlasné rozhodnutí o přesunu kašny i morového sloupu. Lidé si ostatně zvykli, berou už jako samozřejmost, že morový sloup je součástí náměstí a nevnímají ho jako cosi cizorodého, co by s moderní architekturou nebylo slučitelné.
Osazení památek na První náměstí tak přispělo k obnově historického prostředí, které město ztratilo v souvislosti s těžbou. Mostecký sloup je pojat střídmě, bez nadměrné okázalosti výzdoby, ve srovnání s jinými působí až subtilně. Sochař do něj totiž pod vlivem doznívání renesančních uměleckých principů promítl ještě klasickou uměřenost. Na třech stupních čtvercového půdorysu se tyčí mohutný hranolový podstavec, z nějž se zvedá hladký válcový sloup, u paty podpíraný čtyřmi putti a zakončený korintskou hlavicí, již zdobí závitnice, maskarony a festony s ovocem.
Na vrcholu pak stojí socha sv. Anny Samotřetí, které je sloup zasvěcen, s Ježíškem a Pannou Marií v náručí. Čtyři plastiky v podživotní velikosti na samostatných podstavcích představují ochránce proti moru: sv. Rosalii Palermskou, sv. Anežku Římskou, sv. Šebestiána a sv. Rocha. Jejich sochy jsou ztvárněny v klidném postoji bez dramatických gest a výrazů.
Rosalie, poustevnice ze 12. století, vypodobněná s hlavou ověnčenou růžemi, je zahalena do roucha, které si pravou rukou přidržuje na hrudi, když v ruce levé drží lebku. Mučednici a patronku panen Anežku poznáme podle dlouhých vlasů a beránka u její levé nohy. Šebestián je zobrazen jako mladík připoutaný ke kůlu s četnými ranami po šípech v těle, stařec Roch ukazuje na rány na své noze, u níž leží pes. Do výklenku ve středním podstavci vytesal umělec své iniciály.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět