Prosím čtenáře, zda někdo zná historii vytesaného oličeje ve skále pod hradem Osek (Riesenburg).
Ať mi dá vědět.
Středně velká kaple s věží. Zbořena po roce 1972. Byla jednolodní, s trojbokým presbytářem a čtyřbokou vstupní věží před průčelím. Měla velká polokruhově ukončená okna, uvnitř strop s fabionem. - Postavena roku 1908 poté, co blesk při bouřce v roce 1907 roztrhl původní kapli postavenou kolem roku 1880 (ta byla čtvercová, cca 4 x 4 m, se šindelovou střechou). První mše svatá se v kapli konala 24.10.1930 poté, co jejich konání povolilo litoměřické biskupství.
***
Tak jako na počátku 18. století kníže Oldřich Felix z Lobkovic nechal zřídit v Nové Vsi farnost, bylo jeho přáním v poslední vůli, aby vdova Maria Josefa z Lobkovic nechala postavit kostel také v Mikulovicích. Ta 21. ledna 1727 sepsala testament do kterého zahrnula i poslední vůli svého manžela, neboť jeho přání nenaplnila. V dodatku ze dne 12. října 1728 uvádí výslovné přání "týkající se fary v Mikulovicích" a vyžaduje brzké uskutečnění tohoto plánu. Její přání na vytvoření samostatné farní obce v Mikulovicích se nevyplnilo. Kněžna umírá roku 1729, rok po tomto dodatku.
První kaple v Mikulovicích byla postavena až kolem roku 1880, nebo o něco později, pod patronací knížete Lobkovice. Tato kaple měla půdorys čtyřúhelníku (asi 4x4 m), vyzděna byla z kamene a stavba byla kryta šindelem. Ozdobou kaple byla zvonice. Její podoba se zachovala na staré pohlednici. Při bouřce v roce 1907, budovu kaple roztrhl silný blesk. Kusy prken a šindele létaly po širokém okolí.
Na stejném místě, bylo ještě téhož roku započato se stavbou větší kaple se zvonicí. Nad vchodem byl jako rok obnovy udán rok 1908. Za zvon, který byl odebrán 20. října 1917, byl o pět let později pořízen zvon nový, který 15. května 1922 vysvětil farář Herkner. Kmotrou zvonu, na místo kněžny Lobkovicové, byla manželka mikulovického lesního, Angela Pernerová. V kostelní pamětní knize farář zaznamenal: "Svěcení zvonu v Mikulovicích. Potěšitelným příznakem návratu lepšího pohledu obyvatel na sociální demokracii, je pořízení a vysvěcení nového zvonu". Jiný zápis v kostelní kronice z roku 1930 uvádí: "Aby obyvatelům Mikulovic, bylo vyhověno, a do mnohých Mikulovických chladnoucích srdcí, výra a milosrdenství se navrátilo, byla farním úřadem požádána biskupská konsistoř v Litoměřicích o povolení, konání mše v kapli. Po biskupském souhlasu se první svatá mše konala 24. října 1930, zároveň bylo stanoveno na příště, konání svaté mše vždy ve čtvrtek. Dobře smýšlející část obyvatelstva přijala toto ustanovení s radostí. Aby kaple byla v důstojném stavu, byla uspořádána sbírka, která vynesla 950 korun. S této sbírky bylo zakoupeno plátno na oltář, koberce, antipentium, nádoba na svěcenou vodu, miska atd. Bůh žehnej této píli".
V kapli byl také věnec z růží. Předříkavačkami motliteb byly v posledních letech Fr. Grießlová a Anna Kaltofenová. Posledními zvoníky před odsunem byla Sofie Schneiderová a Josefa Walterová. Když zvon v poledne nebo k Ave zvonil, mnozí lidé si běžné motlitby jako "Anděl Pána" nebo "Zdrávas" přeměnili na "Dor Bronsch is fertsch, dor Bronsch is fertsch", nebo "Mir braung Brud, mir braung Brud...".
Po odsunu zůstalo pobožné místo pusté, žádný zvon již k motlitbě nesvolával. Při naší první cestě do domoviny, po odsunu, v květnu 1986, nenašli jsme z kaple ani zbytek zdi. V roce 1972 prý ještě stála. Nyní jsou na místě kde stávala kaple tři velké mísy na květiny.
Poslední komentáře
1 rok 8 týdnů zpět
4 roky 25 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět
4 roky 38 týdnů zpět